35 CO 380/2021-71 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.) a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok III.). 2. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen posuzované řízení), jehož předmětem bylo odškodnění za nepřiměřeně dlouze vedené řízení; posuzované řízení bylo zatíženo nepřípustnými průtahy, žalobkyně je pociťovala velmi negativně v osobní a psychické sféře, vydávaná rozhodnutí byla opakovaně rušena, řízení nebylo složité, řízení mělo pro ni zvýšený význam, je relativně vysokého věku, s čímž souvisí i zdravotní stran, žádný průtah nezavinila, procesní povinnosti si plnila řádně a včas a proti průtahům marně brojila; nárok u žalované uplatnila dne [datum]. Následně vzala žalobu zpět co do částky [částka] s příslušenstvím, neboť tato částka jí žalovanou byla dne [datum] vyplacena. 3. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobkyně dne [datum] uplatnila žalobou požadovaný nárok, shledala jej důvodným co do částky [částka], když za řízení trvající 12 let a 11 měsíců jí přiznala [částka] za rok, neboť zohlednila, že už v původním kompenzačním řízení bylo přihlédnuto k samotné délce kompenzačního řízení tak, že za rok řízení byla žalobkyni přiznána částka [částka]. Výslednou částku dále snížila o 25 % s ohledem na projednávání věci na všech stupních soudní soustavy včetně Ústavního soudu a o dalších 30 % s ohledem na nižší význam předmětu řízení pro žalobkyni. 4. V rozsahu zpětvzetí žaloby bylo řízení co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení jdoucím zastaveno. 5. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění uvedených v bodě 7 písemného odůvodnění napadeného rozsudku, na které lze pro stručnost odkázat. Po právní stránce věc posoudil podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen OdpŠk), a po citaci jeho §§ 1 odst. 1, 5 písm. a/, 13 odst. 1, 14 odst. 3, 15 odst. 2 a 31a dospěl k následujícím závěrům. Posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončeno [datum] rozhodnutím Ústavního soudu o ústavní stížnosti žalobkyně. Délka posuzovaného řízení činila 12 let a 11 měsíců, neboť k celkové délce řízení (12 let a 5 měsíců) přičetl 6 měsíců spočívající v délce předsoudní fáze, resp. mimosoudního projednání nároku (nejdéle 6 měsíců). V dané věci byl nárok u žalované uplatněn dne [datum], šestiměsíční lhůta k projednání uplynula dnem [datum] (rozhodnutí NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Konstatoval, že se jednalo o nepřiměřeně dlouze vedené řízení, čímž došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat; došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu, a tím k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jí náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Na délce řízení se zásadní měrou podílely soudy, jejich postup byl nekoncentrovaný a liknavý, proto je namístě žalobkyni poskytnout peněžitou formu zadostiučinění. 6. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění soud prvního stupně vycházel ze Stanoviska NS ČR sp. zn. Cpjn 206/2010, dle něhož pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka pohybuje v rozmezí mezi 15 000 a [částka] za 1 rok řízení, přičemž za první 2 roky je přiznávána v jedné polovině. Shledal důvody pro stanovení výše základní sazby za 1 rok řízení v horní hranici této sazby, neboť řízení bylo extrémně dlouhé. Nicméně z konečného rozhodnutí v posuzovaném řízení (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum]) zjistil, že základní částka odškodnění byla navýšena, neboť samotné kompenzační řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, soud tak v tomto řízení přikročil ke snížení základní částky a za přiměřenou základní sazbu považoval [částka] za rok řízení. Základní výměra zadostiučinění je představovaná částkou [částka]. Tuto částku dále modifikoval dle zákonných kritérií. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. Ve věci samé rozhodoval soud prvního stupně 4×, odvolací soud 5×, 3× Nejvyšší soud a 2× Ústavní soud. Ačkoliv nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv, nelze ani k tíži státu přičítat prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení. Z toho důvodu - tzv. několikastupňovitosti základní částku snížil o 30 %. Význam předmětu řízení pro žalobkyni shledal jako zvýšený s odůvodněním, že v době uplatnění nároku u žalované bylo žalobkyni [anonymizováno] let, v době skončení řízení [anonymizováno] let a osobami v pokročilejším věku jsou myšleny osoby dosahující [anonymizováno] let. Z toho důvodu základní částku zvýšil o 5 %. Z hlediska složitosti věci (skutkové, právní i procesní) hodnotil řízení jako standardní, z tohoto hlediska základní výměru nemodifikoval. Přihlédl dále k tomu, že žalobkyně se na řízení, resp. jeho délce částečně podílela, když vzala žalobu 2× částečně zpět, přičemž jednou tak učinila pro částečné plnění žalované strany až po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku, žalobu opakovaně doplňovala a rozšiřovala, soudem musela být vyzývána k zaplacení soudního poplatku za dovolání, na druhou stranu nebylo zjištěno, že by žádala soud o přednostní vyřízení věci, podávala stížnosti na postup soudu, navrhovala určení lhůty k provedení úkonů. Z tohoto hlediska základní částku snížil o 5 %. Další kritérium věci, a to postup soudu ve věci hodnotil jako ne plynulý, liknavý, rozhodnutí soudu byla nepřezkoumatelná, docházelo i k průtahům v řízení, opakovaně bylo žádáno o prodloužení lhůty k vypracování písemného vyhotovení rozsudku, přestože jednání byla odročována za účelem vyhlášení rozsudku. K prodlení došlo i před dovolacím soudem, kterému byla věc předložena [datum] a o dovolání bylo rozhodnuto až [datum], podruhé mu věc byla předložena [datum] a rozhodnuto bylo až [datum], potřetí mu věc byla předložena [datum] a o dovolání rozhodl až [datum], což je celkem doba 5 let a 8 měsíců. S ohledem na postup soudů základní částku zvýšil o 10 %. Celkově základní částku snížil o 20 % ([částka]). Žalobkyni tak náležela celkově částka [částka], a protože jí mimosoudně žalovaná plnila [částka], žalobě vyhověl co do částky [částka] a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. O příslušenství pohledávky rozhodl podle § 15 odst. 2 OdpŠk a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl podle §§ 142 odst. 3 a 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. 7. Proti tomuto rozsudku žalobkyně podala v zákonné lhůtě odvolání, jímž napadla výrok I. ohledně lhůty k plnění, výrok II. a výrok III. v části nepřiznané náhrady nákladů řízení. Namítla v něm, že přistoupil-li soud ke snížení původně jím uvažované částky [částka] za rok trvání řízení na [částka], při délce posuzovaného řízení 12 let a 11 měsíců jí tak namísto původně uvažované základní částky odškodnění [částka] tuto přiznal toliko ve výši [částka], tím ji nepřípustně sankcionoval za to, že jí soud poskytl jakési zvýšení odškodnění už v samotném posuzovaném řízení za průtahy v něm samém. Případně až ohledně výsledné částky odškodnění mohl uvažovat, že by tuto snížil o to, co se jí již na odškodnění průtahu posuzovaného řízení dostalo už v něm samém. Pro počet stupňů soudní soustavy nesvědčila složitost věci, ale výlučně nesprávnosti v postupech orgánů veřejné moci během posuzovaného řízení. V dané věci tedy počet stupňů soudní soustavy nesvědčí o složitosti věci, nepadá z tohoto důvodu do úvahy žádné krácení základní částky odškodnění, naopak je namístě ji razantně navýšit. Za nesprávný označila závěr soudu prvního stupně, že v daném případě se nejednalo o řízení, u kterého se vyšší význam jeho předmětu presumuje. Soud prvního stupně se nevypořádal s její právní argumentací ohledně toho, že zvýšený význam posuzovaného řízení judikatura ESLP presumuje. Nedostatečně vzal v úvahu zvýšení významu řízení z důvodu jejího věku. Zásadně vadný a odporující judikatuře dovolacího soudu je závěr soudu prvního stupně o snížení základní částky odškodnění o 5 % z důvodu jejích pos