63 C 260/2024-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 31.5.2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 26.557,03 Kč s úrokem za dobu od 27.4.2022 do 27.9.2023 ve výši 8.878,61 Kč a od 28.9.2023 do zaplacení ve výši 23,19% z částky 26.557,03 Kč a s úrokem z prodlení za dobu od 4.5.2022 do 27.9.2023 ve výši 4.437,97 Kč a od 28.9.2023 do zaplacení ve výši 11,75% z částky 26.557,03 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, byla dne 27.10.2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžité prostředky ve výši 30.000,-Kč, s tím, že poskytnutá částka bude splácena spolu s úrokem ve výši 24.177,-Kč, odměnou za zpracování zápůjčky ve výši 1.500,-Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8.286,-Kč v pravidelných 78 týdenních splátkách po 851,-Kč a poslední splátka byla splatná dne 26.4.2022. Avšak v rozporu se smlouvou žalovaný příslušné splátky úvěru nesplácel, když naposled uhradil splátku splatnou dne 7.3.2022, celkem uhradil 13.651,-Kč a ke dni 21.9.2023 činila dlužná jistina 26.557,03 Kč, dlužné úroky 8.878,61 Kč, úroky z prodlení 4.437,97 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 byla shora uvedená pohledávka společnosti , právnická osoba, vůči žalovanému postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem.2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti:Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný požádal dne 27.10.2020 společnost , právnická osoba, o spotřebitelský úvěr ve výši 20.000,-Kč s měsíční splatností sjednaných splátek, přičemž v žádosti uvedl, že „žije s rodiči“, je svobodný, středoškolského vzdělání, bez vyživovací povinnosti, je zaměstnán na plný pracovní úvazek, jeho čistý měsíční příjem je 14.790,-Kč, celkový příjem domácnosti pak 42.790,-Kč a odhadované měsíční výdaje 2.500,-Kč, nemá kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 27.10.2020 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , ve smlouvě se strany dohodly, že žalovanému bude poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30.000,-Kč. Poskytnutou částku spolu s „poplatkem“ ve výši 33.963,-Kč, který byl tvořen součtem úroku ve výši 24.177,-Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500,-Kč a částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8.286,-Kč, se žalovaný zavázal splácet v 77 pravidelných týdenních splátkách po 851,-Kč a poslední splátkou ve výši 776,-Kč.Z listiny označené „Tabulka umoření“ ze dne 2.10.2023 bylo zjištěno, že dne 27.10.2020 byl žalovaným čerpán úvěr ve výši 30.000,-Kč, v období od 7.11.2020 do 7.3.2022 bylo uhrazeno celkem 13.651,-Kč a ke dni 7.3.2022 byl evidován zůstatek nesplacené jistiny úvěru ve výši 26.557,03 Kč.3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 a oznámení o postoupení pohledávky z 29.9.2023 soud zjistil, že žalovaný byl informovánao skutečnosti, že společnost , právnická osoba, , postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, v celkové výši 80.604,11 Kč bez příslušenství na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek z 21.9.2023.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno, že žalovaný uzavřel dne 27.10.2020 s právní předchůdkyni žalobkyně smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30.000,-Kč, oproti závazku žalovaného poskytnutou částku spolu se sjednaným úrokem, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru a částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení zaplatit v 78 týdenních splátkách. Ve smlouvě tedy bylo dohodnuto, že za půjčení finanční částky 30.000,-Kč uhradí žalovaný úplatu ve formě úroků ve výši 24.177,-Kč (to je 80,59 % z poskytnuté částky), a ve formě poplatků a odměn ve výši dalších 9.786,-Kč, (to je 23,62 % z poskytnuté částky), celkem byl tedy sjednán úrok v sazbě 113,21 % z poskytnuté částky.5. Soud má za to, že dohoda stran ohledně takto vysoké sazby úroků svým účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům. Podle ustanovení § 2395 o. z. se sice úvěrovaný ve smlouvě o úvěru zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky a občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení o tom, do jaké výše je možné úroky sjednat, avšak vycházeje z ustanovení § 1802 o.z. neměly by smluvené úroky přesahovat obvyklé úroky, to je v rozmezí cca 2 až 25% z poskytnuté částky. V daném případě byly sjednány úroky ve výši 113,21 % z poskytnuté částky. Takové ujednání stran sazby úroků soud shledal dle ustanovení § 3, § 8, § 547 a § 580 odst. 1 o.z. neplatným, neboť byl sjednán úrok vysoce přesahující úrokovou míru obvyklou v praxi peněžních ústavů.6. S ohledem na závěr o částečné neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy a vzhledem k tomu, že z poskytnuté částky ve výši 30.000,-Kč žalovaný vrátil 13.651,-Kč, jak bylo zjištěno z tabulky umoření, bylo žalobě vyhověno v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16.349,-Kč - coby vydání bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím částky 30.000,-Kč z neplatné smlouvy žalovaným - dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. a ve zbývající části 10.208,03 Kč (26.557,03 – 16.349 = 10.208,03) a požadovaných úroků a úroků z prodlení, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení, pak soud nestanovil žalovanému povinnost platit žalobkyni úroky z prodlení, neboť tento se v prodlení dosud s nesplacenou jistinou neocitl, a splatnost dlužné částky pak byla stanovena dle § 87 odst. 2 citovaného zákona, ve lhůtě 3 dnů.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 26.557,03 Kč a byla úspěšná ve výši 16.349,-Kč, což je 61% z požadované částky. Neúspěch žalobkyně je úspěchem žalovaného, který tedy byl úspěšný v 39 %. Po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu, dospěl soud k závěru, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni 22 % žalobkyní vynaložených nákladů řízení (61 - 39 = 22). Žalobkyni vznikly v souvislosti s řízením náklady spočívající v úhradě za zaplacený soudní poplatek ve výši 1.063,-Kč, úhradě 3 úkonů právní pomoci advokáta po 300,-Kč podle ustanovení § 14b odst. 1, § 11 odstavec 1 písmeno a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění vyhlášky č. 443/2021 Sb. (převzetí a příprava věci, podání žaloby, výzvu k plnění ze dne 28.3.2024), v úhradě 3 paušálních částek po 100,-Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, úhradě 1 úkonu právní pomoci advokáta ve výši 2.180,-Kč podle ustanovení § 7 bodu 5, § 11 odstavec 1 písmeno g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb. (účast u jednání dne 13.2.2025) a v úhradě 1 paušální částky ve výši 450,-Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb.. Celkem tedy odměna advokáta činí 3.830,-Kč [(3 x 300) + (3 x 100) + 2.180 + 450 = 3.830] a uvedená částka byla podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, tedy o 21 %, což je o 804,30 Kč, v součtu pak odměna advokáta činí 4.634,30 Kč a náklady vynaložené žalobkyní 5.697,30 Kč (1.063 + 4.634,30 = 5.697,30). 22 % z 5.697,30 pak činí 1.253,40 Kč a tuto částku je žalovaný povinen podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.