11 CO 301/2022-281 — Městský soud v Praze

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ohledně částky [částka] žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.). 2. Takto soud prvního stupně (dále též„ soud“) rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka]. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] podal k Obvodnímu státnímu zastupitelství pro [část Prahy] oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví, trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby a trestného činu mučení a jiného nelidského a krutého zacházení z důvodu jednání strážníků městské policie, ke kterému došlo dne [datum] po odmítnutí ošetření žalobce v [nemocnice] na [jméno], když byl žalobce strážníky nejprve vyzván k opuštění nemocničních prostor a následně z budovy vyveden, poté byl strážníky bit, kopán, byla mu nasazena pouta, pak byl odtáhnut do služebního vozidla, kde útoky pokračovaly. Žalobce byl odvezen na Obvodní ředitelství policie [obec] I v ulici [ulice], kde byla ověřena jeho totožnost. Příslušníci Policie ČR odmítli sepsat jeho trestní oznámení na strážníky městské policie, až po několika hodinách mu poskytli psací potřeby, aby trestní oznámení sepsal sám. Šetření trestního oznámení bylo zahájeno Obvodním ředitelstvím Policie ČR [obec] I dne [datum], dne [datum] policejní orgán věc odložil. Obvodní státní zastupitelství pro (dále též„ OSZ“) stížnost žalobce usnesením z [datum] zamítlo. Dne [datum] proto žalobce podal podnět k výkonu dohledu nad OSZ adresovaný Městskému státnímu zastupitelství v [obec] (dále též„ MěstSZ“), které došlo ke stejnému závěru jako dva předešlé státní orgány, postup a jejich závěry shledalo správnými a zákonnými a vyrozuměním z [datum] podnět jako nedůvodný odložilo. Žalobce následně podal ústavní stížnost, o které rozhodl Ústavní soud nálezem ze dne [datum], jímž stížnosti vyhověl. Z titulu nesprávného úředního postupu, resp. vydání nezákonného rozhodnutí, žalobce požadoval odškodnění za nemajetkovou újmu, spočívající zejména v zásahu do jeho důstojnosti (neboť získal dojem, že jako osoba bez domova nestojí orgánům činným v trestním řízení za to, aby jeho oznámení řádně prošetřily) a v narušení důvěry k bezpečnostním složkám, které při šetření trestního oznámení postupovaly liknavě, což nesl velmi úkorně. Výši požadovaného odškodnění stanovil s odkazem na obdobný případ řešený Evropským soudem pro lidská práva ([příjmení] proti České republice), v němž se žadateli za porušení práva na účinné vyšetřování a podezření ze špatného zacházení dostalo částky [částka]. 3. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce nárok dle zákona č. 82/1998 Sb. uplatnil dne [datum]. Soud měl za prokázané, že žalobce dne [datum] podal k OSZ pro [část Prahy] oznámení pro podezření ze spáchání trestných činů ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. e) trestního zákoníku a mučení a jiné nelidské a kruté zacházení podle § 149 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, když podle jeho tvrzení mu dne [datum] bylo odmítnuto ošetření v [nemocnice] na [jméno], poté byl strážníky městské policie neúspěšně vyzván k opuštění nemocničních prostor, následně vyvezen na kolečkovém křesle, poté mělo dojít k jeho fyzickému napadení ze strany strážníků, k nasazení pout a dovlečení do služebního vozidla, kde měly útoky pokračovat. Usnesením Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí] ([číslo jednací]) byla věc odložena a následná stížnost žalobce byla rozhodnutím OSZ ze dne [datum rozhodnutí] (č. j. ZN 1105 [číslo]) zamítnuta. Podnět k výkonu dohledu nad postupem OSZ dne [datum] MěstSZ jako nedůvodný odložilo (č. j. [číslo jednací]). Nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1376/18 (dále též„ nález Ústavního soudu“), bylo rozhodnuto o zrušení usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie [obec] I, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, 9. oddělení obecné kriminality z [datum], navazujícího usnesení OSZ pro [část Prahy] dne [datum] a vyrozumění MěstSZ ze dne [datum] s tím, že jimi bylo porušeno základní právo stěžovatele na účinné vyšetřování vyplývající z článku 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článku 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 4. O úkonech orgánů činných v trestním řízení, k nimž došlo po vydání nálezu Ústavního soudu, soud zjistil, že dne [datum] bylo zahájeno řízení pro přečin podle § 329 odst. 1 písm. a), následně byl zpracován znalecký posudek vypracovaný znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a forenzní traumatologie ([datum]). Znalec dospěl k závěru, že žalobce utrpěl kožní oděrku čela, krevní podlitinu a pohmoždění hrudníku v místě pravého prsu, krevní podlitinu vnitřní strany levé paže, pohmoždění pravého stehna a pohmoždění obou zápěstí (stopy po poutání). Tato poranění vznikla tupým násilím malé až střední intenzity, např. údery, pády či jejich kombinací, zmáčknutím zápěstí pouty či levé paže silnějším uchopením. Důvodem hospitalizace nebyly úrazové změny, ale onemocnění pravého bérce růží, kterým poškozený trpí opakovaně, s úrazovými změnami nesouvisí. Poté byl proveden vyšetřovací pokus ([datum]) se závěrem, že prostorové podmínky ve vozidle s ohledem na tělesné konstituce zúčastněných osob s vyšší mírou možné pravděpodobnosti neumožňovaly strážníkovi [příjmení] opakovaně kopat kolenem do pravého stehna poškozeného (žalobce). Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] ([číslo jednací]) bylo rozhodnuto o odložení trestní věci podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (osobami [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). Stížnost žalobce proti usnesení o odložení věci byla usnesením OSZ ze dne [datum] zamítnuta. 5. Z výslechu žalobce soud zjistil, že pozbyl důvěry v orgány činné v trestní řízení, řízení před orgány Policie ČR mu vzalo spoustu času, neustále byl nucen je řešit, i aktuálně cítí následky fyzických zranění a taktéž psychicky je v nepohodě. Věcí se stále zabývá, opakovaně ji projednával se sociálními pracovnicemi. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že s ní žalobce hovořil o traumatické příhodě z roku 2016. Svědkyně popisovala žalobce před tímto incidentem jako člověka, který si stál pevně za svými názory a přesvědčením, uměl si jít za svými cíli. V roce 2015 byl jedním z mnoha klientů, osob bez domova, kteří s ní sdíleli nedobré zkušenosti s Policií České republiky a dalšími orgány činnými v trestním řízení. Následně se žalobcem v kontaktu nebyla, setkali se cca po šesti letech, kdy jí žalobce detailně vyprávěl příhodu z roku 2016. Tato příhoda dle svědkyně přispěla k trvalé změně v jeho chování, když zažitý pocit nespravedlnosti v žalobci zůstal. Aktuálně je žalobce okolím vnímán jako agresivní, ona jej však tak s ohledem na dřívější zkušenost nevnímá, změnu v jeho chování připisuje příhodě z roku 2016. 6. Ze zprávy o spolupráci vyhotovené [datum] [jméno] [příjmení], terapeutem, sociálním pracovníkem R-Mosty, z. s., soud zjistil, že žalobce byl klientem zapsaného spolku od [datum] do [datum], kdy byl dobrovolným spolupracujícím uživatelem psychosociálních služeb, sociálně právní poradny; hledal možnosti komunikačního řešení neshod v různých institucích a rozšíření svých dovedností při vyjednávání. Žalobce vykazuje velmi vysokou míru citlivosti pro spravedlnost, opakované neshody a nashromážděná frustrace z nespravedlivého řešení vedla k racionálnímu až příkrému komunikačnímu stylu v současnosti. Klient žádá o ochranu svých práv odpovědné nadřízené orgány, často však zažívá neúspěch, který nadále prohlubuje jeho frustraci z nedosažení spravedlnosti. 7. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc dle zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“), přičemž odkázal na znění ustanovení, z nichž vycházel (§ 1 odst. 1, § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 15 odst. 2 a § 31a), s tím, že za odpovědnostní titul je třeba považovat nezákonné rozhodnutí, neboť postup [obec] ČR vyústil ve vydání rozhodnutí o odložení věci, na něž navazovalo rozhodnutí OSZ pro [část Prahy] přípis MěstSZ v [obec], přičemž všechna uvedená rozhodnutí byla Ústavním soudem zrušena pro nezákonnost spočívající v porušení základního práva stěžovatele na účinné vyšetřování vyplývající z článku 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článku 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též„ Úmluva“). S procesní obranou žalované, která namítala, že nemajetková újma na straně žalobce nebyla prokázána, když samotné následné šetření Policie ČR lze vnímat jako poskytnutí náhrady nemajetkové újmy, se soud prvního stupně neztotožnil, neboť další postup orgánů činných v trestním řízení nemůže ospravedlnit původní vydání nezákonného rozhodnutí a újmu, která v příčinné souv