44 C 177/2025-28 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 24. 7. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 19.957 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (spol. , právnická osoba, ) uzavřela s žalovanou dne , datum, Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 12.000 Kč,. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, právní předchůdkyně žalobkyně proto upomínkou ze dne 27. 3. 2024 úvěr zesplatnila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena ze spol. , právnická osoba, na žalobkyni. Žalobkyně žalobou požaduje dlužnou jistinu úvěru ve výši 12.000 Kč, smluvní úrok ve výši 7.957 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Žalovaná dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu nezaplatila.2. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI, EUCB a úvěrové historie. Dále žalobkyně uvedla, že nedisponuje dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích.3. Žalovaná k žalobě uvedla, že žalobkyně nedostála svých zákonných povinností a následkem tohoto je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Prvním důvodem neplatnosti je nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované. Dalším důvodem je rozpor s dobrými mravy, kdy výše sjednaného úroku zcela odporuje obvyklému ujednání a překračuje nejen dobré mravy v obecné rovině, ale zejména akceptovatelné hodnoty ve vztahu ke spotřebiteli. Žalovaná zároveň uznala nárok žalobkyně do výše reálně vyplacené částky, tedy částky 12.000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Na jednání dne 11. 12. 2025 žalovaná dále na dotaz soudu uvedla, že je schopna dlužnou jistinu úvěru ve výši 12.000 Kč uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku.4. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.5. Dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) a žalovanou uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, , ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr až do výše 12.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách s počáteční výší 2.573 Kč s tím že výše splátky se každý měsíc mění. Úroková sazba byla sjednána ve výši 200 % ročně.6. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila totožnost žalované na základě identifikační platby ze dne , datum, ve výši 0,01 Kč zaslané z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, na bankovní účet žalobkyně (výpis z účtu ze dne , datum, ).7. Úvěr ve výši 12.000 Kč byl žalované poskytnut převodem na její bankovní účet č. , č. účtu, dne , datum, (výpis z účtu ze dne , datum, , sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, ).8. Přípisem ze dne 27. 3. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 27. 3. 2024 zesplatnila.9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena ze , právnická osoba, na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 15. 1. 2025.10. Předžalobní výzvou ze dne 15. 1. 2025, předanou k poštovní přepravě téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 28.921 Kč do tří dnů.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.15. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.16. V řízení nebylo prokázáno, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) došlo k posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně ohledně posouzení úvěruschopnosti nepředložila soudu žádné důkazy a s ohledem na její nepřítomnost na jednání dne 11. 12. 2025 ji soud nemohl v tomto směru vyzvat a poučit dle § 118a o. s. ř. Tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně žalovanou lustrovala v různých rejstřících/registrech tak nebylo nijak prokázáno a nebylo ani prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně od žalované zjišťovala údaje o jejích příjmech a výdajích, popř. že by tyto jakkoliv ověřovala. Vzhledem k tomu, že nebyla vůbec posouzena úvěruschopnost žalované (resp. nebylo prokázáno, že by k tomuto posouzení řádně došlo), je Smlouva o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne , datum, od počátku neplatná, a to s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná je nicméně povinna dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem (jistina úvěru je svým charakterem bezdůvodným obohacením). Žalované byla vyplacena částka 12.000 Kč. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně zaplatila identifikační platbu ve výši 0,01 Kč. Žalovaná se tedy na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku 11.999,99 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru má tedy žalovaná nyní vůči žalobkyni. S ohledem na uvedené soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 11.999,99 Kč.17. Lhůtu k plnění soud stanovil v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť žalovaná na dotaz soudu na jednání dne 11. 12. 2025 sdělila, že je schopna jistinu úvěru ve výši 12.000 Kč uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud tudíž lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci rozsudku považuje za přiměřenou možnostem žalované ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru.18. Ve zbytku soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť Smlouva o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná a žalobkyně proto nemá nárok na úroky ani na úroky z prodlení (soud v tomto směru odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Po provedené kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu bylo zjištěno, že úspěch účastníků v řízení byl přibližně stejný, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.