47 C 165/2025-48 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 4. 6. 2025 (podána u soudu téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit:a) částku 20 000 Kč na jistině,b) částku 2 500 K na sankcích za prodlení,c) částku 14 000 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru ad) úroky z prodlení 12,75 % ročně z částky 36 500 Kč za dobu od 15. 12. 2024 do zaplacení,to vše z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 6. 10. 2024, na jejímž základě žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 14. 12. 2024. Žalovaná dle tvrzení žalobce nezaplatila ničeho.2. Žalovaná k věci uvedla, že z úvěru žalobci už vrátila celkem částku 11 200 Kč, a dále poukázala na to, že žalobce po ní požaduje celkem částku 62 000 Kč, což žalovaná považuje za rozporné s dobrými mravy a za lichvářské praktiky. Žalovaná se snažila vyřešit záležitost smírnou cestou ještě před podáním žaloby, leč marně.3. Dne 23. 9. 2025 proběhlo jednání v nepřítomnosti účastníků a zástupce žalobce, na kterém soud provedl dokazování a z důkazů zjistil následující skutečnosti.4. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (známo soudu z jeho činnosti - § 121 o. s. ř., i výpis z internetové verze obchodního rejstříku).5. Žalobce uzavřel s žalovanou dne 6. 10. 2024 na dálku (přes internet) smlouvu označenou jako „Smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, “, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen za 70 dní ode dne čerpání úvěru, výslovně s konečným datem splatnosti stanoveným na 14. 12. 2024. Úvěr měl být dle smlouvy čerpán bezhotovostně na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru 1 % denně, který měl být splácen společně s jistinou úvěru, tedy 4 000 Kč a 2 800 Kč ve dvoutýdenních intervalech. Pro případ prodlení žalované se splátkou byla dohodnuta smluvní pokuta 500 Kč za každý takový případ. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu smlouvou o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 6. 10. 2024.6. Skutečnost, že žalovaná byla při uzavření smlouvy o úvěru podnikatelem a úvěrovou smlouvou uzavírala v souvislosti se svou podnikatelskou činností, nebyla prokázána. Uvedení identifikačního čísla žalované jako podnikající fyzické osoby v záhlaví smlouvy a adresy sídla není bez dalších zjištění jednoznačným důkazem o tom, že žalovaná jednala jako podnikatelka a úvěr si vzala pro své podnikatelské účely (k tomu blíže srov. text níže, a to mj. judikaturu tam demonstrativně tvrzenou). Nadto ve smlouvě byla žalovaná identifikována i datem narození a rodným číslem, čímž se obvykle identifikují smluvní strany jako nepodnikající fyzické osoby. Žalovaná při uzavírání smlouvy předložila občanský průkaz, nikoliv živnostenský list (srov. důkaz fotokopií občanského průkazu žalované a smlouvou o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ).7. Ve smlouvě o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -6042 sice bylo mj. uvedeno, že „úvěr … je … poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb Klienta, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu Úvěru“ (důkaz touto smlouvou). , adresa, konkrétní podnikatelský účel, pro který je účel čerpán, nebyl ve smlouvě uveden.8. Žalobce poskytl úvěr 20 000 Kč žalované dne 6. 10. 2024, když jí tuto částku zaslal na bankovní účet , č. účtu, (důkaz: Potvrzení o provedené platbě s datem 6. 10. 2024 a nesporné mezi účastníky).9. Žalovaná z titulu úvěru dle smlouvy ze dne 6. 10. 2024 zaplatila žalobci celkem 11 200 Kč:a) 2 800 Kč (důkaz: Potvrzení o platbě kartou s datem 18. 10. 2024),b) 2 800 Kč (důkaz: Potvrzení o platbě kartou s datem 2. 11. 2024),c) 2 800 Kč (důkaz: Potvrzení o platbě kartou s datem 15. 11. 2024) ad) 2 800 Kč (důkaz: Potvrzení o platbě kartou s datem 29. 11. 2024).10. Žalobce se obrátil na žalovanou s předžalobní výzvou ze dne 28. 5. 2025, kterou jí zaslal na adresu , adresa, (důkaz: Výzva k úhradě s datem 28. 5. 2025; podací lístek s datem 28. 5. 2025).11. Vzhledem k tomu, že žalobce se k jednání soudu nedostavil, zabránil tím soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o. s. ř.“). Soud proto nemohl žalobce poučit o tom, že a jak je potřeba doplnit rozhodující skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání.Závěr o skutkovém stavu12. Soud skutkově uzavírá, že spolu účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě kterého žalobce žalované poskytl úvěr ve výši 20 000 Kč, ze kterého žalovaná žalobci vrátila částku 11 200 Kč; leč žalobce neprokázal, že žalovaná vystupovala při uzavírání smlouvy o úvěru jako podnikatelka. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní o tom, zda a za jakým konkrétně účelem žalovaná úvěr v době uzavření smlouvy o úvěru hodlala čerpat a zda a jakým způsobem žalobce ověřil tuto souvislost poskytovaných prostředků s podnikáním žalované.Právní posouzení zjištěného skutkového stavu13. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně.14. Žalovaná s žalobcem uzavřela dne 6. 10. 2024 dálkově (přes internet) smlouvu. Jednalo se o smlouvu spotřebitelskou, když žalobce vystupoval jako podnikatel v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů (viz bod 4. výše) a žalovaná jako podnikatel nevystupovala (viz body 6. a 7. výše a dále text níže), k tomu srov. § 1810 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen jako „o. z.“) a dále §§ 419, 420 odst. 1 a 421 o. z.15. Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná (viz § 419 o. z.).16. Podle § 420 o. z.: „(1) Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. (, právnická osoba, účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.“.17. Podle § 421 o. z.: „(1) Za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon. (2) Má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.“.18. Žalovaná sice byla ve smlouvě označena jako podnikatel a bylo ve smlouvě uvedeno, že jde o podnikatelský úvěr a že úvěr je poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb žalované. Nicméně i podle judikatury platí následující.19. Pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s dodavatelem je v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem irelevantní. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva obsahuje blíže neurčené označení „podnikatelské účely“. Vždy je to úvěrující, kdo musí odstranit pochybnosti o tom, k čemu je úvěr poskytnut. V tomto smyslu z judikatury (rozhodnutí vrcholných soudních orgánů) soud odkazuje např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2025 sp. zn. 20 Cdo 2852/2024 (bod 12.) či ze dne 15. 4. 2025 sp. zn. 20 Cdo 680/2025, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2021 sp. zn. II. ÚS 1176/21 (bod 14.). Z praxe nižších soudů soud odkazuje např. na rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 7. 8. 2025 č. j. 11 C 61/2025-41 či Okresního soudu v Kolíně ze dne 3. 7. 2025 č. j. 16 C 48/2025-45 (viz např. www.rozhodnuti.justice.cz).20. Žalobce se nedostavil k jednání, a proto nemohl být vyzván a poučen dle § 118a o. s. ř. v tom smyslu, aby unesl břemeno tvrzení a důkazní o tom, zda a za jakým konkrétně účelem žalovaná úvěr v době uzavření smlouvy hodlala čerpat a zda a jakým způsobem žalobce ověřil tuto souvislost poskytovaných prostředků s podnikáním žalované.21. Soud proto právně kvalifikoval smlouvu mezi žalobcem a žalovanou jako smlouvu o spotřebitelském úvěru podléhající zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve spojení s § 2395 o. z.22. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z datab