72 C 57/2025-18 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru.2. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., poté, co provedla lustraci žalované v databázích dlužníků, uzavřela s žalovanou prostředky komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla téhož dne žalované částku 7 000 Kč na účet č. , č. účtu, pod v. s. , var. symbol, . Předmětná částka byla splatná 10. 8. 2023, žalovaná však ničeho nevrátila.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K projednání věci samé nebylo nařizováno jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem soudu za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.4. Z obsahu spisu soud zjistil a vzal za prokázán následující skutkový stav.5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, . Na základě uzavřené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala kromě vrácení úvěru zaplatit poplatek 2 919,70 Kč (před slevou) / 7 644,70 Kč (po slevě). Úroková sazba činila 40 % a RPSN 9 088,10 %, resp. 961 089,70 Kč. Celkem se žalovaná zavázala uhradit 10 149,84 Kč, případně 14 874,84 Kč, a to do 30 dnů jednorázově (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, , formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o platbě, sdělení banky).6. Dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně uvědomena (zjištěno z dílčí smlouvy o postoupení ze dne , datum, , seznamu postoupených pohledávek, oznámení ze dne 20. 12. 2024 a podacího lístku).7. Žalovaná byla vyzvána k úhradě 26 291,02 Kč nejpozději do tří dnů (zjištěno z výzvy ze dne 20. 12. 2024 a podacího lístku).8. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je jen z části důvodná.9. Pohledávka za žalovanou byla postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu.10. Soud se nejprve zabýval platností úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl v obou případech spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona č. 257/2016, Sb. o spotřebitelském úvěru, je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu (§ 588 o. z.).11. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně rezignovala na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované, tj. nedostála své povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Příjem ani výdaje žalované nebyly vůbec zjišťovány, žalobkyně pouze tvrdí provedení lustrace žalované v registrech. Tyto skutečnosti v očích soudu svědčí o laxnosti při posuzování úvěruschopnosti žalované a posouzení ze strany právní předchůdkyně žalobkyně soud považuje za nedostatečné k tomu, aby obě smlouvy o úvěru byly považovány za platné.12. Soud tedy dospěl k závěru, že obě smlouvy o úvěru byly od počátku absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a pro zjevné narušení veřejného pořádku. Právní předchůdkyně žalobkyně tak poskytla plnění ve výši 7 000 Kč bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaná byla proto podle § 2991 o. z. povinna vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatila.13. Proto soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč a ve zbývající části žalobu zamítl.14. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle o. z. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je nekontaktní, na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.15. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.