16 C 258/2025-28 – Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci částku 49 670,64 Kč s příslušenstvím představující nezaplacený poskytnutý úvěr na základě uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, dne 29.5.2024, a to mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, který se zavázal splatit ve 48 pravidelných měsíčních splátkách do 17.6.2028. Z důvodu prodlení žalovaného se splátkou úvěru došlo ke dni 21.10.2024 k jeho zesplatnění. V případě, že by soud žalobcem požadovaný nárok neuznal, navrhl, nechť soud uzná žalovaného povinným uhradit dlužnou částku z důvodu vydání bezdůvodného obohacení, neboť prokazatelně byla částka 40 000 Kč žalovanému poskytnuta.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům:Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 26.3.2026 soud zjistil, že žalovaný byl ke dni 29.5.2024 majitelem účtu č. , č. účtu, , který byl založen dne 19.7.2023 a uzavřen dne 1.4.2025. Na shora uvedený účet byla dne 30.5.2024 připsána částka 40 000 Kč od společnosti , právnická osoba, . Dne 29.5.2024 byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , a to mezi poskytovatelem úvěru – společností , právnická osoba, a klientem – žalovaným. Celková výše úvěru byla účastníky ve smlouvě sjednána v rozsahu 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit poskytovateli prostřednictvím pravidelných 48měsíčních splátek po 2 735 Kč placené vždy nejpozději k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen.4. Z oznámení žalobce ze dne 21.10.2024 soud zjistil, že tento byl vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, tj. z částky v celkové výši 49 017 Kč, a to nejpozději do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení.5. Z dokladů o vyplacení úvěru bylo soudem zjištěno, že , právnická osoba, . dne 30.5.2024 realizovala platbu na vrub účtu , Anonymizováno, ve výši 40 000 Kč pod VS , var. symbol, .6. Z analýzy bonity klienta ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, bylo soudem zjištěno, že pravidelný čistý měsíční příjem klienta byl zaznamenán v rozsahu částky 32 000 Kč. Výdaje klienta představují celkem 10 868 Kč sestávající se z nákladů na bydlení ve výši 6 008 Kč a z životního minima ve výši 4 860 Kč. S částkou 1000 Kč bylo pracováno jako s rezervou. Volné zdroje příjmu tak byly vyhodnoceny v rozsahu částky 20 132 Kč.7. Dne 12.2.2025 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, a to mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, na základě které byla předmětná pohledávka postoupena na současného žalobce.8. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatel nebo s ním jinak jedná.9. Podle ust. § 421 odst. 1 o.z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku stanoví jiný zákon.10. Podle ust. § 1721 o.z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění, jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.11. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.12. Podle ust. § 1970 o.z. poddlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.13. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle ust. § 9 odst. 1 o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které si sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnout do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.18. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 a následují o.z. na žalobce, čímž je dána jeho aktivní věcná legitimace v tomto sporu. K otázce platnosti předmětné úvěrové smlouvy soud uvádí následující. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěr. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péči schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.21. Soud přihlíží k neplatnosti právního ujednání, kterého odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, a to i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobce na svoji zákonnou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného rezignoval, tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019 pod sp. zn. 33CDO2178/18). V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce vůbec, natož řádně, posuzoval schopnost žalovaného úvěr dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 29.5.2024 splatit. Tímto právní předchůdce žalobce rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko spoléhal na údaje získané výlučně od žalovaného. Nebylo nijak ověřeno, jaké jsou měsíční příjmy a výdaje žalovaného, nebylo vůbec zjišťováno, jaká je skladba těchto příjmů a výdajů. Na uvedeném závěru ničeho nemění ani prosté formální vyplnění ot