42 C 171/2025-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 3. 3. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 20.000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, k němuž mělo dojít v souvislosti s jednáním o uzavření smlouvy o úvěru (žalobce nedisponuje podklady o uzavření dané úvěrové smlouvy) mezi žalovaným a původním věřitelem – společností , právnická osoba, (dále jen „původní věřitel“), kdy předmětná částka byla žalovanému poskytnuta dne 1. 6. 2023 platbou z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného.2. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud projednal věc bez nařízení jednání, jelikož účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalobce s tímto postupem souhlasil již v žalobě, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil) a věc bylo možné rozhodnout i jen na základě předložených listinných důkazů.3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.4. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že původní věřitel je obchodní společnost zapsaná v obchodním rejstříku příslušného Městského soudu v Praze a podniká v oblasti poskytování úvěrů a půjček. Původní věřitel poskytl dne 1. 6. 2023 na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . platbu ve výši 20.000 Kč k variabilnímu symbolu č. , var. symbol, . Uvedená banka potvrdila, že předmětný účet patřil ke dni 1. 6. 2023 žalovanému. Původní věřitel následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2024 postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na společnost De Vries , právnická osoba, . a tato společnost následně postoupila předmětnou pohledávku na žalobce smlouvou ze dne 12. 12. 2024, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 26. 12. 2024 spolu s výzvou k plnění před podáním žaloby. Odeslání výzvy žalobce doložil podacím lístkem ze dne 26. 12. 2024.5. Věc byla posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť posuzovaná práva a povinnosti vyvstaly za jeho účinnosti. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.6. Po provedení důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzením věci soud dospěl k závěru, že předmětná žaloba je důvodná. Mezi původním věřitelem a žalovaným bylo jednáno o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, v souvislosti s čímž došlo ze strany původního věřitele k poskytnutí finančního plnění ve výši 20.000 Kč ve prospěch bankovního účtu patřícího prokazatelně žalovanému. Uvedeným plněním bez právního důvodu došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení na úkor původního věřitele, který svou pohledávku odpovídající právu na vrácení bezdůvodného obohacení následně postoupil společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., která ji následně postoupila žalobci. Žalovaný byl v souvislosti s oznámením postoupení pohledávky vyzýván k dodatečnému poskytnutí plnění, žalovaný však dlužnou částku neuhradil, a to ani v rozsahu bezdůvodného obohacení.7. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný bezdůvodně načerpané peněžní prostředky věřiteli ani jeho právnímu nástupci nevrátil, dostal se do prodlení s plněním tohoto bezdůvodného obohacení. Oproti uvedenému závěru soudu žalovaný v tomto řízení jakkoliv netvrdil a neprokázal, že by předmětné finanční prostředky od původního věřitele načerpal na základě jiných právních skutečností, nebo že by je již bez dalšího uhradil zpět věřiteli. S ohledem k uvedenému soud žalobě ve výroku I. rozsudku vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 20.000 Kč včetně zákonných úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 6. 1. 2025, kdy nastala splatnost bezdůvodného obohacení na výzvu žalobce. Lhůtu k plnění soud stanovil v délce tří dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšnému žalobci přiznal vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, dále z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) po 400 Kč za každý úkon (§ 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), tří paušálních náhrad po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu) a účtované DPH v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce představují částku 2.615 Kč. Soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit tyto náklady k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.