216 C 29/2025-77 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 32.941 Kč s příslušenstvím a dále částku 16.002 Kč s příslušenstvím představující nezaplacený poskytnutý úvěr, a to na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 30.5.2022. Na základě shora uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 34.000 Kč, a to dne 30.5.2022, který se zavázal spolu s úrokem za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě splácet prostřednictvím 48 měsíčních splátek po 2.331 Kč, když ve splátkách byla zahrnuta i úhrada za pojištění, a to vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje červencem 2022. Součástí splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku z poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 286 Kč. Žalovaný však své smluvní povinnosti řádně a včas neplnil a do data zesplatnění žalovaný uhradil toliko 15 splátek po 2.331 Kč (celkem 34.965 Kč).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Z předsmluvního formuláře vztahujícího se ke smlouvě o úvěru (č. návrhu smlouvy , Anonymizováno, ) ve znění Dodatku č. , hodnota, soud zjistil, že poskytovatelem úvěru je žalobce a klientem je žalovaný, přičemž mezi účastníky byla sjednána celková výše spotřebitelského úvěru v rozsahu 34.000 Kč. Žalovaný jako klient se zavázal poskytnutý úvěru včetně úroku za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 66,82% ročně splácet prostřednictvím 48 měsíčních splátek po 2.331 Kč. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 286 Kč, a to vždy nejpozději 12. den v kalendářním měsíci, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Celková částka k zaplacení žalovaným tak byla stanovena v rozsahu 98.160 Kč bez úhrady za pojištění. Smlouva o úvěru byla podepsána žalovaným dne 30.5.2022 a téhož dne došlo k výplatě úvěru ve výši 34.000 Kč. Podáním ze dne 31.5.2022 bylo žalovanému oznámeno schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ve znění Dodatku č. , hodnota, k dané smlouvě. Dne 30.5.2022 byl vyhotoven návrh na uzavření smlouvy o úvěru, a to mezi poskytovatelem - žalobcem a klientem - žalovaným, při totožném obsahu jako v předsmluvním formuláři. Z historie pohybu na běžném účtu za období od 1.1.2022 do 30.5.2022, jež byl veden u , právnická osoba, . pod číslem účtu , č. účtu, soud zjistil, že dne 5.1.2022 účet zaznamenal příchozí platbu ve výši 13.528 Kč, dne 8.2.2022 ve výši 10.390 Kč, dne 8.3.2022 ve výši 14.108 Kč a dne 8.4.2022 ve výši 14.476 Kč. Z hodnocení klienta ze dne 30.5.2022 soud zjistil, že pravidelný čistý měsíční příjem klienta činí 12.991 Kč a celkové výdaje 8.889 Kč z toho 4.250 představuje životní minimum a 4.639 Kč náklady na bydlení, rezerva tak činí 3.102 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 30.5.2022 byl na účet č. , Anonymizováno, vyplacen úvěr ve výši 34.000 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 11.6.2024 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 32.941 Kč s příslušenstvím, jakož i k úhradě běžící smluvní pokuty, a to nejpozději do 15 dnů od data odeslání tohoto oznámení. K důkazu dále čtena karta klienta, ze které soud shledává úhradu poskytnutého úvěru vkladem v hotovosti za období 10.3.2022 až 19.3.2024 v počtu 17 plateb, vždy po 2.331 Kč.4. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatel nebo s ním jinak jedná.5. Podle ust. § 421 odst. 1 o.z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku stanoví jiný zákon.6. Podle ust. § 1721 o.z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění, jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.7. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Podle ust. § 1970 o.z. poddlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.9. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle ust. § 9 odst. 1 o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které si sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnout do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.14. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. K otázce platnosti předmětné úvěrové smlouvy uvádí soud následující. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytl spotřebitelský úvěr. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr. V opačném případě je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud přihlíží k neplatnosti právního ujednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, a to i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci žalobce na svoji zákonnou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného rezignoval, když nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019 pod sp.zn. 22 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 4129/2018). V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce vůbec, natož řádně posuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, čímž rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko prav