61 C 124/2023-86 — Městský soud v Brně

1. Žalobou z 29.9.2022 se žalobce domáhal úhrady žalované částky jako nesplacené jistiny úvěru čerpaného kreditní kartou na základě smlouvy o vydání kreditní karty č. , hodnota, ze dne 30.9.2019 a nedoplatku kontokorentního úvěru poskytnutého na základě Smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. KTK/, tel. číslo, ze dne 19.8.2016. Uvedl, že jeho právní předchůdce , Anonymizováno, , jméno FO, Republik and Slovakia a.s. s žalovaným uzavřel výš specifikované smlouvy, na základě kterých byl žalovanému poskytnut úvěr ke kreditní kartě s úvěrovým rámcem 20 000 Kč a kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovaným banka dne 10.10.2019 zesplatnila úvěr ke kreditní kartě a dne 16.9.2020 i kontokorent. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou částkou 22 225,9 Kč z titulu úvěru ke kreditní kartě a 15 953,29 Kč jistinou kontokorentu a nesplacenými smluvními úroky z kontokorentu a úroky z prodlení.2. Pohledávka byla smlouvou ze dne 17.12.2021 postoupena žalobci a k témuž datu se toto postoupení stalo účinným, žalovanému bylo oznámeno dopisem ze dne 28.12.2021.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.5. Z listinných důkazů, předložených žalobcem, vzal soud za prokázán následující skutkový stav:6. Na základě výše specifikovaných smluv, jejichž součástí byly obchodní podmínky, právní předchůdce žalobce, který poskytoval žalovanému bankovní služby s žalovaným uzavřel smlouvu o kreditní kartě s úvěrovým rámcem 20 000 Kč., který byl úročen dle sazebníků poskytovatele. Žalovaný však neplnil povinnosti ze smlouvy vyplývající, neplatil splátky řádně a včas a banka úvěr, který činil 27 225,09 Kč zesplatnila k datu 10.10.2019 a požadovala smluvní úroky od data následujícího po zesplatnění ve výši 10 % p.a.. Dále dne 19.8.2016 uzavřeli účastníci smlouvu, která žalovanému umožnila využívání kontokorentu až do výše 5 000 Kč Žalovaný byl povinen úvěr splácet průběžně, a to vkladem v jakékoliv výši, což nečinil, a i tento úvěr byl bankou zesplatěn k datu 16.9.2020. Úvěr byl úročen 18 % p.a.7. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli v souvislosti s poskytováním bankovních služeb úvěrovou smlouvu dle § 2395 a násl. zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku“) v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.8. Žalovaný na úvěr postupně vyčerpal částku 27 225,9 Kč kreditní kartou a 15 953,29 Kč prostřednictvím kontokorentu, přičemž nesplnil smluvně sjednanou podmínku úhrady disponibilních prostředků na účtu pro úhradu. Právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou oba úvěry zesplatnil. Výše dlužné jistiny vyplývá ze smlouvy, přehledu čerpání a výpisu z účtu, výše úroků z úvěru odpovídá smluvním ujednáním a § 122 odst. 4 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy za dobu od data dne následujícího po zesplatnění žalobce nárokuje úroky z úvěru ve výši sjednané smlouvou. Podle § 1970 občanského zákoníku byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě úroku z prodlení ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, a to ode dne, kdy se v souladu s výzvou k úhradě dostal do prodlení.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu účelně uplatněných nákladů řízení v částce 13 199 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 728 Kč odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání návrhu) ve výši 2 860 Kč dle ust. § 7 vyhlášky č. 176/1991 Sb., tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 citované vyhlášky a 21% DPH ve výši 1 991 Kč.