18 C 147/2025-35 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 7. 4. 2025 domáhá po žalovaném zaplacení částky původně 22 275 Kč s příslušenstvím z důvodu, že právní předchůdce žalobce (společnost , právnická osoba, ) a žalovaný uzavřeli dne 22. 6. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě původní věřitel žalovanému poskytl úvěr ve výši 18 000 Kč, následně žalovaným načerpal úvěr navýšený v celkové výši 18 100 Kč, který měl být splacen nejpozději 25. 8. 2024, žalovaný se však dostal do prodlení a s vrácením úvěru, zavázal se uhradit smluvní úrok ve výši 4 175 Kč, celkem tedy k vrácení 22 275 Kč, nezaplatil ničeho. Původní věřitel žalovanému vyplatil úvěr převodem z bankovního účtu na bankovní účet žalovaného dne 22. 6. 2024.2. Žalobce přepisem ze dne 23. 9. 2025 vzal z části žalobu zpět, a to co do částky 4 175 Kč včetně příslušenství. V této části došlo usnesením ze dne 1. října 2025 č.j. , spisová značka, k zastavení řízení.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Po provedeném dokazování vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázáno, že žalovaný a společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) uzavřeli dne 22.6.2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „předmětná smlouva o úvěru“), na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 18 000 Kč, úrok 4 140 Kč, RPSN 1 141,20 %, ke splacení celkem částka 22 140 Kč se splatností dne 22. 7. 2024, zápůjční, úroková sazba 279,83 % ročně. Dodatkem č. , hodnota, k předmětné smlouvě o úvěru ze dne 27. 6. 2024 došlo k navýšení celkové částky jistiny úvěru na 18 100 Kč, celkem k zaplacení byla částka 22 275 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 280,64 % ročně, úrok tedy ve výši 4 175 Kč. Žalobce soudu doložil výpis z účtu právního předchůdce žalobce z , právnická osoba, s tím, že 27. 7. 2020 byla přijata platba od žalovaného k identifikaci účtu ve výši 0,10 Kč, z dalších výpisů z účtu se pak podává, že na tento účet žalovaného byla odeslána právním předchůdcem žalobce částka 18 000 Kč dne 22. 6. 2024 a dne 27. 6. 2024 částka 100 Kč. Právní předchůdce žalobce žalovanému bezhotovostně tedy poskytl částku 18 100 Kč. Z dalších listin (výzva k úhradě a předžalobní výzva) vzal soud za prokázáno, že žalovaný ničeho neuhradil. Žalobce rovněž soudu prokázal, že došlo k postoupení této pohledávky na žalobce.5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.10. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 22.6.2024 smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční částku 18 100 Kč (včetně dodatku k této smlouvě), žalovaný se zavázal do 30 dnů částku vrátit, avšak s nepřiměřeně vysokým úrokem. Tento závazkový vztah podléhá zákonu o spotřebitelském úvěru, proto soud tuto smlouvu hodnotil a posuzoval dle zákona o spotřebitelském úvěru, a to především § 86 a § 87, a dále také § 1810 a násl. o.z.18. Vzhledem k tomu, že se žalobce domáhal úhrady pouze jistiny, s poukazem na bezdůvodné obohacení, když žalovaný právnímu předchůdci žalobce ani žalobci ničeho nevrátil, soud se z důvodu hospodárnosti nezabýval více tím, zda právní předchůdce žalobce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a jakým způsobem. S ohledem na přiměřeně vysoký úrok tak soud dovodil, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle § 580 odst. 1 o.z., když takovou smlouvu je třeba hodnotit jako smlouvu lichevní. Plnění, které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému (částku 18 100 Kč), je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o.z.). Soud proto uzavřel (a to po částečném zpětvzetí), že v této části je žaloba zcela důvodná a vyhověl jí. Ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že z ustanovení § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost nevrácené jistiny nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, dlužník (žalovaný) není tedy povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem, proto není určení počátku prodlení spotřebitele možno odvíjet od výzvy k plnění jako v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Nová doba splatnosti nevrácené jistiny se určí dle dohody účastníků, jinak ji založí soud svým rozhodnutím, když do té doby není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel tak není oprávněn požadovat ani úrok z prodlení, když splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , spisová značka, ze dne 20.4.2022). Soud žalobu zamítl v části zákonného úroku z prodlení.19. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odstavec 2 o.s.ř. a v části částečného zpětvzetí žaloby pak dle § 146 odst. 2 o. s. ř., kdy v této části jde fakticky o náklady k tíži žalobce, celkem tak byl žalobce neúspěšný co do částky 8 056 Kč (v tom počítáno příslušenství ke dni rozhodnutí), když celkem se domáhal částky 26 156,06 Kč, úspěšný tedy byl co do 69 %, neúspěšný co do 31 %, celkový úspěch žalobce tak představuje 38 %. Náklady řízení žalobce sestávají ze soudního poplatku ve výši 892 Kč a z nákladů za právní zastoupení, které jsou představovány třemi úkony právní služby pod 400 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí zastoupení, výzva, žaloba), 3x paušál režijních výloh po 100 Kč, 1 úkon (částečné zpětvzetí) po 2 020 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. § 7, 1x paušál režijních v