22 CO 6/2021-490 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá, aby žalované byla uložena povinnost poskytnout žalobkyni podklady (podrobně specifikované v žalobě) obsahující údaje potřebné pro kontrolu správnosti a úplnosti výpočtu tzv. čistých tržeb (dále jen„ [obec] tržby“) za roky [rok] [rok], a to na základě smlouvy o provozování a prodeji reklamy na Letišti [obec] uzavřené dne [datum] (dále jen„ Smlouva“). V podrobnostech jsou žalobní tvrzení a argumenty předestřeny v bodech [číslo] odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. 2. Žalovaná uplatněný nárok neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodech [číslo] odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. 3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil žalované povinnost poskytnout žalobkyni veškeré záznamy o účetní evidenci obsahující údaje potřebné pro kontrolu správnosti a úplnosti výpočtu čistých tržeb za roky 2013 2017 (výrok I písm. a/) a dále povinnost předložit žalobkyni konkrétně vymezené informace a záznamy vztahující se ke stejnému časovému období (výrok I písm. b/). Zároveň soud prvního stupně omezil rozsah podkladů, které je žalovaná povinna poskytnout žalobkyni podle výroku I písm. a) i b) tak, že se jedná pouze o podklady vztahující se k reklamě na [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] (dále jen„ Letiště [obec]“). Soud prvního stupně dále zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala poskytnutí některých konkrétně vymezených podkladů a součinnosti pro výklad dodaných podkladů (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Doplňujícím rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala předložení podkladů vymezených ve výroku I písm. a) a b) (původního) rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k reklamě realizované žalovanou mimo Letiště [obec] (výrok I písm. a/ a b/ doplňujícího rozsudku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II doplňujícího rozsudku). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (a též v odůvodnění doplňujícího rozsudku) a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat. 4. Rozsudek soudu prvního stupně napadly žalobkyně (v rozsahu výroku II a III) i žalovaná (v rozsahu výroku I a III) včasným a přípustným odvoláním. Žalobkyně napadla odvoláním též doplňující rozsudek, a to v celém jeho rozsahu. 5. Žalobkyně namítá, že soud prvního stupně stanovil nesprávně rozsah údajů (resp. podkladů obsahujících tyto údaje), které je žalovaná povinna poskytnout žalobkyni za účelem provedení auditu výpočtu Čistých tržeb. Poukazuje na skutečnost, že smyslem a účelem smluvně dohodnutého kontrolního mechanismu auditu Čistých tržeb dle čl. 12 Smlouvy je garance toho, aby žalobkyně mohla odborným a prokazatelným způsobem přezkoumat správnost a úplnost žalovanou jednostranně provedeného výpočtu Čistých tržeb, který je určující pro výši smluvní odměny za poskytnutí exkluzivního práva pro žalovanou k prodeji reklamy na Letišti [obec]. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná prodává reklamu nejen na Letišti [obec], ale i mimo Letiště [obec], a to v některých případech dokonce i týmž osobám. Je to pak výhradně žalovaná, která jednostranně určuje, zda určité výnosy dosažené v rámci své podnikatelské činnosti zahrne mezi výnosy z prodeje reklamy na Letišti [obec], či mimo Letiště [obec]. Obdobně to též platí i pro náklady. Pokud tedy čl. 12 Smlouvy zakládá povinnost žalované dát žalobkyni k dispozici„ veškeré údaje potřebné pro výpočet Čistých tržeb k auditu a kontrole“ ze strany žalobkyně, musí se tato povinnost logicky vztahovat i na takové údaje, na základě nichž bude možné provést přezkum správnosti žalovanou prováděného rozdělení, resp. přiřazení tržeb a jednotlivých vstupních hodnot na účetní střediska žalované. Není možné, aby z výpočtu Čistých tržeb a kontroly jeho správnosti byly vyňaty tržby z reklamy realizované na Letišti [obec] jen proto, že tyto tržby byly jednostranně přiřazeny žalovanou nesprávně (ať už z jakéhokoliv důvodu) na středisko označované„ tržby mimo Letiště [obec]“. Dle žalobkyně je zřejmé, že sjednaný kontrolní mechanismus musí být fungující a smysluplný. Pokud by však žalobkyně měla k dispozici pouze údaje, které žalovaná sama vykazuje a eviduje ve vztahu k reklamě na Letišti [obec], mohl by audit sloužit maximálně k eliminaci početních chyb, nikoliv k účinné kontrole. To ostatně potvrdil i odborný poradce žalobkyně – společnost [právnická osoba] (dále jen„ PWC“) (resp. svědkyně [jméno] [příjmení] [příjmení], ředitelka oddělení forenzních služeb této společnosti), jenž jako soudní znalecký ústav v oboru ekonomika uvedl, že plnohodnotnou kontrolu Čistých tržeb nelze provést bez toho, že žalobkyni budou poskytnuty údaje o transakcích žalované s jejími zákazníky i mimo Letiště [obec]. Žalobkyně se tak domnívá, že rozsah požadovaných údajů byl v žalobním petitu vymezen (i s ohledem na určitost a vykonatelnost předmětné smluvní povinnosti) zcela adekvátně. Vzhledem k uvedeným skutečnostem žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud napadené rozsudky změnil tak, že žalobě vyhoví i ve zbývajícím (soudem prvního stupně zamítnutém) rozsahu a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 6. Žalovaná v podaném odvolání předně uvádí, že napadený rozsudek je dle jejího názoru nepřezkoumatelný, neboť se soud prvního stupně omezil pouze na povrchní a velmi stručné odůvodnění svých právních závěrů a řadu argumentů žalované zcela ignoroval. Soud prvního stupně dále pochybil, když ve výroku I napadeného rozsudku uložil žalované povinnost předložit příslušné dokumenty a informace přímo žalobkyni. Žalovaná poukazuje na skutečnost, že ve třetí větě čl. 12 Smlouvy je výslovně stanoveno, že audit Čistých tržeb bude proveden auditorem, nikoliv tedy žalobkyní. Vzhledem k tomu, že Smlouva nijak nespecifikuje pojem„ auditor“ ani nestanoví žádné požadavky na tuto osobu, je třeba tento pojem vyložit v souladu se zákonem o auditorech (zákon č. 93/2009 Sb.). Úmyslem stran Smlouvy jistě nebylo, aby si žalobkyně za„ auditora“ mohla určit libovolnou osobu, nebo aby audit prováděla sama žalobkyně. Žalovaná se proto domnívá, že je podle Smlouvy povinna předložit údaje ke kontrole výpočtu Čistých tržeb nikoliv přímo žalobkyni, nýbrž výlučně určenému statutárnímu auditorovi či auditorské společnosti disponující příslušným oprávněním dle zákona o auditorech. Společnost PWC, kterou žalobkyně provedením auditu pověřila, přitom takovým auditorem není. Žalovaná souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého předmětem auditu Čistých tržeb mají být pouze údaje vztahující se výlučně k reklamě na Letišti [obec], nikoliv tedy k reklamě mimo Letiště [obec] a mimo režim Smlouvy. Dle žalované však bylo prokázáno, že již v roce 2017 splnila svou povinnost a připravila podklady v příslušném rozsahu k auditu ve svém sídle v [obec]. Audit pak nebyl proveden pouze z důvodu, že žalobkyně neměla zájem nechat jej provést bez poskytnutí dokumentů o tržbách realizovaných mimo Letiště [obec]. Jelikož tedy žalovaná není v prodlení se splněním povinnosti vymezené ve výroku I písm. a) napadeného rozsudku, nelze jí tuto povinnost uložit autoritativním soudním výrokem. Žalovaná dále namítá, že ze Smlouvy nevyplývá povinnost předkládat žalobkyni pro účely auditu Čistých tržeb informace o tom, jakým způsobem zajistila, aby podmínky smluv s inzerenty a/nebo reklamními agenturami odpovídaly tržním podmínkám, nebyly výjimečné a nepřiměřené v porovnání s obvyklou praxí. Stejně tak soud prvního stupně uložil (ve výroku I písm. b/) žalované nesprávně i povinnost předložit žalobkyni podrobné a kompletní záznamy o Čistých tržbách vyhotovené externím auditorem žalované pro roky 2013 2017. Žalovaná tuto povinnost od počátku trvání Smlouvy řádně plní, což žalobkyně nikdy nezpochybňovala a nevznášela ani žádné námitky proti obsahu předkládaných vyúčtování. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu tak, že žalobu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení. 7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované odmítla výklad Smlouvy, podle kterého je žalovaná povinna předložit údaje ke kontrole výpočtu Čistých tržeb výlučně auditorovi definovanému zákonem o auditorech. Z řady ujednání obsažených ve Smlouvě (především z čl. 12) vyplývá, že právo provést audit Čistých tržeb svědčí přímo žalobkyni, tudíž je to žalobkyně, komu musí žalovaná poskytnout údaje potřebné pro audit. Je potom čistě na rozhodnutí žalobkyně, koho si zvolí za odborného poradce (auditora). Správnost tohoto výkladu potvrzuje i chování smluvních stran, neboť žalovaná v prvotní korespondenci sama potvrdila, že má povinnost poskytnout podklady přímo žalobkyni. Dle žalobkyně též Smlouva nikde nestanovuje, že by audit mohl provést výlučně auditor definovaný zákonem o auditorech. Pouze je v ní uvedeno (v čl. 12