22 CO 200/2022-293 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] u Městského soudu v Praze (usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. Ncp 298/2017-18, bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy a věc byla postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1) a změněnou návrhem ze dne [datum] domáhala ochrany své pověsti v souvislosti s obsahem článku, který žalovaný uveřejnil v lednovém vydání ročníku 2017 ([číslo] 2017) časopisu Včelařství na straně 10 a 11 v rubrice [právnická osoba] PRO RACIONALIZACI A OSVĚTU pod názvem„ Hodnocení vybraných úlů z pohledu spotřebitele“ (dále jen„ Článek“). Autorem Článku byl Dr. Ing. [jméno] [příjmení], předseda Komise pro racionalizaci a osvětu žalovaného. Podle autora bylo účelem Článku posoudit kvalitu náhodně vybraných úlů. Jako nejhorší z hodnocených úlů označuje Článek sestavu připisovanou žalobkyni, která měla být zakoupena na [obec] nádraží dne [datum] a účet měl být vystaven na prodejnu žalobkyně (ProVčely) v [obec] (dále také jen„ [příjmení] úl“). Žalobkyně ale v [obec] prodejnu nemá (má ji v [obec], v [obec] a v [obec] a sídlo má v [obec a číslo]). Považuje za vyloučené, že by tam někdo neznámý vystavil daňový doklad znějící na žalobkyni. V [obec] nádraží existuje prodejna označená slovním spojením Pro včelky, provozuje ji [jméno] [příjmení] a s žalobkyní nijak nesouvisí. Článek hodnotil ještě jeden vzorek, který připisuje žalobkyni, a to zakoupený v [obec]. I ten měl mít nedostatek/nedostatky, není však zřejmé jaké a ani to, jak objektivně byly vzorky hodnoceny. Článek neuvádí žádná konkrétní objektivní kritéria hodnocení ani konkrétně zjištěné závady ve vztahu k jednotlivým vzorkům, chybí i fotografie, čtenář je dezorientován a jediné, co si z Článku odnese je to, že ta a ta společnost je špatná, zatímco jediná společnost je tou nejlepší. Navíc žalovaný je 100% vlastník [právnická osoba], spol. s. r. o., která má prodejnu i v [obec] v Křemencově ulici a prodává totožné výrobky jako žalobkyně. Článek by tak mohl vykazovat i znaky nekalého soutěžního jednání s cílem zvýhodnit jednoho výrobce před jinými. Tvrzení obsažená v Článku a týkající se výrobků žalobkyně jsou nepravdivá a difamující povahy, skandalizační a pomlouvačná. Z žalobkyně činí nedůvěryhodného podnikatele a obchodního partnera. Žalobkyně opakovaně musí reagovat na dotazy svých zákazníků na pravdivost tvrzení v Článku, přičemž vysvětlení požadují i dlouhodobí zákazníci, kteří za léta spolupráce neměli s žalobkyní špatnou zkušenost. Žalobkyně k ochraně své pověsti a na odčinění nemajetkové újmy, kterou jí Článek způsobil, žádala uveřejnění odpovědi podle tiskového zákona, uveřejnění omluvy (po změně žaloby) ve znění, jak vyplývá z výroku I tohoto rozsudku, a zaplacení částky [částka] jakožto relutární satisfakce. 2. Žalovaný žalobu považoval od počátku za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí. Bránil se, že požadavku žalobkyně na uveřejnění odpovědi (k jinému článku) vyhověl v [číslo] 2017 časopisu Včelařství, požadavek na omluvu a poskytnutí finančního zadostiučinění odmítá. Hodnocení obsažené v Článku je výsledkem činnosti Komise pro racionalizaci a osvětu složené z renomovaných odborníků. V čele komise stojí Dr. Ing. [příjmení], ředitel Výzkumného ústavu včelařského, autor úlové soustavy a významný konstruktér úlů. Jde o činnost, která je součástí poslání žalovaného. Hodnocení komise provedla na základě požadavků členské základny po upozornění na některé závady úlů nabízených na trhu. Šlo o nezávislé odborné posouzení úlů zakoupených v 10 prodejnách. Komise si pro hodnocení stanovila kritéria. Článek obsahuje výsledky hodnocení. Jako jediný úl bez závad z hodnocení vyšel úl, který vyrobilo stolařství Kolomný. Výrobek prodejny Pro Včely byl do hodnocení zařazen na základě zkušenosti včelařů s nákupem nekvalitních úlů v prodejně v [obec]. 3. Soud prvního stupně o žalobě poprvé rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 87/2017-160, žalovanému uložil povinnost uveřejnit požadovanou odpověď žalobkyně i svou omluvu a zaplatit žalobkyni částku [částka]. Co do částky [částka] žalobu zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a i o nákladech státu. Žalovaný rozsudek soudu prvního stupně napadl v plném rozsahu odvoláním. Žalobkyně odvolání nepodala a v průběhu odvolacího řízení vzala žalobu zpět v rozsahu požadavku na uveřejnění odpovědi. Odvolací soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 Co 86/2021-211, první rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu výroku I (o uložené povinnosti uveřejnit odpověď) zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. Současně týmž usnesením odmítl odvolání žalovaného do výroku IV (o zamítnutí žalobního požadavku na zaplacení [částka]), když žalovaný v tomto rozsahu uspěl a nebyl k odvolání subjektivně oprávněn. (Žalobkyně k tomu oprávněna byla, avšak neodvolala se, zamítavý výrok IV tak samostatně nabyl právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.). Ve zbylém rozsahu (omluva, [částka], náhrada nákladů účastníků a státu) odvolací soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 Co 86/221-223, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně své první rozhodnutí založil na závěru o neunesení důkazního břemene ze strany žalovaného, přitom ale neprovedl ani všechny důkazy navržené žalovaným. Okolnost, že žalovaný uvedl, že na výslechu Dr. Ing. [příjmení] netrvá, neodůvodňovala neprovedení důkazu. Soud prvního stupně nedůvodně rezignoval na možnosti, jak svědka vyslechnout, nedůvodně se spokojil s jeho omluvami. Navíc, ač v průběhu řízení soud prvního stupně opakovaně upozorňoval žalovaného, že důkazní břemeno ohledně tvrzení, že [příjmení] úl je úlem, který pochází od žalobkyně, tíží žalovaného, pak v závěru řízení, když dospěl k názoru, že další důkazy provádět nebude a že těmi důkazy, co provedl, nebyla rozhodná skutečnost prokázána, nepostupoval podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Bez takového postupu shledal odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně založené na neunesení důkazního břemene zatížené vadou. Skutkový stav nebyl zjištěn úplně, navíc nebyly zjišťovány relevantní skutečnosti. 4. Soud prvního stupně po doplněném dokazování a řádném poučení žalovaného rozhodl rozsudkem uvedeným v záhlaví znovu. Žalobu, v rozsahu, který byl ještě předmětem řízení (omluva, [částka]), v celém rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky i vůči státu. Soud prvního stupně znovu dospěl k závěru, že žalovanému se nepodařilo prokázat, že by [příjmení] úl bylo lze přičítat žalobkyni. Na základě tohoto skutkového závěru učinil právní závěr, že žalovaný do pověsti žalobkyně zasáhl neoprávněně a žalobkyni nedůvodně poškodil na pověsti. Přesto soud prvního stupně žalobu zamítl. Aplikoval totiž závěry nedávného rozhodnutí Nejvyššího soudu, konkrétně usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 327/2021, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] [rok] (dále jen„ Rozhodnutí NS“, případně jen„ Rozhodnutí“). Nejvyšší soud v Rozhodnutí uzavřel (právní věta), že právnická osoba nemá právo na odčinění nemajetkové újmy způsobené (samotným) neoprávněným zásahem do své pověsti podle § 135 odst. 2 o. z., není-li výslovně sjednáno jinak. Soud prvního stupně se s názorem Nejvyššího soudu ztotožnil. Současně dodal, že žalobkyně sice sama v řízení zmiňovala, že jednání žalovaného nese znaky i jednání nekalosoutěžního, ale na výzvu soudu uvedla, že tvrzený skutkový stav nehodlá měnit ani doplňovat. Soud prvního stupně se tak důvodností žalobkyní uplatněného nároku na odčinění nemajetkové újmy z titulu porušení práv žalobkyně nekalou soutěží ze strany žalovaného nezabýval. O nákladech řízení rozhodl postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 150 o. s. ř. Žalovanému, kterému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, takto přiznal náhradu nákladů pouze v rozsahu 2/3. O 1/3 ji snížil z důvodu, že žalobkyně žalobu podala předtím, než bylo vydáno Rozhodnutí NS. Přitom do té doby zde nebylo žádné rozhodnutí vyšších soudů, které by tuto otázku řešilo a ani žalovaný v řízení neargumentoval právními závěry, na kterých je Rozhodnutí NS postavené. Pro žalobkyni celkově nepříznivý výsledek řízení však nebyl založen jen na aplikaci právního názoru Rozhodnutí NS. V rozsahu požadavku na uveřejnění odpovědi bylo řízení zastaveno z procesního zavinění žalobkyně (částečné zpětvzetí žaloby v průběhu řízení o odvolání proti prvnímu rozsudku soudu prvního stupně a co do částky [částka] byla žaloba zamítnuta již prvním rozsudkem soudu prvního stupně, a to pro nepřiměřenost požadované výše zadostiučinění), proto žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal jen v rozsahu 1/3, ve zbytku mu ji přiznal. 5. Žalobkyně v záhlaví uvedený (v pořadí druhý) rozsudek soudu prvního stupně napadla v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Ztotožňuje se skutkovými závěry i právním závěrem, že žalovaný neoprávněně zasáhl do její pověsti,