19 CO 67/2022-241 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl návrh na rozvod manželství účastníků (výrok I.), a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že na ni nemá právo žádný z nich (výrok II.). 2. Rozhodl tak v řízení zahájeném k návrhu manželky, který byl soudu prvního stupně doručen dne [datum] a k němuž se shodným návrhem obsaženým ve vyjádření doručeném soudu dne [datum] připojil manžel. Ačkoli manželka následně svůj návrh vzala zpět, bylo pro nesouhlas manžela rozhodnuto o neúčinnosti zpětvzetí (usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 C 185/2019-89, ve spojení s usnesením zdejšího odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 Co 72/2021-105). 3. Při svém rozhodnutí soud prvního stupně po skutkové stránce vyšel ze zjištění, že manželka je občankou České republiky, manžel je švýcarským občanem. Z manželství účastníků, uzavřeného dne [datum] v Curychu, se dne [datum] narodil syn [jméno] [jméno]. Ve vztahu k péči o něj je vedeno řízení u Okresního soudu Horgen (Švýcarsko), který usnesením ze dne 19. listopadu 2020, č. j. FE190213-F/ Z06/Go/KW, nezletilého svěřil pro dobu řízení do výlučné péče otce (manžela) a usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. FE190213-F/ Z08/Gn/Sar, řízení ve věci péče o nezletilého přerušil do rozhodnutí zdejšího soudu ve věci rozvodu manželství. 4. Po právní stránce soud prvního stupně nejprve dovodil, že ve věci je dána pravomoc českých soudů podle ustanovení § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMPS“), a to s ohledem na státní občanství manželky. S odkazem na ustanovení § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 ZMPS pak soud prvního stupně uzavřel, že na věc je třeba aplikovat českou právní úpravu. Soud prvního stupně poté vyšel z ustanovení § 755 odst. 3 o. z., jež brání rozvodu manželství v situaci, kdy soud nerozhodl o poměrech nezletilého dítěte manželů pro dobu po rozvodu jejich manželství. Takové rozhodnutí tu však není, neboť rozhodnutí švýcarského soudu má pouze předběžnou povahu (týká se pouze doby, po kterou bude předmětné řízení vedeno). Soud prvního stupně proto návrh na rozvod zamítl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 23 z. ř. s . 6. Proti tomuto rozsudku podal odvolání manžel, který má za to, že rozvodu manželství účastníků nic nebrání. Pokud smyslem ustanovení § 755 odst. 3 o. z. má být, aby nedošlo k situaci, kdy nebude rozhodnuto o poměrech nezletilého dítěte rozvádějících se manželů, pak tento smysl je naplněn tím, že je vedeno opatrovnické řízení před švýcarským soudem, přičemž s ohledem na odlišnou hmotněprávní i procesní úpravu lze ve Švýcarsku o této věci rozhodnout po právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství, což plyne i z potvrzení švýcarského soudu. Dále také manžel doplnil, že má pouze švýcarské občanství. Závěrem pak navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že manželství účastníků bude rozvedeno. 7. Manželka se k podanému odvolání vyjádřila tak, že s ohledem na své švýcarské občanství nežádá o rozvod manželství zde v České republice, nýbrž má za to, že celá kauza spadá pod švýcarské právo. [jméno] s rozvodem nesouhlasí, a pokud na něm trvá manžel, měl by věc řešit u místně příslušného švýcarského soudu, který se spolu s tím bude zabývat i poměry nezletilého a také majetkovými poměry manželů. Žádala proto, aby byl návrh na rozvod manželství českým soudem zamítnut. 8. Po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že napadený rozsudek je namístě změnit. 9. Soud prvního stupně se s ohledem na cizí prvek v tomto řízení správně zabýval nejprve otázkou své pravomoci a v tomto ohledu dospěl ve výsledku ke správnému závěru o tom, že soudy České republiky mohou o rozvodu manželství účastníků rozhodnout. Tento závěr však pro tuto věc neplyne z ustanovení § 47 odst. 1 ZMPS, nýbrž z ustanovení Čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen„ nařízení Brusel IIa“), a to s ohledem na pobyt manželky, která má nadto i české státní občanství, na území České republiky po dobu více než jednoho roku před podáním návrhu (podán dne [datum], manželka zde dle vlastního tvrzení žije od června 2018). Neuplatní se proto zbytková příslušnost podle ustanovení Čl. 7 cit. nařízení, a tedy ani vnitrostátní právní úprava. 10. Dále se pak soud prvního stupně zabýval otázkou rozhodného práva, odvolací soud však dospívá k odlišnému řešení této otázky. 11. Za podstatné je totiž třeba považovat zjištění, že manželka je (také) švýcarskou občankou (to bylo doloženo dokladem o občanství vydaným matričním úřadem v Zürichu dne [datum], který byl proveden k důkazu odvolacím soudem; podle ustanovení § 20 odst. 1 z. ř. s. není soud v tomto směru nijak omezen, a to ani v odvolacím řízení). 12. Podle ustanovení § 50 odst. 1 ZMPS se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle ustanovení § 49 odst. 1 ZMPS se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany; jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. 13. Z právě citované právní úpravy (která se použije s ohledem na neexistenci aplikovatelné mezinárodní smlouvy či přímo použitelného předpisu komunitárního práva) plyne jako prioritní hraniční určovatel společné státní občanství obou manželů, tj. v daném případě občanství švýcarské. Je proto třeba použít švýcarské právo a nikoli právo české. 14. Podle ustanovení Čl. 114 švýcarského občanského zákoníku (Schweizerisches Zivilgesetzbuch z [datum], v aktuálním znění) může manžel požadovat rozvod manželství (není-li mezi manželi na rozvodu shoda úplná /Čl. 111/ nebo alespoň částečná (Čl. 112/), pokud manželé k datu podání návrhu žijí odděleně nejméně dva roky („ Ein Ehegatte kann die Scheidung verlangen, wenn die Ehegatten bei Eintritt der Rechtshängigkeit der Klage oder bei Wechsel zur Scheidung auf Klage mindestens zwei [příjmení] getrennt gelebt haben“); dříve pouze za podmínek ustanovení Čl. 115. Je-li splněna tato podmínka (časový test), švýcarské právo další požadavky na rozvod manželství neklade. Ostatní související otázky jsou řešeny až jako následek rozvodu (Scheidungsfolge), a tedy absence předchozího rozhodnutí o nich (včetně úpravy poměrů nezletilých dětí, srov. Art. 133) rozvodu nebrání. 15. To ostatně plyne i z předkládaných rozhodnutí švýcarského soudu, zejména z usnesení o přerušení řízení ze dne [datum], v závěru jehož odůvodnění je výslovně pro případ, že manželství účastníků bude zdejšími soudy rozvedeno, předpokládáno pokračování samostatného řízení o„ následcích rozvodu“ („ selbständiges Nachverfahren über die Scheidungsnebenfolgen“), zejména tedy o péči o nezletilého, o jehož poměrech bylo předchozím usnesením švýcarského soudu ze dne [datum] rozhodnuto dosud pouze prozatímně. 16. Po úplnost lze uvést, že pro rozhodnutí o péči o nezletilého je příslušný s ohledem na místo jeho obvyklého pobytu právě švýcarský soud, a to podle ustanovení Čl. 5 odst. 1 Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí, která byla publikována pod [číslo] Sb. m. s. a je závazná pro Českou republiku i Švýcarskou konfederaci; ustanovení § 56 odst. 1 ZMPS se proto nepoužije a otázka státního občanství nezletilého je v těchto souvislostech bez významu. 17. Za těchto okolností tedy bylo namístě s ohledem na relevantní švýcarskou právní úpravu zkoumat především splnění časového testu. Nakolik sama manželka ve svém návrhu uváděla, že se od manžela vrátila do České republiky v červnu 2018, vychází odvolací soud z tohoto jejího údaje. Návrh manželky byl sice podán dříve ([datum]), z hlediska rozhodnutí soudu se však jeví relevantním vzájemný (shodný) návrh manžela, který byl soudu prvního stupně doručen až dne [datum]. Je to totiž manžel, kdo na rozvodu manželství trvá, ostatně k jeho nesouhlasu bylo rozhodnuto o neúčinnosti zpětvzetí původního návrhu manželky (která se nyní naopak rozvést nechce). Byla-li tedy minimální doba od opuštění společného bydliště manželů ze strany manželky splněna v době podání vzájemného souhlasného návrhu manžela, který na rozvodu trvá, lze zkoumanou podmínku považovat pro účely rozhodnutí v tomto řízení za splněnou. 18. Jak bylo již výše vyloženo, relevantní švýcarská právní úprava za těchto okolností další podmínky pro rozvod manželství nestanoví. Je tedy namístě návrhu na rozvod manželství vyhovět. 19. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s.