115 C 95/2025-44 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 6. 2. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 25 540,23 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 376,04 Kč. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 30. 4. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr s limitem ve výši 20 300 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala vrátit čerpanou částku v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 30. 5. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 19. 10. 2025. Mezi účastníky byla dále sjednána povinnost žalované hradit poplatek „Presto“ ve výši 330 Kč, poplatek za vyplacení tranši úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 0,98 % denně z dlužné jistiny. Žalovaná na dluh uhradila částku 500 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Dne 30.4.2024 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr formou úvěrového limitu ve výši 20 300 Kč. Žalobkyně poskytla převodem na účet žalované č., č. účtu, dne 30. 4. 2024 částku 9 900 Kč a dne 6. 5. 2024 částku 1 600 Kč, tj. celkem částku 11 500 Kč. Mezi účastníky byla dále sjednána povinnost žalované hradit poplatek „Presto“ ve výši 165 Kč za každé expresní vyplacení úvěru, poplatek za vyplacení tranši úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 0,983 % denně z dlužné jistiny a smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné jistiny pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu.5. V souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru žalovaná uvedla, že žije sama, má příjem ve výši 23 000 Kč. Příjmy byly ověřeny výpisem z bankovního účtu, který obsahoval příjmové transakce; ověřen byl čistý měsíční příjem 22 091 Kč. Žalovaná dále uvedla, že měsíčně má výdaje na bydlení ve výši 14 500 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 1 000 Kč a ostatní zbytné výdaje ve výši 400 Kč. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (AISP).6. Dopisem ze dne 20. 1. 2025 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 26 511,27 Kč do tří dnů; současně byla žalovaná upozorněna na možnost uplatnění nároku u soudu. Dopis byl odeslán téhož dne.7. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).8. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.9. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.10. V rámci posouzení úvěruschopnosti ověřovala žalobkyně pouze informace týkající se příjmu. Na základě výpisu z bankovního účtu byl ověřen příjem žalované 22 091 Kč. Žalobkyně neověřovala rozdíl mezi výší příjmů uváděných žalovanou a ověřeným příjmem. Ohledně pravidelných výdajů žalované postupovala žalobkyně zcela neuváženě. Výdaje žalované nebyly ověřovány vůbec, žalobkyně nevyžádala jediný doklad, který by ověřil tvrzení žalované stran výdajů. Údaj o celkových měsíčních výdajích ve výši 15 900 Kč, z nichž 14 500 Kč tvořily výdaje na bydlení, mohl a měl v žalobkyni vzbudit pochybnosti o jeho správnosti, neboť deklarovaná výše výdajů se při obecné známosti o ceně nákladů na stravu nebo osobní potřeby musela nutně jevit jako podezřele nízká. Jistě bylo v možnostech žalobkyně ověřit si alespoň dílčí část výdajů žalované, a to např. předložením dokladu o úhradě nákladů na energie (plyn, voda, elektřina, vodné a stočné apod.) a úvěrových smluv, žalobkyně však žádné aktivní kroky k řádnému ověření výdajů žalované nepodnikla.11. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru je proto od počátku absolutně neplatná. Účelem § 87 z.s.ú. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 z.s.ú. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny proto nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).12. Ve světle uvedeného proto žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 11 000 Kč. Žalobkyně poskytla žalované celkem 11 500 Kč, ze které žalovaná žalobkyni splatila 500 Kč, proto soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni výrokem I. rozsudku částku 11 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč. Výši splátek považuje soud za přiměřenou možnostem a schopnostem spotřebitele hradit dluh, když žádné bližší skutečnosti ke schopnostem a možnostem žalované dluh splácet nebyly zjištěny, přičemž žalovaná nemůže být stran splácení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení na tom být hůře, než by byla, pokud by smlouvy o úvěry měly být platné. V nároku žalobkyně na zaplacení částky 497,41 Kč, poplatku „Presto“ ve výši 328,50 Kč, poplatku za vyplacení tranši úvěru ve výši 227,05Kč, smluvního úroku ve výši 13 487,27 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 052,96 Kč od 4. 9. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 376,04 Kč soud žalobu zamítl, neboť ujednání o poplatcích a smluvní pokutě vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.13. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.14. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť z procesního hlediska úspěšnější žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.