15 CO 373/2021-416 — Městský soud v Praze

1. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], (I.) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky od [datum] do zaplacení, (II.) zamítl žalobu v požadavku na zaplacení další částky [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a (III.) rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Žalobce se domáhal přiznání částky [částka] s příslušenstvím jako dlužné úhrady za právní služby, které poskytl žalované při jejím zastupování ve věci smlouvy o dílo proti městu [obec] v r. 2014. Po omezení svého původně vzneseného požadavku vůči žalované se žalobou domáhal úhrady za 5 hlavních úkonů z pcta [částka] s režijními paušály a DPH. Žalovaná jeho požadavek neuznávala; nečinila sporným, že žalovaný jí určité služby poskytl, nesouhlasila však s tím, jaký finanční požadavek v této souvislosti vznesl, a to ani ohledně účtovaných úkonů právní služby, ani ohledně výše odměny za úkon. 3. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl ke zjištění, že žalobce poskytl žalované právní služby, a žalobu tak shledal co do základu důvodnou; posléze se zabýval stanovením výše nároku. Provedenými důkazy vzal za prokázané, že žalobce poskytl žalované právní služby v rozsahu 3 ½ úkonu, a to (1) převzetí a přípravu zastoupení, (2) poradu s klientem dne [datum], (3) mimosoudní korespondenci s městem Strakonice a (½) jednoduchou předžalobní výzvu. Při stanovení výše odměny za úkon vycházel ze zjištění, že předmětem právní služby bylo ukončení smlouvy o dílo s vyrovnáním nákladů dosud vynaložených žalobkyní, kdy žalovaná požadovala vůči městu [obec] [částka] + DPH, celkem tedy [částka] (teprve pro případ, že smlouva nebude ukončena, mohlo být dále jednáno o podmínkách její realizace). Za předmět řízení tedy vzal částku [částka], počítal proto s výší odměny za jeden úkon [částka]. Žalobci přiznal částku [částka] jako násobek 3,5 úkonu x [částka] odměny, 4x paušální náhrada hotových výdajů [částka] = [částka] a 21% DPH z odměny a náhrad = [částka]. Přiznal mu také zákonný úrok z prodlení z přisouzené částky od [datum] do zaplacení, když faktura k úhradě za právní služby byla splatnou [datum]. S tím, že každý z účastníků uspěl v řízení cca jednou polovinou, rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 4. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání žalobce i žalovaná. 5. Žalobce brojil proti zamítavému výroku (II.) s výtkou, že soud I. stupně zjistil skutkový stav neúplně a nesprávně, když neprovedl důkazy jím navržené k prokázání rozhodných skutečností, aniž tento svůj postoj řádně zdůvodnil. Šlo zejména o výslechy svědkyň a listinné důkazy – kalendáře žalobce a jeho sekretářky z r. 2014 se záznamy o schůzkách se žalovanou. Dále soudu I. stupně vytkl, že uvěřil nepravdivým nebo hrubě zkresleným tvrzením žalované, ač to neodpovídalo důkazní situaci (např. předání výkazu práce žalované žalobci na schůzce [datum]). Vyjádřil přesvědčení, že bylo prokázáno, že žalovaná veškerá jednání vůči žalobci vedla s cílem vyhnout se úhradě za právní pomoc, a např. její námitku, že žalobce nemá k dispozici žádné záznamy o jednotlivých schůzkách, označil za účelovou, s tím, že žalované nic nebránilo v tom, aby vedení takových záznamů požadovala v průběhu zastupování. Uvedl, že žalovaná zneužila jeho důvěry, když jej nejprve žádala o posečkání s úhradou s ohledem na svou neutěšenou finanční situaci, posléze odmítla uhradit i odsouhlasené úkony, a navíc se snažila žalobce poškodit i nedůvodnou stížností na něj u ČAK. Dále vyjádřil nesouhlas s tím, jak soud I. stupně stanovil výši odměny s tím, že pro případ ukončení spolupráce žalobkyně s městem žádná částka na vyrovnání sjednána nebyla, a žalovaná byla navíc srozuměna s tím, že pokud k ukončení smlouvy nedojde, bude požadováno její naplnění. Navrhl proto, aby odvolací soud zamítavý výrok rozsudku změnil tak, že i v tomto rozsahu žalobě vyhoví, a aby žalobci přiznal náhradu nákladů před soudy obou stupňů, popř. aby jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 6. Žalovaná napadla odvoláním vyhovující výrok rozsudku (I.) jen částečně, a to v rozsahu částky [částka], odpovídající odměně za dva úkony právní služby a s ním souvisejícími dvěma režijními paušály a DPH, s příslušenstvím. Nesouhlasila s tím, že by žalobcem realizovaná e-mailová komunikace mohla být kvalifikována jako úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. m/ a odst. 3 advokátního tarifu, a s odkazem na stanovisko sekce pro advokátní tarif ČAK ze dne [datum] a [datum] vyjádřila přesvědčení, že tyto zprávy je nutno považovat za součást úkonu převzetí a příprava zastoupení. Dále nesouhlasila s tím, že soud přiznal žalobci odměnu za úkon právní služby – poradu s klientem dne [datum], s tím, že nebylo prokázáno, jaký byl konkrétní obsah porady a že její délka přesáhla 1 hodinu, tak, aby se jednalo o úkon honorovatelný podle § 11 odst. 1 písm. c/ advokátního tarifu. Namítla také chybný výrok o nákladech řízení s tím, že podle míry procesního úspěchu by jí náležela náhrada poměrné části 8,6 % nákladů řízení, soud však rozhodl, že právo na náhradu nemá žádný z účastníků. Navrhla, aby odvolací soud změnil vyhovující výrok v odvoláním napadené části tak, že se žaloba ohledně částky [částka] s příslušenstvím zamítá, a aby jí byla přiznána adekvátní náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. 7. Na odvolání žalované reagoval žalobce písemným vyjádřením, v němž vyjádřil nesouhlas s její argumentací a odvolacím návrhem. 8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání proti rozsudku je přípustné a že obě odvolání byla podána včas a osobami k tomu oprávněnými, přezkoumal na základě odvolání a v jeho rozsahu napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání proti rozhodnutí ve věci samé nejsou opodstatněná. 9. Soud I. stupně se věcí zabýval velmi pečlivě. Svá skutková zjištění, která odvolací soud považuje za správná a dostatečná pro rozhodnutí o věci, jakož i právní posouzení věci a úvahy, které jej vedly k vydání napadeného rozsudku, popsal konkrétně, srozumitelně a přesvědčivě v odůvodnění napadeného rozsudku, na něž proto může odvolací soud pro stručnost písemného vyhotovení vlastního rozhodnutí plně odkázat. Dále se proto vyjádří jen k odvolacím výtkám, s nimiž oba účastníci brojí proti rozhodnutí (každý v té části, která nekonvenuje jeho procesnímu postoji). 10. Odvolací námitky žalobce namítajícího neúplnost a nesprávnost skutkových zjištění soudu I. stupně, vyplývající z toho, že soud neprovedl žalobcem navržené důkazy, odvolací soud nepovažuje za opodstatněné. Žalobce se žalobou domáhal úhrady za právní službu, jeho úkolem bylo proto prokázat, že takové plnění v rozsahu tvrzených 5 úkonů žalované skutečně poskytl. Pokud jde o úkony„ porada s klientem“, mohl jejich realizaci snadno doložit záznamem o úkonu právní služby, neboť bylo jeho povinností vést v rámci klientského spisu záznamy o poskytování právních služeb (§ 25 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb.). Stěží nyní může žalobce s úspěchem namítat účelovost námitky žalované, že takovým dokladem advokát nedisponuje, pokud sepis záznamu v průběhu poskytování služeb nežádala; bylo totiž povinností žalobce vést řádnou evidenci poskytovaných služeb, nikoli povinností žalované domáhat se, aby poskytované služby byly řádně evidovány. Důkazní návrhy, které žalobce vznesl namísto tohoto důkazu, nelze mít za přínosné, jestliže se jednalo o listiny, jejichž obsah není z jejich podstaty nijak objektivizován (diáře žalobce nebo jeho sekretářky), takže záznamy v nich mohl činit kdokoli kdykoli, a to i účelově, a nebo výslech osob, které jsou žalobci nějakým způsobem blízkými, popř. na něm závislými (sekretářka), takže o jejich objektivitě a s ohledem na časový odstup (7 let) i o důkazní přínosnosti jejich výpovědi lze předem pochybovat do té míry, že další prodlužování řízení za účelem jejich provedení lze považovat za procesně neekonomické. Nezpochybnitelným důkazem (resp. důkazem, jehož obsah by musela žalovaná vyvracet) by byl, jak již bylo řečeno, záznam o poskytnuté právní službě, který měl žalobce vyhotovit, avšak neučinil tak, takže soud I. stupně správně uzavřel, že tvrzení o poskytnutí dalších právních služeb nad rámec soudem uznaných žalobce neunesl. 11. Pokud jde o výši odměny za úkon právní služby, soud I. stupně úplným způsobem popsal úvahy, které jej vedly ke stanovení částky, z níž vycházel, a v tomto rozsahu odvolací soud plně odkazuje na jeho argumentaci, jíž není co vytknout a v podstatě ani co k ní dodat. 12. Ani odvolání žalované však odvolací soud nepovažuje za důvodné. Žalovaná namítla neprokázání povahy a rozsahu honorovatelného úkonu u porady, která se měla uskutečnit [datum], a chybnou kvalifikaci e-mailové korespondence, kterou v její věci vedl žalobce s městem Strakonice, jako úkonu podle § 11 odst. 1 písm. m/ advokátního tarifu, resp. úkon obdobný (§