29 C 173/2025-27 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 20 000 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla právní předchůdce žalobkyně a žalovaný, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jednali o uzavření smlouvy o úvěru, smlouvu ale neuzavřeli, žalobkyně není schopna důkaz o jejím uzavření doložit. Právní předchůdce žalobkyně ale rozhodně přenechal dne , datum, bezhotovostně převodem na účet žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem 20 000 Kč. Nebyl tak ale k tomu žádný spravedlivý důvod. Žalovaný se tím tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovaný však nevydal žalobkyni, oč se obohatil. Právní předchůdce žalobkyně a třetí osoba uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na třetí osobu a tato poté na žalobkyni. Žalovaný byl výzvou z 26. 12. 2024, která byla podána na , právnická osoba, . dne , datum, , a došla tak žalovanému, vyzván žalobkyní k zaplacení, jinak že podá žalobu u soudu. Žalobkyně si přičetla k datu odeslání výzvy 10 dnů, proto žádá úrok z prodlení od 6. 1. 2025.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.K projednání věci soud nenařídil jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastnící s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.).Z činnosti soudu (nahlédnutím do obchodního rejstříku), ze kterého vyplynulo, kdo byl právním předchůdcem žalobkyně a v rámci jaké činnosti podnikal, z tvrzení samotné žalobkyně, kdy z obsahu spisu nic nevyplynulo, ani žalovaný nic netvrdil, ze kterých vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy o úvěru, tato však uzavřena nebyla, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný zřejmě jednali o uzavření smlouvy o úvěru, ale neuzavřeli ji.Z potvrzení o provedené platbě a z dopisů , právnická osoba, . z 24. 10. 2025, ze kterých vyplynulo, co právní předchůdce žalobkyně plnil žalovanému, soud zjistil, že ale právní předchůdce žalobkyně rozhodně žalovanému dne , datum, poskytl bezhotovostně převodem na jeho účet peněžní prostředky celkem ve výši 20 000 Kč.Z výzvy z 26. 12. 2024, včetně podacího lístku, ze kterých vyplynulo, že byl žalovaný vyzván žalobkyní k zaplacení a kdy, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k zaplacení peněžních prostředků, kdy lze poprvé dle obsahu dovodit, že se dozvěděl, že a v jaké výši má vrátit peněžní prostředky, výzvou z 26. 12. 2024, která byla podána na , právnická osoba, . téhož dne, a má se tak za to ze zákona, tedy i soud musel mít za tok, že došla žalované třetím pracovním dnem od odeslání, tj. dne 31. 12. 2024.Z žádného z důkazů, ani z obsahu spisu, nevyplynulo, že by žalovaný do dne rozhodnutí soudu v této věci vrátil na dlužnou částku něčeho a soud tak zjistil, že žalovaný nevrátil na dlužnou částku nic.Ze smluv o postoupení z , datum, a z , datum, , oznámení o postoupení, včetně přílohy, ze kterých vyplynulo postoupení pohledávky za žalovaným, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a třetí osoba uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na třetí osobu a tato poté na žalobkyni.Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Soud právně posoudil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jednali o uzavření smlouvy o úvěru, smlouvu ale neuzavřeli. Právní předchůdce žalobkyně ale rozhodně přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Nebyl k tomu ale žádný spravedlivý důvod. Žalovaný se tím proto na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovaný však nevydal žalobkyni, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na třetí osobu a tato na žalobkyni (1879 o. z.). Žalovaný byl vyzván žalobkyní k zaplacení dlužné částky dne 31. 12. 2025. Žalovaný však nezaplatil ničeho. Žalovaný se tím tak dostal do prodlení s plněním. Vzhledem k tomu vzniklo žalobkyni také právo na úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti do zaplacení (§ 1970 o. z.). Splatnost sice nastala dříve, než uvedla žalobkyně, soud však nebyl oprávněn její požadavek překročit. Žalovaný ani úrok z prodlení však nezaplatil. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozsudku (výrok I.).Žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žalobkyni tak vzniklo právo na plnou náhradu nákladů řízení proti žalovanému (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Vznikly jí a soud jí přiznal tyto celkové náklady řízení: zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastupování advokátem ve výši 1 200 Kč za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., hotové výdaje ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč (výrok II.).