72 C 14/2025-25 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru.2. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, poté, co posoudila úvěruschopnost žalovaného (lustrací v evidencích a na základě tvrzení žalovaného), uzavřela dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru , na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr v konečné výši 32 835,88 Kč splatný nejpozději do 10. 3. 2025. Postupně žalovaný čerpal celkem 23 900 Kč. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, pod v. s. , var. symbol, . Žalovaný ani přes upomínky úvěr nesplatil, když uhradil pouze 5 650,21 Kč. Dne , datum, byla pohledávka postoupena žalobkyni.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K projednání věci samé nebylo nařizováno jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem soudu za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.4. Z obsahu spisu soud zjistil a vzal za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 20 000 Kč s úrokem 146,95 % ročně a RPSN 299,98 %, dále byl sjednán poplatek z prodlení 250 Kč (zjištěno z úvěrové smlouvy ze dne , datum, , standardních informací o spotřebitelském úvěru, úvěrových podmínek). Žalovaný čerpal celkem 23 900 Kč a uhradil 5 650,21 Kč (zjištěno z proofs of payout, proof of payment, přehledu plateb, faktury splatné 10. 3. 2025, potvrzení banky). Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně uvědomen (zjištěno z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , dodatku č. 2, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 4. 2025, podacího lístku). Žalovaný byl vyzván k úhradě žalované částky před podáním žaloby (zjištěno z výzvy ze dne 11. 4. 2025, podacího lístku).5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.6. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu.7. Soud se nejprve zabýval platností předmětných úvěrových smluv. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl v obou případech spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona č. 257/2016, Sb. o spotřebitelském úvěru, je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu (§ 588 o. z.).8. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně rezignovala na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného tj. nedostála své povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně vycházela pouze z lustrací v evidencích a tvrzení uvedených žalobcem, aniž by si tato tvrzení ověrovala. Tato skutečnost v očích soudu svědčí o laxnosti při posuzování úvěruschopnosti žalovaného a posouzení ze strany právní předchůdkyně žalobkyně soud považuje za nedostatečné k tomu, aby smlouva o úvěru byla považovány za platnou.9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je od počátku absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a pro zjevné narušení veřejného pořádku. Právní předchůdkyně žalobkyně tak žalovanému poskytla plnění ve výši 23 900 Kč bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaný byl proto podle § 2991 o. z. povinen vydat žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, oč se na její úkor obohatil.10. Vzhledem k tomu, že žalovaný již na splátkách uhradil celkem částku 5 650,21 Kč, uložil mu soud zaplatit 18 249,79 Kč a ve zbývající části žalobu zamítl.11. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle o. z. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je nekontaktní, na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.12. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.