116 C 24/2026-18 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částky 11 824 Kč, 1 133 Kč a 3 485 Kč s příslušenstvím, které představují příspěvky podle § 45 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Zákon“), a dále náhradu nákladů řízení.2. Žaloba byla žalovanému řádně doručena. Žalovaný se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil, neuplatnil žádnou procesní obranu, nepopřel skutková tvrzení žalobce ani nenavrhl žádné důkazy.3. Soud proto vycházel ze skutkových tvrzení žalobce, která považoval za nesporná (§ 153a odst. 3 o. s. ř.) a která byla zároveň doložena listinnými důkazy, zejména výzvami k úhradě příspěvku, předžalobními upomínkami, doklady o jejich odeslání a údaji z registru silničních vozidel.4. Ze shromážděných důkazů soud zjistil, že žalobce je právnickou osobou oprávněnou podle Zákona požadovat po provozovateli vozidla, které bylo provozováno bez sjednaného pojištění odpovědnosti, příspěvek podle § 45 odst. 2 Zákona, včetně paušálních nákladů spojených s mimosoudním uplatněním tohoto práva.5. Soud měl za prokázané, že žalovaný byl v registru silničních vozidel zapsán jako provozovatel nákladního automobilu registrační značky , SPZ, , který byl v období od 13. 11. 2024 do 26. 3. 2025, tedy po dobu 134 dní, provozován bez pojištění odpovědnosti, čímž žalovaný porušil povinnost stanovenou v § 6 odst. 1 Zákona. Výše příspěvku byla žalobcem vypočtena v souladu s § 45 odst. 3 Zákona ve spojení s § 5 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 69/2024 Sb. a činí 11 524 Kč, k čemuž byl připočten paušální poplatek 300 Kč dle § 45 odst. 2 Zákona. Nárok byl soudem shledán důvodným co do základu i výše.6. Soud dále zjistil, že žalovaný byl provozovatelem přípojného vozidla registrační značky , SPZ, , které bylo nepojištěno v období od 5. 12. 2024 do 2. 4. 2025, tedy po dobu 119 dní. Denní sazba příspěvku byla stanovena ve výši 7 Kč dle vyhlášky č. 69/2024 Sb., celkový základ příspěvku tak činil 833 Kč, k čemuž byl připočten paušální poplatek 300 Kč. Takto uplatněný nárok soud shledal důvodným.7. Dále bylo prokázáno, že žalovaný byl provozovatelem osobního automobilu registrační značky , SPZ, , který byl bez pojištění odpovědnosti v období od 10. 3. 2025 do 27. 4. 2025, tedy po dobu 49 dní. Denní sazba příspěvku činila 65 Kč, celkový základ příspěvku tedy 3 185 Kč, ke kterému byl připočten paušální poplatek 300 Kč. I tento nárok odpovídá zákonné úpravě a byl soudem shledán důvodným.8. Soud dále zjistil, že žalobce v každém z případů splnil podmínku § 47 Zákona, když žalovanému řádně odeslal výzvy k úhradě příspěvku, přičemž splatnost jednotlivých pohledávek nastala vždy po uplynutí nejméně 30 dnů od jejich doručení. Žalovaný přesto neuhradil žádnou z požadovaných částek, a to ani po doručení předžalobních upomínek, čímž dal žalobci důvod k podání žaloby.9. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal s úhradou jednotlivých částek do prodlení, přiznal soud žalobci rovněž zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od příslušných dnů prodlení až do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch. Odměna advokáta činí dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. 400 Kč za jeden úkon právní pomoci, když byly učiněny tři úkony právní pomoci. Dále pak náklady spočívají v soudním poplatku ve výši 800 Kč a tří režijních paušálech po 100 Kč. Náklady, vyjma soudního poplatku, byly navýšeny o 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny advokáta a režijních paušálů 315 Kč. Celkem tedy 2 615 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobce.