ECLI: ECLI:CZ:MSBR:2026:21.C.254.2025.1 Datum: 2026-05-06 Předmět: 18 024,13 Kč s příslušenstvím - úvěr Ustanovení: § 2991 z. č. 89/2012 Sb., § 86 z. č. 257/2016 Sb. náklady řízeníbezdůvodné obohaceníneplatnost smlouvysmlouva o úvěru
O co šlo: 18 024,13 Kč s příslušenstvím - úvěr (§ 2991 z. č. 89/2012 Sb., § 86 z. č. 257/2016 Sb.)
Žalobou z 23.6.2025 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky jako nesplaceného zůstatku úvěru, který žalovanému poskytla společnost , právnická osoba, jako původní věřitel s tím, že žalovaný takto obdržel částku 20.000,00 Kč, z níž na splátkách uhradil 9.200,00 Kč. Žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby nárokovala úhradu částky 10.800,00 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému dostalo plněním úvěrové jistiny.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil a bylo proto jednáno v jeho nepřítomnosti.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázáno, že dne , datum, uzavřeli , právnická osoba, jako věřitel a žalovaný jako dlužník formulářovou úvěrovou smlouvu, na základě které žalovaný stvrdil, že převzal v hotovosti úvěrovou jistinu 20.000,00 Kč a zavázal se nad rámec této jistiny uhradit částku 24.946,00 Kč a pojistné v částce 3.339,00 Kč. Celkovou částku 48.285,00 Kč se zavázal uhradit ve 20 měsíčních splátkách po 2.300,00 Kč a 21. splátce ve výši 2.285,00 Kč. Dle zákaznické karty měl žalovaný za účelem prověřování své úvěruschopnosti předložit pracovní smlouvu ze dne 7.8.2022 a výplatní pásky za říjen a listopad 2022, z nichž dle osoby, která formulář vyplňovala, měl vyplývat čistý příjem žalovaného ve výši 12.541,00 Kč. Ze zpráv úřadu práce, správy sociálního zabezpečení a tvrzeného zaměstnavatele , právnická osoba, . vyplývá, že jediným příjmem žalovaného byl příjem na základě dohody o provedení práce, kdy v říjnu měl příjem 8.432,00 Kč a v listopadu 2022 příjem 7.508,00 Kč. Žalovaný v daném období nebyl nikde zaměstnán na hlavní pracovní poměr.Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný uhradil na splátkách celkovou částku 9.200,00 Kč, poslední uhradil v dubnu 2023. Přípisem z 27.1.2025, odeslaným 27.2.2025 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky žalobkyní s tím, že byl vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení výzvy.Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému částku 20.000,00 Kč, jejíž převzetí žalovaný stvrdil v úvěrové smlouvě. Tento smluvní vztah byl podřazen pod zákon 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, přičemž z výše uvedených důkazů vyplývá, že původní věřitel neprovedl řádné prověřování úvěruschopnosti žalovaného, když údaje uvedené v zákaznické kartě nekorespondují s údaji, které soudu sdělil zaměstnavatel žalovaného. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně uplatňuje nárok na úhradu pouze prokazatelně poskytnuté části 20.000,00 Kč ponížené o realizované úhrady ve výši 9.200,00 Kč, soud z hlediska procesní ekonomie nezkoumal dále, zda poskytovatel úvěru splnil při uzavření smlouvy povinnost prověřování úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 citovaného zákona a zda z hlediska splnění této povinnosti je uzavřená smlouva platná či nikoliv (§ 87 citovaného zákona), neboť v případě neplatnosti smlouvy soud dospívá ke shodnému závěru o povinnosti žalovaného poskytnutou částku uhradit z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se mu dostalo plněním bez právního důvodu (§ 2991an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník).Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Pokud jde o nárokované příslušenství (§ 1970 zákona 89/2012 Sb. vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení), vycházel soud z výzvy k úhradě z 27.1.2025, odeslané 27.2.2025, která byla fikcí dle § 573 zákona 89/2012 Sb. doručena 4.3.2025. Žalobkyní poskytnutá lhůta k plnění uplynula 14.3.2025 a od 15.3.2025 je žalovaný v prodlení, v důsledku čehož je povinen dle shora uvedených předpisů uhradit zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně.Podle § 142 odst. 1 zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád byl žalovaný jako procesně neúspěšný účastník zavázán k úhradě nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku 800,00 Kč a z nákladů právního zastoupení dle vyhlášky 177/1996 Sb. o odměnách advokátů za tři úkony (převzetí zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby – § 14b) po 300,00 Kč s připočtením tří režijních paušálů po 100,00 Kč, jeden úkon (účast u jednání) po 1.540,00 Kč s režijním paušálem 450,00 Kč, náhradu za promeškaný čas za cestu ze sídla právního zástupce žalobkyně k soudu a zpět za dvě půl hodiny po 150,00 Kč a cestovné automobilem ze sídla právního zástupce k soudu a zpět při celkové délce trasy 70 km a spotřebě dle velkého technického průkazu v částce 587,88 Kč. Odměna byla navýšena o 21% DPH v částce 856,35 Kč na celkovou částku 5.734,23 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 zákona 99/1963 Sb.