38 C 59/2019-121 — Městský soud v Praze

1. Žalovaná podala včasné odvolání proti rozsudku, kterým jí soud I. stupně uložil zaplatit žalobkyni 59 900,10 Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení a náklady řízení. Namítala, že soud věc nesprávně právně posoudil. Smlouva pro dané období platně uzavřena nebyla, když nedošlo ke sjednání podstatných náležitostí, a to diagramu pro dodávku a odběr tepla a ujednání o ceně. Soud neuvedl, zda tu bylo ujednání na předchozí období, od něhož by se měly odvíjet parametry pro daný rok (2016). Neuvedl, také, kdy byl diagram žalobkyní žalované předložen. Není také podložen závěr, že žalovaná žádala o úpravu parametrů až 12. 2. 2016. Byla to naopak žalobkyně, která předložila návrh až v r. 2016. Fikci, podle které - dle soudu – došlo ke schválení diagramu nelze vztáhnout na dohodu o ceně. Nárok tedy v souladu s judikaturou (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 693/2009) měl být posuzován podle úpravy bezdůvodného obohacení, a to maximálně ve výši odpovídající skutečné spotřebě v daném roce. V tomto rozsahu však žalovaná plnění poskytla. Navrhla rozsudek změnit a žalobu zamítnout. 2. Žalobkyně uvedla, že rozsudek považuje za správný, přičemž se soud vypořádal s argumentací žalované. Vysvětlil zejména, proč považuje smlouvy o dodávce tepla za platné. Mezi účastníky byl sporný toliko parametr Qr, tedy výše tepelného výkonu/stálý plat. Tvorbu ceny tepelné energie a způsob změny tepelného výkonu upravuj e cenové rozhodnuté ERÚ, jímž je žalobkyně vázána a nemůže jej stanovit jinak. Tudíž se o něm nevyjednává a musí být pro všechny odběratele stanoven stejnou metodou. Žalobkyně nemůže jeho výši stanovit jinak než prostřednictvím vzorečku a žalovaná jako odběratel nemůže takto stanovenou výši tepleného výkonu vyjednat jinak. Tím by byli diskriminováni ostatní zákazníci. Rezervovaný výkon (stálý plat) je nutno stanovit předem a nelze jej korigovat v průběhu běžícího roku popř. zpětně. Proto navrhla rozsudek potvrdit. 3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek dle §§ 212, 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal, že odvolání převážně není důvodné. 4. Vyšel přitom ze skutkových závěrů soudu I. stupně, které odpovídají provedenému dokazování a jsou pro právní posouzení věci dostačující. Tím spíše, že tento senát odvolacího soudu nedlouho předtím rozhodoval obdobný spor účastníků, týkající se nedoplatku za jiné (dřívější) období, tudíž mu je znám rámcový skutkový stav (právní vztahy mezi účastníky) i sporné otázky. 5. V rámci odvolacího jednání žalovaná poukazovala též na údajnou dřívější rozsáhlou korespondenci mezi účastníky, avšak odvolací soud ohledně tohoto nedoplňoval dokazování. Jednak šlo o přednes nekonkrétní a dále proto, že před soudem I. stupně, kde měly být všechny důkazy navrženy, takový návrh žalovaná neučinila (ve vztahu k dodávkám roku 2016). Jde tedy o návrh nekonkrétní a nepřípustnou skutkovou novotu ve smyslu § 213 odst. 5 o. s. ř. Žalobkyně přitom poukázala na to, že žalovaná před soudem I. stupně činila nesporným, že o úpravu tepelného výkonu (stálého platu) pro r. 2016 žádala žalovaná v únoru 2016. 6. Nárok žalobkyně vychází z nezaplacených fakturovaných částek za odběr tepla v r. 2016 v situaci, kdy mezi účastníky byla dříve sjednána rámcová smlouva o dodávkách, přičemž bylo sporné, zda došlo k ujednání o náležitostech smlouvy na r. 2016, konkrétně ke sjednání diagramu na dodávky a odběr tepla - objemu rezervovaného tepelného výkonu - (tzv. stálého platu) a o ceně tepelné energie. Žalovaná totiž plnila na fakturované částky jen v rozsahu, který sama považovala za oprávněný. 7. Soud I. stupně však dovodil, že při existenci rámcové smlouvy o dodávkách mezi účastníky v situaci, kdy žalovaná nereagovala na návrh žalobkyně (resp. s požadavkem na změnu objemu stálého platu přišla až v průběhu sporného období – v únoru 2016) došlo ke sjednání diagramu dle návrhu dodavatele v souladu s čl. I odst. 5 dodacích podmínek. 8. Tento závěr považuje odvolací soud za správný. Námitka žalované, že všeobecné dodací podmínky musí být implementovány do smlouvy, na tom nic nemění, tyto dodací podmínky, jak soud správně uvedl, byly součástí rámcové smlouvy. Návrhem diagramu zaslaným žalované soud I. stupně prováděl důkaz a žalovaná to nijak nezpochybnila. Stejně tak závěr, že žalovaná uplatnila vůči žalobkyni požadavek na úpravu stálého platu pro rok 2016, až v únoru 2016 odpovídá provedenému dokazování. Správný je tedy závěr, že tímto způsobem předvídaným rámcovou smlouvou došlo ke sjednání odběrového diagramu (stálého platu) pro rok 2016. 9. Je také třeba dát za pravdu žalobkyni v tom, že stálý plat s ohledem na jeho povahu i další smluvní podmínky je třeba sjednávat pro kalendářní rok předem, tak, aby se žalobkyně mohla včas k zajištění požadovaných objemů dodávek připravit. Žalovaná v případě, že požadovala upravit stálý plat pro další rok, měla tento nárok u žalobkyně včas uplatnit, nejpozději jako protinávrh k návrhu žalobkyně. 10. Žalované lze dát za pravdu v tom, že na rok 2016 nebyla s ní písemně sjednána cena energie, ač se tak dle smlouvy mělo stát. Je však zřejmé, že žalovaná na dodávky energie v r. 2016 částečně plnila v rozsahu dodávek, který považovala za odpovídající, aniž by zpochybňovala jednotkovou cenu energie. Fakturovaná cena tak měla povahu návrhu (oferty) a její úhrada povahu přijetí (akceptace) ceny. K sjednání ceny tak došlo v zásadě konkludentně. Zde se uplatní ust. § 582 odst. 2 o. z., podle něhož, není-li doložena forma právního jednání, lze neplatnost namítat, jen nebylo-li již plněno. 11. Jelikož tedy byl objem rezervovaného výkonu (stálého platu pro rok 2016) sjednán fikcí dle smluvních podmínek, a došlo i k uzavření dohody o ceně, přičemž požadované plnění není s tímto v rozporu, rozhodl soud I. stupně v zásadě správně. Tím se případ také liší od dříve rozhodovaného tímto senátem, kdy odběrový diagram na rezervovaný výkon sjednán nebyl, ač žalovaná protinávrhy řádně uplatnila. Výjimkou je toliko konec doby prodlení. Došlo-li 30. 6. 2017 k úhradě, nebyla již žalovaná tímto dnem v prodlení. Odvolací soud proto rozsudek ohledně konce doby prodlení dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil, jinak jej jako správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil. 12. Vzhledem k dílčí změně rozsudku bylo také třeba znovu rozhodnout o nákladech řízení mezi účastníky spolu s náklady řízení odvolacího. Žalobkyně měla ohledně jistiny plný úspěch, tudíž má vůči žalované právo na plnou náhradu. Odvolací soud došel nakonec ke stejné částce jako soud I. stupně, když shledal účelnými kromě soudního poplatku ze žaloby 8 úkonů právní služby se stejnou výší odměny advokáta, paušální náhrady a DPH jako soud I. stupně. Na rozdíl od něj neshledal účelnými další vyjádření k věci z r. 2018 a 2020 (minus 2 úkony), neboť šlo zejména o údaje, které měly být uvedeny již v žalobě. Naopak přičetl odměnu za 2 úkony v odvolacím řízení (vyjádření k odvolání, účast u jednání). Výsledná částka tak zůstala stejná, když nebyly požadovány žádné výdaje spojené s cestou k soudu.