18 C 112/2025-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 11. 3. 2025 domáhá po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím z důvodu, že právní předchůdce žalobce (společnost , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému celkem částku 20 000 Kč v platbách 4 000 Kč dne 4. 7. 2023, 4 000 Kč dne 4. 7. 2023, 4 000 Kč dne 9. 7. 2023, 3 000 Kč dne 10. 7. 2023, 2 000 Kč dne 11. 7. 2023 a 3 000 Kč dne 21. 6. 2023, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný z této částky ničeho nevrátil. Žalobce se domáhá úhrady této částky pouze z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.4. Ohledně skutkového stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že dne 21.6. 2023 z účtu společnosti , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) byla zasílána částka 3 000 Kč na účet č. , č. účtu, (potvrzení o provedené platbě the pay ze dne 21.6.2023), dále z účtu stejné společnosti pak dne 4. 7. 2023 byla na výše uváděný účet zaslaná částka 4 000 Kč, a to dvakrát (potvrzení o provedené platbě the pay ze dne 4. 7. 2023, rovněž tak dne 9. 7. 2023 ve výši 4 000 Kč, 10. 7. 2023 ve výši 3 000 Kč a dne 11. 7. 2023 2 000 Kč. Ze sdělení soudu ze dne 4. 6. 2025 , právnická osoba, . soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je a byl žalovaný. Soud proto uzavřel, že právní předchůdce žalobce zaslal žalovanému v uvedené termíny celkem bezhotovostně částku 20 000 Kč. Žalobce nedoložil úvěrovou smlouvu, nicméně právní předchůdce žalobce tuto částku žalovanému zaslal právě s poukazem na tuto. Žalobce soudu doložil oznámení o postoupení pohledávky spolu s dokladem o odeslání a předžalobní výzvu spolu s dokladem o odeslání. Žalovaný ničeho neuhradil.5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.10. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že žalovanému na jeho účet byla postupně převedena celkem částka 20 000 Kč od 21. 6. 2023 do 11. 7. 2023 (platby po 4 000 Kč, 3 000 Kč a 2 000 Kč), což tak bylo učiněno na základě zřejmě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, která však v řízení doložena nebyla. Žalobce se tak domáhá pouze vrácení bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný ničeho ani žalobci, ani právnímu předchůdci žalobce nevrátil. Soud proto dovodil, že částka 20 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o.z.), proto soud žalobě jako důvodné vyhověl. Vyhověno bylo také, pokud jde o požadované příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z. a dle vl. nař. č. 351/2013 Sb., když počátek prodlení je v návaznosti na výzvu k úhradě dlužné částky.18. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odstavec 1 o.s.ř., kdy úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení, které u něj spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a v nákladech za právní zastoupení, které sestávají ze dvou úkonů právní služby po 300 Kč (převzetí zastoupení, výzva k plnění), 1 úkon po 400 Kč (žaloba), 3x režijní paušál po 100 Kč dle vyhl. č. 177/96 Sb., 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem 2 373 Kč. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení žalobce k rukám advokáta.