19 C 300/2024-33 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 2. 6. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 10.815,47 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost , Anonymizováno, ., s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 10.815,47 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit dlužnou částku právnímu předchůdci žalobce nejpozději do 20. 7. 2024. Předchůdce žalobce následně uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným. Jelikož žalovaný ani přes výzvy žalobce dlužnou částku neuhradil, obrátil se žalobce prostřednictvím tohoto návrhu na soud s tím, že se žalobou domáhá zaplacení dlužné částky spolu s příslušenstvím.2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění:5. Dne , datum, uzavřel prostřednictvím komunikace na dálku právní předchůdce žalobce (společnost , Anonymizováno, ) s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru (důkaz touto smlouvou a formulářem o standardních informacích o spotřebitelském úvěru). Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalovanému byl poskytnut úvěrový limit ve výši 10.000 Kč, výpůjční úroková sazba úvěru činila 0,4026 % denně a za opožděné platby byla sjednána náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit dlužnou částku právnímu předchůdci žalobce nejpozději do 20. 7. 2024. Dle doložených platebních informací čerpal žalovaný částku celkem 10.000 Kč, k čemuž mu byla 5 x účtována náhrada účelně vynaložených nákladů po 250 Kč a úroky.6. Právní předchůdce žalobce následně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení, kterou strany uzavřely dne 27. 1. 2020 (důkaz touto smlouvou). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 8. 2024 (důkaz oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Žalobce žalovanému současně zaslal i předžalobní výzvu ze dne 13. 1. 2021 (důkaz předžalobní výzvou včetně podacího lístku). Žalovaný však do dnešního dne dlužnou částku neuhradil.7. Věc byla s ohledem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014.8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 10.815,47 Kč včetně sjednaných úroků a poplatků. Poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit nejpozději do 20. 7. 2024. Předchůdce žalobce svou povinnost splnil, když žalovanému sjednaný úvěr poskytl; ten však svých smluvních povinností nedostál, když dlužnou částku z čerpaného úvěru včetně příslušenství řádně a včas neuhradil, a dostal se tak do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Pohledávka za žalovaným byla následně ve smyslu § 1879 o. z. postoupena na žalobce.10. Vedle dlužné částky v celkové výši 10.815,47 Kč vznikl žalobci rovněž nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši, stanovených dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po datu splatnosti dlužné částky. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení byly stanoveny v souladu s § 14b a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“). Soudu je z jeho činnosti známo, že žalobce podává své žaloby na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž se jedná o řízení, jehož předmětem je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč.12. Náklady řízení činí celkem 2.252 Kč a skládají se ze: a) zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, b) odměny za zastupování advokátem za tři účelně provedené úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 a. t.), c) třech paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.), a d) účtovaného DPH ve výši 21 % DPH z poskytnutých právních služeb (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost hradit náklady řízení stanovena k rukám advokáta, který žalobce v této věci zastupoval.