14 C 179/2024-42 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 454,67 Kč s příslušenstvím z titulu vrácení úvěru č. , hodnota, dle smlouvy ze dne , datum, .2. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému hotovostí zápůjčku ve výši 20 000 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud z předložených listinných důkazů zjistil a vzal za prokázáno, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, a žalobkyní.5. Soud z předložených listinných důkazů dále zjistil a vzal za prokázáno, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný deklaroval svůj příjem ve výši 15 000 Kč, což však nijak doloženo nebylo, dále žalobkyně zohlednila modelový příklad výdajů a dospěla k závěru, že je možné schválit žádost žalovaného o úvěr. Konkrétní údaje o výdajích žalovaného předloženy nebyly.6. Ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) soud zjistil a vzal za prokázáno, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tento úvěr bude splácet v 18 pravidelných měsíčních splátkách v celkové výši 2 197 Kč s tím, že poslední splátka činí částku ve výši 2 192 Kč a splatnost je ke konci splátkového období, první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy.7. Žalovaný uhradil od uzavření smlouvy 12 119,61 Kč.8. Soud zhodnotil předložené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.9. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“).10. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.14. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.19. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi úvěrující společností bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.20. V rámci posouzení úvěruschopnosti uvedla žalobkyně následující tvrzení: deklarovaný příjem 15 000 Kč (původní věřitel a právní předchůdce žalobkyně) ověřila z daňového přiznání za rok 2017, které však nedoložila (údajně to bylo pouze ověřeno , jméno FO, při uzavírání smlouvy). Dále žalobkyně uvedla, že další příjem žalovaného měl činit 15 000 Kč, avšak neuvedla, z čeho uvedený příjem měl žalovaný získat (zdroj příjmu) a ani jinak tento další příjem nebyl doložen. Zohlednila výdaje žalovaného, a to 4 030 Kč, jakožto výdaje u právního předchůdce žalobkyně (zřejmě jiná neuhrazená zápůjčka u stejného věřitele), dále 8 490 Kč jakožto odhadované výdaje. Podle vyhodnocení věřitele byl žalovaný tedy schopen půjčku splácet. K tomu soud uvádí, že z žádných listinných důkazů tyto tvrzené údaje nevyplývají a žalobkyně pouze odkázala na to, že to měl uvést žalovaný ve své žádosti o úvěr, což ale nestačí. Pokud žalobkyně pracovala s určitým modelem, do kterého zasadila osobní a majetkové poměry žalovaného, pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, tak se podle názoru soudu jedná pouze o jakýsi opakovaně využívaný „model“ pro posuzování úvěruschopnosti klientů, jinými slovy žalobkyně nemá žádné listinné důkazy, ze kterých by mohla prokázat svoje tvrzení ohledně skutečných příjmů a výdajů žalovaného, jinak by je na výzvu soudu přeložila. Vzhledem k tomu soud dospěl k závěru, že nebyla řádně, jak předpokládá zákon, zkoumána a ověřována či posuzována úvěruschopnost žalovaného, natož s odbornou péčí.21. Žalobkyně tedy postupovala zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedla údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by se alespoň pokusila ověřit jak jeho příjem, tak i jeho výdaje. Pouhé doplnění „namodelovaných“ čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupovala s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřovala údaje uvedené žalovaným o jeho příjmech a výdajích. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V tomto případě byla navíc půjčka (úvěr) poskytována žalovanému stejnou společností, u které již nesplacený úvěr měl. I tuto skutečnost měla žalobkyně vzít v úvahu a v souladu se zákonem posoudit řádně úvěruschopnost žalovaného. To, že vůbec neověřila další podstatné výdaje žalovaného, a to zejména za bydlení, případně jeho vyživovací povinnosti, náklady za běžné měsíční výdaje, kde by alespoň odhadem stanovila reálnou měsíční částku, vypovídá o neodbornosti při ověřování úvěruschopnosti klienta. Již běžně si úvěrující společnosti žádají výpis z běžného účtu svých klientů, aby byli schopni posoudit úvěruschopnost.22. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s ust. § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mr