16 C 144/2025-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 16.545,60 Kč s příslušenstvím za nezaplacený poskytnutý úvěr spolu s příslušným poplatkem za poskytnutí úvěru, jehož splatnost nastala dnem 21.2.2024. Žalovaná však byla zcela nečinná, na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila, částka jí byla vyplacena na účet vedený u bankovního domu, jež označila ve smlouvě.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Dne 22.1.2024 uzavřel právní předchůdce žalobce, a to společnost , právnická osoba, . s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobci poskytnutý úvěr s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8.545,60 Kč do 23.1.2024. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 23.7.2025 bylo soudem zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaná. Dne 23.1.2024 byla na bankovní účet připsána platba ve výši 8.000 Kč pod VS , var. symbol, . Identické číslo účtu pak žalovaná i na smlouvě o spotřebitelském úvěru. Podáním ze dne 15.3.2025 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5.3.2025.4. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatel nebo s ním jinak jedná.5. Podle ust. § 421 odst. 1 o.z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku stanoví jiný zákon.6. Podle ust. § 1721 o.z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění, jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.7. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Podle ust. § 1970 o.z. poddlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.9. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle ust. § 9 odst. 1 o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které si sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnout do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.14. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovanou byla postoupena v souladu s ust. § 1879 a následují o.z. na žalobce, čímž je dána jeho aktivní věcná legitimace v tomto sporu. K otázce platnosti předmětné úvěrové smlouvy soud uvádí následující. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěr. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péči schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet. V opačném případě je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud přihlíží k neplatnosti právního ujednání, který odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, a to i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobce na svoji zákonnou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované rezignoval, když nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019 pod sp.zn. 22 Cdo 2178/2018). V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce vůbec, natož řádně posuzoval schopnost žalované úvěr splácet, čímž rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko pravděpodobně spoléhal na údaje výlučně získané od žalované, vážící se k jejím tvrzeným příjmům, které nebyly v průběhu tohoto sporu tvrzeny, natož řádně ověřeny. Jinak řečeno v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce vůbec schopnost žalované úvěr vrátit zkoumal, když na uvedeném závěru by ničeho nezměnilo ani případné zjištění, že žalovaná svým podpisem, případně akceptací obsahu smlouvy stvrdila, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí byla řádně posouzena schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Pokud se týká běžných měsíčních příjmů či výdajů, tak soud činí závěr, že právní předchůdce žalobce na tuto otázku zcela rezignoval, kdy z obsahu spisu se nepodává, že daná otázka byla právním předchůdcem žalobce vůbec zkoumána, natož ověřena. Z obsahu tak vyplývá, že žalobce, respektive právní předchůdce žalobce na otázku řádného posouzení úvěruschopnosti žalované zcela rezignoval a jen pravděpodobně spoléhal na údaje získané výlučně od žalované, které rovněž pravděpodobně i chybně interpretoval, což se projevilo v absenci splácení poskytnutého úvěru. Soud tak má za to, že právním předchůdcem žalobce nebyly ověřeny ani příjmy ani výdaje žalované, což je pro posouzení úvěruschopnosti žalované zcela zásadní. Vzhledem k tomu, že soud shledává uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, za neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobce žalované plnění ve výši 8.000 Kč bez právního důvodu. V případě vyplacení částky 8.000 Kč, ke které neexistoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalované přijetím tohoto plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat v rozsahu, oč se o úkor poskytovatele obohatila (vzhledem, že na poskytnutou částku nebylo žalovanou ničeho uhrazeno, představuje bezdůvodné obohacení 8.000 Kč).17. S ohledem na shora uvedené tak žalovaná nebyla povinna právnímu předchůdci žalobce hradi