14 C 115/2025-30 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhal vyklizení bytu uvedeného ve výroku I. rozsudku (dále jen „předmětný byt“), neboť jej žalovaná užívá bez jakéhokoliv právně relevantního důvodu.Žalovaná se ve věci nevyjádřila.V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce je vlastníkem a pronajímatelem předmětného bytu, což soud zjistil z nájemní smlouvy ze dne , datum, a listiny Informace o pozemku (pozemek č. , hodnota, , , adresa, ). Žalobce jakožto pronajímatel a žalovaná jakožto nájemce uzavřeli dne , datum, nájemní smlouvu, kdy předmětem nájmu byla bytová jednotka č. , hodnota, o velikosti 1+1, nacházející se ve 3. podlaží budovy č.p. , Anonymizováno, , část obce , adresa, , způsob využití: bytový dům, jež je součástí pozemku parc. č. , hodnota, , druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, to vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, kat. pracoviště Brno-město („předmětný byt“). Adresa budovy, v níž je bytová jednotka vymezena, je , adresa, . Nájem byl sjednán na dobu určitou, a to od , datum, do , datum, (čl. I odst. 3 Nájemní smlouvy). V čl. IV odst. 3 Nájemní smlouvy si strany sjednaly, že neplatí ustanovení § 2285 občanského zákoníku o prodloužení nájmu; nájem tedy skončil uplynutím doby, na kterou byl sjednán, tedy dne 31. 12. 2024. Mezi stranami nedošlo ke smluvnímu prodloužení nájmu, stejně jako nedošlo k uzavření nové nájemní smlouvy. E-mailem ze dne 2. 1. 2025 žalovaná přislíbila žalobci vyklizení a vrácení bytové jednotky, což však neučinila. Přípisem žalobce ze dne 31. 3. 2025 proto byla žalovaná vyzvána k vyklizení a předání bytové jednotky zpět žalobci, nicméně do dnešního dne tak neučinila a je tak se splněním této své povinnosti v prodlení. Výzva k vyklizení a předání bytové jednotky byla žalované opětovně zaslána dne 12. 5. 2025 prostřednictvím právního zástupce žalobce, a to jako tzv. předžalobní výzva, nicméně tato zásilka byla vrácena zpět odesílateli. K dnešnímu dni tedy žalovaná předmětnou bytovou jednotku nevyklidila ani nepředala žalobci. Jelikož nájem skončil uplynutím doby a žalovaná bytovou jednotku nevyklidila a žalobci neodevzdala. Žalované zanikl právní titul užívání předmětného bytu. Žalobce nemůže s předmětným bytem disponovat. Žalovaná užívá od 1. 1. 2025 předmětný byt bez právního důvodu, ačkoli má povinnost předmětný byt vyklidit.Žalovaná v řízení neprokázala, že by měla k bytu uzavřenou nájemní smlouvu, popřípadě neuvedla žádné rozhodující skutečnosti a důkazy, ze kterých by vyplývalo, že existuje právní důvod, na základě kterého užívá předmětný byt.Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná.V řízení žalovaná neprokázala, že by existoval závazkový vztah mezi žalobcem a žalovanou, na základě kterého by žalovaná byla oprávněna užívat předmětný byt. Žalovaná tedy užívá předmětný byt bez právního důvodu. Soud proto žalobě ve smyslu ustanovení § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost předmětný byt vyklidit.Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšnému žalobci přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 5 900 Kč, která sestává z částky 5 000 Kč za zaplacený soudní poplatek dále tato částka sestává z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za 3 úkony po 300 Kč (žaloba a předžalobní výzva, souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání) ve smyslu § 1 odst. 1 a 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Náhrada nákladů řízení za náklady právního zastoupení dle advokátního tarifu žalobci nepřísluší, jak si je žalobce vědom a uvedl to i v žalobě, a to s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 23.11.2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09 a nález Ústavního soudu ze dne 14.3.2013, sp. zn. II.ÚS 376/12.