52 C 131/2025-15 — Městský soud v Brně

Žalobou podanou na soud dne 8. 7. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 34 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 8. 12. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal částku pravidelně splácet. Tuto povinnost však řádně a včas neplnil a dostal se do prodlení. Žalobce tedy v souladu se smluvními podmínkami přistoupil k naúčtování smluvní pokuty ve výši 500 Kč a dále žalobce naúčtoval žalovanému poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 000 Kč.Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nijak nevyjádřil.Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, soud zjistil že účastníci uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných splátkách ve výši 6 800 Kč. Součástí splátek byla i úhrada poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 14 000 Kč. Celkem se tedy žalovaný zavázal žalobci vrátit částku 34 000 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána pokuta ve výši 500 Kč.Ze sjetiny ID banky, informaci o platbách a potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobce žalovanému finanční prostředky 20 000 kč poskytl převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaný však sjednané podmínky neplnil, splátky neplatil a vůči žalobci mu vznikl dluh v celkové výši 34 500 Kč – 20 000 Kč jistina, 14 000 Kč poplatek za úvěr, 500 Kč smluvní pokuta.Žalobce žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce na existenci dluhu upozornil a vyzval jej k dopisem z 28. 6. 2025 k jeho úhradě. Dle podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána téhož dne.Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný.Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“). Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 občanského zákoníku jde-li o prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády.Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku v rozhodném znění a též vzhledem k obsahu smluvních podmínek žalobce, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný coby dlužník z uzavřené smlouvy o podnikatelském úvěru dle § 2395 a.n. občanského zákoníku, porušil svoji povinnost plynoucí mu z této smlouvy, když řádně (v plné výši) a včas nevrátil svůj dluh, ačkoliv žalobce svoji smlouvou převzatou povinnost vůči žalovanému bezezbytku splnil. Složení a výši dlužné částky žalovaný nijak nerozporoval a soud mu tedy uložil povinnost, aby žalobci dluh ve výši 34 500 Kč zaplatil. Soud žalobci přiznal též úroky z prodlení z jistiny v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 725 Kč (při zohlednění výroku III. rozsudku) a dále náklady právního zastoupení žalobce. Hodnota jednoho úkonu dle § 14b AT činí 700 Kč, žalobce má vedle toho za každý úkon nárok i na paušál po 100 Kč. Zástupce žalobce v řízení učinil tři úkony – přípravu a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci, výzva k plnění. Vedle toho má nárok i na DPH v částce 504 Kč. Celkové náklady žalobce tedy činí 4 629 Kč a žalovaný je povinen zaplatit je přímo k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 AT. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o úvěrové smlouvě, dlužné částce a žalovaných.Výrok pod bodem III. plyne z ustanovení položky 2 odst. 2 a položky 1 odst. 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, když ve věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo tedy na místě poplatek doměřit. Soud tak učinil konečným rozhodnutím podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, když současně tento doplatek již zohlednil ve výroku podle bodu II. tohoto rozsudku. Lhůta i zde byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.