19 CO 260/2022-37 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 10% ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení další částku [částka] (výrok II.). 2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení shora uvedené částky s tím, že jde o náklady ambulantního ochranného léčení, jež bylo žalované uloženo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a jež bylo vykonáno v Psychiatrické nemocnici [část obce]. Žalobkyně požadovanou částku zdravotnickému zařízení uhradila podle ustanovení § 89 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSZS“), a žádá nyní od žalované náhradu takto vynaložených nákladů podle odst. 3 cit. ust. 3. Žalovaná, zastoupená v této věci z důvodu svého neznámého pobytu ustanovenou opatrovnicí, měla vznik a výši nákladů ochranného léčení za neprokázanou. 4. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodnutí po skutkové stránce ze zjištění, že žalované bylo shora citovaným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 uloženo ochranné psychiatrické léčení v ambulantní formě, které bylo vykonáno v Psychiatrické nemocnici [část obce]. Soud prvního stupně neměl pochyb, že při tom byly učiněny úkony (vyšetření) a vydány léky popsané v předložených fakturách, kterými byla žalobkyni vyúčtována jejich cena k úhradě. Žalobkyně následně takto vyúčtované částky zdravotnickému zařízení uhradila a vyzvala žalovanou k náhradě takto vynaložených nákladů, a to výzvou doručenou jí dne [datum]. 5. Po právní stránce soud prvního stupně vyšel z ustanovení § 89 odst. 1 ZSZS, podle kterého náklady související s výkonem ochranného léčení u osob, které nejsou účastníky veřejného zdravotního pojištění v České republice, hradí stát, který je následně podle odst. 3 cit. ust. oprávněn tyto náklady vymáhat od pacienta. Podmínky pro vznik tohoto nároku měl soud prvního stupně v této věci za splněné, žalobou uplatněný nárok proto shledal důvodným, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, který vychází z ustanovení § 1970 o. z. a jehož výše je určena podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že procesně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu ve výši 3 paušálních náhrad po [částka] podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. 7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, v němž brojí proti nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu věci. Z předložených faktur a likvidačních listů nelze mít dle jejího názoru za prokázané, že vyúčtované výkony (vyšetření) byly skutečně provedeny, a že tam uvedené léky byly žalované předány. Pokud proto soud prvního stupně odmítl (pro nadbytečnost) žalobkyní navržený důkaz zdravotnickou dokumentací, je provedené dokazování (a z něj plynoucí skutková zjištění) neúplné. Navrhla proto zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 8. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila tak, že důkaz zdravotnickou dokumentací sice skutečně navrhovala, šlo však o reakci na námitku žalované, že žalobou uplatněný nárok není dostatečně prokázán. Pokud však soud prvního stupně měl skutkový stav za dostatečně zjištěný již z doposud provedeného dokazování (přičemž z předložených listin jsou zřetelné konkrétní provedené výkony), nelze jeho závěr o nadbytečnosti dodatečně navrženého důkazu zdravotnickou dokumentací považovat za nesprávný a jeho zjištění za neúplná. Žalobkyně proto navrhla potvrzení napadeného rozsudku jakožto věcně správného. 9. Po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. 10. Odvolatelka brojí proti neúplným skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, resp. proti tomu, že soud prvního stupně měl za zjištěný konkrétní rozsah vykonaného ochranného léčení a s tím spojené náklady toliko na základě předložených faktur vystavených Psychiatrickou nemocnicí [část obce]. 11. Je faktem, že obecně nelze samotnou fakturu považovat za listinu, z níž by bylo možno učinit závěr o skutečnostech odůvodňujících vznik závazku, neboť faktura jako taková závazek nezakládá (ten vzniká z jiných právních skutečností, faktura je pak ve své podstatě obvykle toliko výzvou k plnění). V dané věci však bylo objektivně zjištěno, že žalované bylo skutečně uloženo (výše citovaným usnesením trestního soudu) ochranné léčení v ambulantní formě. Výkon takto uloženého ochranného léčení pak lze mít z předložených faktur rovněž za zjištěný, neboť je z nich zcela bez jakýchkoli pochyb zřetelné, jaké výkony (vyšetření) byly provedeny a kdy se tak stalo, jakož i jaké léky byly v té souvislosti žalované předány; zřetelná je pak rovněž jejich cena. Nelze přitom přehlédnout, že tyto faktury byly vystaveny Psychiatrickou nemocnicí [část obce], tj. subjektem poskytujícím zdravotnickou péči, který vede rovněž příslušnou zdravotnickou dokumentaci. Za těchto okolností pak nelze rozumně předpokládat, že by ve vystavených fakturách byly uváděny skutečnosti odlišné od obsahu zdravotnické dokumentace vedené tímtéž subjektem. 12. Závěr soudu o nadbytečnosti návrhu žalobkyně na provedení důkazu zdravotnickou dokumentací je proto správný. 13. Žalovanou uplatňovaná námitka je pak nepřípadná nejen proto, že ani nejde o její vlastní důkazní návrh, který by byl v řízení soudem prvního stupně opomenut. Ostatně ani ona sama netvrdila, že by ve fakturách uváděné výkony nebyly ve skutečnosti provedeny či léky předány; namítala pouze, že toto nelze mít bez dalšího za zjištěné pouze z předložených faktur. Přehlédnout však nelze ani to, že důkaz zdravotnickou dokumentací žalované je prakticky neproveditelný, neboť ona sama není s ohledem na současnou procesní situaci (je neznámého pobytu, v řízení ji zastupuje procesní opatrovnice) schopna souhlas s jejím vyžádáním udělit (procesní opatrovnice ji v tomto zastoupit nemůže). I z tohoto důvodu by tedy nebylo namístě na provedení tohoto důkazu (ostatně vskutku nadbytečného, jak bylo rozvedeno shora) trvat. Případné následky plynoucí z faktické nemožnosti provedení předmětného důkazu pak opět mohou jít výhradně k tíži samotné žalované. 14. Skutkový závěr soudu prvního stupně o tom, že nařízené ochranné léčení bylo též v tvrzeném rozsahu skutečně vykonáno, je proto zcela v souladu s provedeným dokazováním. 15. Pro úplnost pak lze dodat, že nezpochybněna zůstala navazující skutková zjištění o tom, že vyúčtovaná cena vykonaného ochranného léčení byla ze strany žalobkyně zdravotnickému zařízení uhrazena a že žalovaná byla k náhradě těchto nákladů vyzvána. Je proto zcela namístě i tomu odpovídající právní závěr soudu prvního stupně, že nárok žalobkyně vůči žalované, plynoucí z ustanovení § 89 odst. 3 ZSZS, je dán, a to včetně akcesorického nároku na zaplacení úroku z prodlení (v podrobnostech k tomu odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí). 16. Soud prvního stupně tedy zcela správně podané žalobě vyhověl a v návaznosti na to rovněž odpovídajícím způsobem rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek v celém rozsahu jako věcně správný potvrdil. 17. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, rozhodl o ní odvolací soud podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Také v odvolacím řízení byla žalobkyně v plné míře procesně úspěšná; jí přiznaná náhrada pak činí [částka], což odpovídá paušální náhradě nákladů podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. po [částka] ke každému z obou žalobkyní účtovaných úkonů (písemné vyjádření, účast při jednání odvolacího soudu; jiné úkony žalobkyně neuplatňovala).