61 C 182/2023-35 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 148 408,50 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce , právnická osoba, . uzavřel s žalovaným dne 18.12.2012 smlouvu o spotřebitelském úvěru , hodnota, , na základě které mu poskytl částku ve výši 240 000 Kč. Ta byla na jeho účet , č. účtu, s tím, že je splatná formou 83 pravidelných anuitních měsíční splátek počínaje 24.11.2017 ve výši 4 517 Kč. Za řádného splácení by tak žalovaný bance uhradil celkem 374 832,03 Kč. Proces uzavření smlouvy proběhl prostřednictvím internetového bankovnictví. Pro porušení dohodnutých podmínek smlouvy, a to z důvodu neudržování dostatečného zůstatku na účtu, která by umožnil pravidelné splácení, právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil ke dni ke dni 4.2.2022 a vyzval žalovaného k úhradě zbytku dluhu. Žalobou se domáhal zaplacení zůstatku jistiny, která činila 132 298,29 Kč a společně s dlužnými poplatky, smluvní pokutou, úroky a úroky z prodlení ve výši, která je specifikována ve výroku rozhodnutí.2. Pohledávka byla postoupena žalobci smlouvou ke dni 22.7.2022 poté, co došlo mezi původním věřitelem a společností , právnická osoba, . ke sloučení na základě Projektu fúze sloučením ze dne 14.9.2021.3. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalobce soudu sdělil, že ověřil, že žalovaný nemá záznam v insolvenčním rejstříku, že není v databázi neplatných dokladů vedené ministerstvem vnitra ČR, a negativním zápisem v databázích právního předchůdce žalobce, BRKI, NRKI a SOLUS. Byl zjištěny dvě existující úvěrové smlouvy, bez existence dlužných splátek v hodnotě , částka, a , částka, . Informace týkající se identifikace žalovaného a jeho příjmy a výdaje byly čerpány z elektronicky vyplněného dotazníku.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.5. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas, a to konkludentní formou.6. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.7. Žalovaný dne 24.10.2017 uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru , hodnota, , na základě které mu byla poskytnuta formou úvěrového rámce částka ve výši 240 000 Kč. Reálně ji vyčerpal a ke dni zesplatnění, ke kterému došlo pro porušování dohodnutých podmínek splácení, činil dluh z titulu jistiny 132 298,29 Kč Kč. Postupně došlo do data zesplatnění dne 4.2.2022 k zaplacení 107 701,71 Kč.8. Z předžalobní výzvy ze dne 1.2.2022 soud zjistil, že byla zaslána žalovanému, vyzývala k zaplacení zůstatku úvěru a upozorňovala na následné vymáhání prostřednictvím podání žaloby u soudu.9. Pohledávka byla postoupena žalobci smlouvou ke dni 22.7.2022 poté, co došlo mezi původním věřitelem a společností , právnická osoba, . ke sloučení na základě Projektu fúze sloučením ze dne 14.9.2021.10. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prokázáno nebylo. Ve smluvním formuláři jsou uvedeny údaje týkající se závazků žalovaného a jeho příjmů z podnikání, které však nejsou blíže specifikovány a není zřejmé, kdo je žalobci poskytl a ani jak a zda vůbec byly ověřeny.11. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvu podepsanou žalovanou dne 24.10.2017 nelze považovat za platně uzavřenou v režimu ust. § 2395 o.z., naopak jedná se o smlouvu absolutně neplatnou, a to z více důvodů.12. Zejména je tato smlouva neplatná vzhledem k tomu, že žalobce zjevně před jejím uzavřením neposuzoval dostatečně schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť nijak neověřoval informace týkající se jeho příjmů. Naprosto nelze konstatovat, že by při tomto posuzování postupoval s odbornou péčí a vyvinul jakoukoliv vlastní iniciativu, a to za situace, kdy schopnost splácet úvěr nevyplývá pouze z výše příjmů ze zaměstnání či podnikatelské činnosti, které dle názoru soudu nebylo ověřeno, ale z celé řady dalších faktorů, mimo jiné též z výše jeho reálných výdajů, které rovněž nebyly nejen zjišťovány, ale ani jinak ověřovány. Jestliže za této situace žalobce žalovanému poskytl úvěrovou částku, nejednal s odbornou péčí, musel si být vědom rizika nesplnění závazku ze strany žalované a rezignací na ověřování úvěruschopnosti porušil svou povinnost, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost, neboť neschopnost dlužníka dluh splácet se nedotýká jen jeho samostatného, ale rovněž společnosti jako celku, v souvislosti s dlužníkovým předlužením a následnou insolvencí (srovnej též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18). Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná dle ust. § 588 o.z., neboť jak z judikatury Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu a Nejvyššího soudu správního vyplývá, jak je uvedeno v rozsudku sp. zn. 1As 30/2015, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit a v opačném případě se dopouští správního deliktu.13. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ust. § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny tak nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).14. Smlouva je dále nevyvážená i v řadě dalších ujednání, a to ve prospěch žalobce a neprospěch žalovaného, pro nadbytečnost je však soud již neuvádí.15. Soud tedy na základě závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy hodnotil skutečnost, že žalobce žalovanému poskytl na jeho účet částku ze které zůstalo neuhrazeno 132 298,29 Kč Jestliže tedy na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., které je povinen dle odst. 1 cit. ustanovení žalobci vydat, pak lze žalobu shledat důvodnou pouze co do této částky, která byla soudem žalobci přiznána a ve zbývajícím rozsahu, a to i pro požadované smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení, poplatky a smluvní pokutu byla žaloba zamítnuta.16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce byl, dle zásady úspěchu ve věci, v převažující části úspěšný, a to v rozsahu 71 %. Náleží mu proto odpovídající částka v rozsahu 42 % z účelně vynaložených nákladů na zaplacení soudního poplatku ve výši 5 937 Kč, odměny za tři úkony právní pomoci po 7 060 Kč dle ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a podání žaloby dle ust. § 13 AT a 21% DPH ve výši ve výši 6 857,34 Kč. Náklady řízení tedy byly přiznány ve výši 13 714,68 Kč.