62 C 32/2024-47 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 2. 2024 domáhala po žalovaném vydání měřicího zařízení (plynoměru) výrobní číslo , hodnota, , umístěného ve sklepě náležejícím k bytu č. , hodnota, v domě na adrese , adresa, (dále jen „měřicí zařízení“). Žalobu odůvodnila tím, že na odběrném místě , adresa, , bylo naistalováno předmětné měřicí zařízení za účelem měření spotřeby plynu dodávaného do tohoto odběrného místa. Ke dni 8. 10. 2023 byla ukončena distribuce plynu a další odběr plynu je odběrem neoprávněným. Žalovaný, který užívá byt na adrese odběrného místa a uzavřel smlouvu dne 23. 6. 2023 smlouvu o jeho připojení k distribuční soustavě, přes opakované výzvy neumožnil žalobkyni demontáž měřicího zařízení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřil výslovný souhlas, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Odběrné místo na adrese , adresa, , bylo osazeno předmětným měřicím zařízením pro žalovaného jako zákazníka na základě smlouvy o připojení k distribuční soustavě ze dne 23. 6. 2023, kterou žalovaný uzavřel se žalobkyní.Dne 14. 9. 2023 podal obchodník s plynem žádost o ukončení distribuce plynu, účinky ukončení dodávky plynu nastaly ke dni 8. 10. 2023.Ke dni 18. 9. 2023, 5. 10. 2023, 19. 10. 2023, 28. 11. 2023 a 19. 1. 2024 žalobkyně provedla neúspěšné pokusy o demontáž měřicího zařízení, jak vyplývá z protokolů sepsaných v uvedené dny.Přípisem ze dne 9. 11. 2023 a ze dne 7. 12. 2023 byl žalovaný vyzván k poskytnutí součinnosti při demontáži měřicího zařízení naplánované na den 28. 11. 2023, resp. 19. 1. 2024. K součinnosti byl vyzván rovněž předžalobní výzvou ze dne 23. 1. 2024.Podle ustanovení § 71 odst. 6 věty první zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), zákazníci, provozovatelé zásobníků plynu a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy, provozovateli distribuční soustavy nebo výrobci plynu, který odběrné nebo předávací místo měřicím zařízením vybavil, přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení.Podle ustanovení § 59 odst. 1 písm. j) bodu 6 energetického zákona má provozovatel distribuční soustavy právo omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu distribuci plynu při neoprávněném odběru nebo neoprávněné distribuci plynu nebo při neoprávněné přepravě plynu.Podle ustanovení § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.Jak vyplývá ze shora citovaných zákonných ustanovení, zákazník (žalovaný) provozovatele distribuční soustavy (zde žalobkyně) má povinnost umožnit žalobkyni přístup k měřicímu zařízení nainstalovanému do odběrného místa za účelem měření spotřeby plynu dodávaného na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu. Po ukončení distribuce plynu do odběrného místa pak zákazníka stíhá povinnost vydat, resp. umožnit demontáž měřicího zařízení (obdobně srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 385/2012, dostupného na www.nsoud.cz).Jelikož žalovaný po ukončení distribuce plynu do odběrného místa nevydal žalobkyni předmětné měřicí zařízení, ani jí neumožnil přístup k němu za účelem demontáže, byla žaloba shledána opodstatněnou a soud žalovanému ve výroku pod bodem I uložil povinnost vydat žalobkyni měřicí zařízení.O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a uložil procesně neúspěšnému žalovanému povinnost k jejich náhradě. Náklady řízení činí 8.534 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč a odměny advokáta stanovené podle § 9 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále jen „advokátní tarif“) ve výši 4.500 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 1.500 Kč za jeden úkon právní služby, náhrady hotových výdajů podle § 13 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za úkon za 3 úkony právní služby a náhrady za DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř) ve výši 1.134 Kč, neboť zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem této daně.Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.