72 C 30/2025-29 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru.2. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně , Anonymizováno, , právnická osoba, . poté, co posoudila úvěruschopnost žalovaného, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému dne 14. 1. 2023 poskytla úvěr ve výši 8 000 Kč se splatností dne 14. 12. 2023. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru 3 360,29 Kč a úrok 236,71 Kč. Pohledávka za žalovaným byla ke dni 13. 1. 2025 postoupena společnosti , právnická osoba, . a následně téhož dne na žalobkyni.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K projednání věci samé nebylo nařizováno jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem soudu za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , potvrzení o provedení transakce, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 14. 11. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný prostředky komunikace na dálku uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč se splatností 14. 12. 2023, s úrokem 36 % (236,71 Kč) a RPSN 9061,02 %. Dále byl ujednán poplatek za sjednání úvěru 3 360,29 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 11 597 Kč.6. Ze seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2025 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 1. 2025 se podává, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.7. Z výzvy k úhradě ze dne 22. 1. 2025 a podacího lístku se podává, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě 35 442,87 Kč do tří dnů.8. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je jen z části důvodná.9. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu.10. Soud se nejprve zabýval platností předmětných úvěrových smluv. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl v obou případech spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona č. 257/2016, Sb. o spotřebitelském úvěru, je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu (§ 588 o. z.).11. Žalobkyně ani přes písemnou výzvu dle § 118a o. s. ř. nesdělila a nedoložila skutečnosti svědčící o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně pouze vágně uvedla, že úvěruschopnost byla posouzena prověřením v registrech a výpočtem mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, nesdělila však žádnou konkrétní informaci. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně ani její právní zástupce k jednání nařízenému na 4. 3. 2026 nedostavili, připravila se tak žalobkyně o možnost poučení dle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. přímo při jednání.12. Soud tedy dospěl k závěru, že dotčená smlouva o úvěru je od počátku absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a pro zjevné narušení veřejného pořádku, jelikož žalobkyně nedoložila prověření úvěruschopnosti žalovaného, soud tedy vychází z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála této své povinnosti a nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).13. Právní předchůdkyně žalobkyně tak žalovanému poskytla plnění ve výši 8 000 Kč bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaný byl proto podle § 2991 o. z. povinen vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatil.14. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle o. z. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je nekontaktní, na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.15. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.