17 CO 267/2022-59 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně výše uvedeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se specifikovaným příslušenstvím, současně ho zavázal k zaplacení nákladů řízení žalobkyni ve výši [částka]. 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení poskytnuté zdravotní péče v souvislosti s jeho hospitalizací po těžkém úrazu s odkazem na zák. č. 372/2011 Sb. Žalovaný, který nebyl účasten veřejného zdravotního ani jiného zdravotního pojištění, byl u ní hospitalizován od [datum] do [datum] na ortopedické klinice. Jeho zdravotní stav vyžadoval mj. neurologické a interní konsilium. V žalobě jsou podrobně specifikovány jednotlivé úkony včetně přiložených účtů za ošetření pacienta. Po ukončení hospitalizace byly žalovanému zdravotní služby vyfakturovány, byl vyzván k úhradě částky [částka], kterou co do důvodu i výše uznal, z níž fakticky uhradil [částka]. Rozdíl mezi těmito částkami je předmětem tohoto sporu ([částka]). 3. Opatrovnice žalovaného, ustanovená dle § 29 odst. 3 a 4 o.s.ř. usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 18 C 381/2021-24, požadovala zamítnutí žaloby. Vyslovila pochybnosti o tom, zda byly provedeny veškeré úkony zdravotní služby. Poukázala na to, že se jedná o cizího státního příslušníka, který neovládá český jazyk a není tak zřejmé, zda rozuměl dokumentu o uznání dluhu, který podepsal. 4. Soud se nejdříve zabýval svojí pravomocí a příslušností. Dovodil, že s ohledem na to, že žalovaný je státním občanem Litvy, je dána jeho pravomoc a příslušnost dle čl. 7 bod 1 písm. a) Nařízení Rady EU [číslo] ze dne [datum] ve spojení s § 85 odst. 1 o.s.ř. 5. Poté provedl rozsáhlé listinné dokazování, podrobně popsané v odůvodnění jeho rozsudku. Na základě takto provedeného dokazování vzal za prokázané, že žalovaný byl v období od [datum] do [datum] hospitalizován u žalobkyně, která provedla konkrétní úkony zdravotní péče při ošetření pacienta na svých jednotlivých odděleních. Listinnými důkazy bylo rovněž doloženo to, jakou konkrétní částku za jednotlivé úkony poskytnuté zdravotní péče si žalobkyně účtovala, a to včetně výše bodového ohodnocení a ceny za jeden bod, když v účtu za ošetření pacienta na jednotlivých odděleních žalobkyně jsou tyto částky konkrétně specifikovány. Listinnými důkazy bylo rovněž prokázáno, že žalovaný při svém propuštění z nemocnice svůj závazek vůči žalobkyni uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši [částka]. Dosud však uhradil z původně vyúčtované částky jen částku [částka]. 6. S odkazem na výsledek dokazování soud uzavřel, že nárok žalobkyně je důvodný. Ta totiž prokázala nejen existenci hospitalizace žalovaného ve svém zařízení, ale i to, jaké konkrétní úkony zdravotního ošetření mu byly poskytnuty, v jakém rozsahu a z jakých konkrétních částek se výsledná částka, k jejíž úhradě je žalovaný povinen, skládá, s tím, že nebyl účastníkem zdravotního pojištění (§ 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 48/1997 Sb.). 7. Neakceptoval námitky opatrovnice žalovaného ohledně rozsahu zdravotní péče, uznání dluhu a neznalosti českého jazyka žalovaným. Konstatoval, že z lékařských záznamů vyplývá, že žalovaný byl v době přijetí do zdravotnického zařízení při vědomí, byl orientovaný a spolupracující, česky rozuměl i hovořil, i když s mírným akcentem, neboť je Litevec. Z lékařských záznamů je zřejmé, že žalovaný se zdravotnickým personálem a lékaři komunikoval, a to v češtině, souhlasil s rozsahem zdravotní péče, která mu byla u žalobkyně poskytnuta, když žalovaný byl s ohledem na svůj zdravotní stav převážen na různá vyšetření a hospitalizován na různých odděleních v rámci areálu žalobkyně. S ohledem na rozsah zranění, které žalovaný dle lékařských záznamů utrpěl, je zcela pochopitelné, že si vyšetření zdravotního stavu u žalobce vyžádalo konzultaci více zdravotnických oborů. Rozsah žalovanému poskytnuté zdravotní péče pak dle názoru soudu zcela s přihlédnutím k jeho zdravotnímu stavu odpovídá žalobkyní předloženému vyúčtování zdravotní péče včetně specifikace jednotlivých prováděných úkonů, a to včetně doby jeho hospitalizace. Pokud jde o uznání dluhu, žalovaný ho podepisoval v době, kdy byla ukončena jeho hospitalizace a byl tak zřejmě způsobilý nemocnici opustit. Navíc, jak již bylo zmiňováno, žalovaný s lékaři a veškerým personálem komunikoval v češtině. 8. Žalobě proto soud I. stupně v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroku z prodlení. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. 9. Proti rozsudku podala odvolání opatrovnice za žalovaného. V něm argumentovala stejně jako v průběhu řízení. Doplnila nově jen námitku, že se na dokumentu nevyskytuje pravý podpis žalovaného a že mohl případně jednat pod nátlakem. Navrhla zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. 10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jeho vydání předcházející, podle ustanovení § 212 a 212a o.s.ř. postupem podle § 214 odst. 1 o.s.ř. a dospěl poté k závěru, že odvolání žalovaného podané opatrovnicí není důvodné. 11. Soud I. stupně správně posoudil svoji pravomoc ve věci rozhodnout dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU [číslo] – tzv. Brusel I bis a věc správně posoudil dle českého práva. 12. Odůvodnění rozsudku soudu I. stupně je zpracováno pečlivě a jeho závěry i právní posouzení (dle zákona č. 372/2011 Sb. a vyhl. č. 134/1998 Sb.) jsou naprosto správné. Odvolací soud neměl důvod odchýlit se od závěrů, které na základě v řízení provedených důkazů učinil soud I. stupně, a neshledal potřebu dalšího dokazování. 13. V projednávané věci se jedná jednoznačně o soukromoprávní vztah. Dohoda o splátkách a uznání dluhu je platná a srozumitelná. Má náležitosti dle § 2053 o.z. K dohodě žalovaný neměl žádnou výhradu a z logiky věci lze dovodit, že jí rozuměl. Navíc nelze přehlédnout, že žalovaný na dluh i částečně plnil. Již tímto plněním žalovaný fakticky uznal i zbytek dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 o.z. Stanovisko opatrovnice, která není s klientem v žádném kontaktu, se z tohoto hlediska jeví jen jako její úvaha. Totéž platí i o námitce týkající se údajně nepravého podpisu žalovaného na dohodě. 14. Ohledně právního úkonu projeveném v cizím jazyce lze nalézt i judikaturu NS ČR, např. 21 Cdo 1760/2007. Ta hovoří o tom, že nesrozumitelnost právního úkonu je obecně dána tehdy, jestliže ani jeho výkladem nelze objektivně zjistit, co jím mělo být po slovní či jiné stránce vyjádřeno, v důsledku čehož není jiným subjektům umožněno se s tímto sdělením seznámit a chápat je. O vadný (nesrozumitelný) projev vůle způsobující neplatnost právního úkonu půjde v konkrétním případě tehdy, jestliže cizí jazyk, v němž byl projev vůle učiněn, je nesrozumitelný osobě, jíž byl adresován. Tato situace ale v projednávaném případě nenastala. 15. Soud I. stupně rozhodl za daných okolností zcela správně, když žalobě vyhověl. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil dle § 219 o.s.ř., a to včetně výroku o nákladech řízení. 16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, žalobkyně byla i v odvolacím řízení plně úspěšná, ale žádné náklady jí v tomto stadiu řízení nevznikly. 17. O odměně a nákladech ustanovené opatrovnice rozhodne soud I. stupně.