11 CO 60/2022-98 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.). Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 42 Nc 151/2017 (dále též„ namítané řízení“). Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce se předběžně se svým nárokem obrátil dne [datum] na žalovanou. Ta dospěla k závěru, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne [datum]. Nalézací soud provedl dokazování spisem Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 42 Nc 151/2017, z něhož vzal za prokázaný průběh celého řízení. Zjištěný skutkový stav posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále též„ zákon“ nebo„ OdpŠk“), jehož konkrétní ustanovení citoval. Nejprve se soud zabýval nárokem žalobce na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka] z titulu nepřiměřené délky řízení, přičemž vyšel z toho, že předmětné řízení trvalo od [datum], kdy žalobce jakožto otec podal návrh na úpravu poměrů k nezletilé dceři, do [datum], kdy řízení bylo pravomocně ukončeno na základě rozhodnutí Krajského soudu v Praze, tedy celkem tři roky. Zabýval se jednotlivými kritérii podle ustanovení § 31a odst. 3 zákona. Kritérium postupu orgánů státu v rámci řízení - soud dospěl k závěru, že v řízení bylo postupováno plynule, bez delších prodlev a průtahů, procesní postup soudu směřoval k rozhodnutí ve věci. Návrh žalobce na úpravu styku s nezletilou byl vyloučen k samostatnému projednání dne [datum], přičemž následující procesní úkon v tomto řízení byl až dne [datum], avšak soud současně řešil i návrh matky ze dne [datum] na úpravu poměrů k nezletilé (péče + výživa). Kritérium počtu soudní soustavy - soud konstatoval, že s procesními rozhodnutími v řízení o návrhu otce se věc dvakrát nacházela u odvolacího soudu (odvolání do nařízení předběžného opatření) a ve věci samé rozhodoval jednou soud nalézací a jednou soud odvolací. V současně vedeném řízení o návrhu matky se věc nacházela s procesními rozhodnutími u odvolacího soudu třikrát (o návrhu na vydání předběžného opatření) a ve věci samé rozhodoval jednou soud nalézací a jednou soud odvolací. Nalézací soud zdůraznil, že nelze účastníkům řízení dávat k tíži využití procesních práv v podobě podání procesních návrhů, řádných či mimořádných opravných prostředků, avšak je logické, že takovýto postup se může podílet na celkové délce řízení, neboť se s těmito procesními návrhy musí orgány státu vypořádat, tedy o nich rozhodnout, což vede k prodloužení délky řízení, jako v tomto případě. Tuto skutečnost však nelze přisuzovat ani k tíží žalované. Posuzovaná věc byla opakovaně řešena na dvou stupních soudní soustavy, jak stran procesních rozhodnutí, tak stran věci samé, což přispělo k celkové délce posuzovaného řízení. Kritérium složitosti řízení - soud uvedenou věc hodnotil jako obtížnější jak po stránce skutkové, tak po stránce procesní. U skutkové stránky věci soud zjistil, že v řízení byli vyslechnuti účastníci řízení a byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se zvláštní specializací na klinickou psychologii. Po procesní stránce soud hodnotil věc jako obtížnější z důvodu, že v rámci řízení se soud musel vypořádat s několika procesními návrhy, a to jednak s návrhy na vydání předběžného opatření (dva návrhy), s návrhem na výkon rozhodnutí stran neplnění povinnosti matkou na základě vydaného předběžného opatření (třikrát). V rámci souběžně probíhajícího řízení o návrhu matky pak soud rozhodoval dvakrát o návrhu na vydání předběžného opatření, jedenkrát o návrhu na prodloužení předběžného opatření. Soud podotkl, že sice posuzoval délku řízení o návrhu otce ze dne [datum], avšak musel přihlédnout i k řízení, které bylo o návrhu matky ze dne [datum] vedeno souběžně, neboť i v tomto řízení musel soud vykonávat procesní úkony, což mělo z hlediska časové vytíženosti soudu vliv i na délku řízení. Soud musel v obou řízeních vykonávat procesní úkony souběžně. Zdůraznil rovněž, že prvotním zájmem soudu v opatrovnickém řízení je zájem nezletilého dítěte, a soud tedy v rámci opatrovnického řízení není vázán pořadím, v jakém návrhy účastníků jsou podávány. Jedině soud musí posoudit, který z podaných návrhů je nejpodstatnější, přičemž hlavně sleduje ochranu nezletilého dítěte. O takto prioritně stanoveném návrhu soud také prvotně rozhodne (zejména za situace, kdy je řízení zahlceno procesními návrhy účastníků). Konstatoval, že o úpravě poměrů nezletilé bylo pravomocně rozhodnuto již dne [datum]. Oba soudy se musely opakovaně zabývat návrhy otce na vydání předběžného opatření, včetně podaných odvolání, přičemž tyto návrhy mají výraznou prioritu, neboť o nich musí být rozhodnuto bezodkladně, což klade časové nároky na práci soudu. Kritérium chování žalobce v rámci řízení - soud konstatoval, že žalobce se na celkové délce řízení žádným způsobem nepodílel, naopak svým procesním postupem se snažil o urychlení posuzovaného řízení, a to dotazy na předsedkyni senátu stran stavu řízení či stížnostmi na délku řízení, které směřovaly k předsedovi Okresního soudu v Mělníku. Kritérium významu řízení pro poškozeného - soud odkázal na závěry Evropského soudu pro lidská práva, dle nichž tento druh řízení v obecné rovině více negativně ovlivňuje a zatěžuje osobní život poškozeného a má tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiné. Následně soud dospěl k závěru, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a posuzované řízení vzhledem k počtu stupňů soudní soustavy, na kterých se věc nacházela, procesním úkonům soudu, neexistenci nečinnosti, prodlev či průtahů a dále vzhledem k tomu, že souběžně bylo projednáváno ještě řízení o návrhu matky ze dne [datum], a s ohledem na celkovou dobu řízení se jednalo o dobu přiměřenou. Z tohoto důvodu žalobu stran tohoto nároku zamítl jako nedůvodnou. Pokud jde o nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka], kterou žalobce spatřoval v narušení rodinného života, v tom, že soudy žalobci neumožnily styk s nezletilým dítětem v době vedeného řízení, soud připomněl, že předpokladem odpovědnosti státu za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, je existence 1) nesprávného úředního postupu, 2) vzniku nemajetkové újmy, 3) příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. V daném případě bylo zjištěno, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky soudního řízení. Již tedy prvotní předpoklad odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu v tomto případě není naplněn, a již z tohoto důvodu nemůže být tento nárok žalobce opodstatněn. Nicméně v této souvislosti konstatoval, že příčinou toho, proč se žalobce nemohl řádně a více stýkat po dobu vedeného řízení o jeho návrhu s nezletilou, bylo jednání matky, která styky neumožňovala. Příčinou vzniku případné nemajetkové újmy v osobní sféře žalobce v podobě narušení jeho rodinného života a narušení vztahu mezi nezletilou a jím v uvedené době nebyl tedy nesprávný úřední postup soudu, nýbrž jednání a chování matky nezletilé, proto neshledal příčinnou souvislost mezi postupem státu a újmou vzniklou žalobci. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní újma následkem konkrétního protiprávního úkonu orgánu státu, tedy je-li jeho jednání a škoda (újma) ve vzájemném poměru příčiny a následku (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 4906/2009). Příčinou škody (újmy) může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl. Proto žalobu i v této části zamítl. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Nalézacímu soudu vytkl nesprávné právní posouzení, pokud dospěl k závěru, že na straně žalované nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Konstatoval, že namítané řízení o styku trvalo 3 roky, když podle § 471 odst. 2 z. ř. má soud povinnost rozhodovat v opatrovnickém řízení s největším urychlením a rozhodnout ve věci samé zpravidla do 6 měsíců od zahájení řízení. Tuto lhůtu soud 5x překročil. Důvody zvláštního zřetele hodné dle věty druhé § 471 odst. 2 z. ř. s., pro které by byla zákonná lhůta soudem překročena, žalobce nenalezl. Poukázal na průběh namítaného řízení a konstatoval, že návrh na úpravu styku bylo nutné projednat právě proto, že mu matka styk dobrovolně vůbec neumožňovala. Návrh byl podán v červenci 2017. Protože soud se stykem nezabýval a neprováděl ke styku žádné důkazy, a to až do dne [datum], byl otec nucen domáhat se alespoň provizorní úpravy styku opakovaným podáváním návrhů na předběžná opatření. Kdyby se soud stykem zabýval a provedl ke styku navržené důkazy dříve než po 2 letech a 4 měsících po podání návrhu na styk, nebyl by otec nucen navrhovat předběžná opatření, protože ve věci by soud rozhodl meritorně. Ostatně již samotné projednávání styku u soudu by matku