36 CO 356/2021-123 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost do 14 dnů od právní moci rozsudku uzavřít se žalovanou smlouvu, jejíž znění je ve výroku I napadeného rozsudku uvedeno. Výrokem II uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované uzavřít s ní smlouvu o bezúplatném převodu id. podílu [číslo] na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (dále též„ Pozemek“) dle § 60a zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, v platném znění (dále jen„ zákon č. 219/2000 Sb.“ nebo též„ ZoMajČR“). V podané žalobě označila žalobkyně za organizační složku, příslušnou jednat za žalovanou [příjmení] republiku nejprve Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Dle žalobních tvrzení je žalobkyně vlastníkem bytové jednotky č. 2045 vymezené podle zákona č. 72/2004 Sb., o vlastnictví bytů v budově [adresa] v [obec a číslo], na adrese [ulice a číslo], která je součástí pozemku parc. [číslo] (dále též„ Budova“ nebo„ Bytový dům“), zapsané na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [část Prahy], pro k. ú. [část obce], obec Praha (dále též„ Bytová jednotka“) s tím, že podíl žalobkyně na společných částech Budovy činí id. [číslo] (dále též„ Podíl“). Žalovaná Česká republika je vlastníkem Pozemku a její organizační složka hospodařící s tímto [příjmení] je pověřena k bezúplatnému převodu Podílu k Pozemku tvořícímu funkční celek s Bytovým domem, který byl ve vlastnictví [anonymizována dvě slova] vzniklého před [datum] (případně ve vlastnictví právního nástupce takového bytového družstva) do vlastnictví žalobkyně, která se na základě převodu vlastnictví k Bytové jednotce stala jejím vlastníkem a splňuje předpoklady pro postup dle § 60a odst. 5 písm. a) ZoMajČR. Žalobkyně podrobně popsala chronologii výstavby Bytového domu, s nímž dle jejího názoru tvoří Pozemek funkční celek. Tento pozemek není ani nemá být zemědělsky obhospodařován, nemůže být součástí zemědělského půdního fondu (dále jen„ ZPF“), byť byl v katastru nemovitostí (dále jen„ KN“) formálně veden v některé z kategorií zemědělské půdy. Působnost zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), by byla dána jen při splnění podmínek uvedených v § 30 zákona o půdě, tedy u pozemků, které již nejsou součástí ZPF, byť v době jejich přechodu na stát byly užívány k zemědělské výrobě. Dle žalobkyně však Pozemek tato kritéria nesplňuje, neboť v době jeho nabytí do vlastnictví státu nebyl a ani nemohl být využíván k účelům zemědělské výroby, když byl v roce 1972 zakoupen státem výslovně za účelem výstavby bytových jednotek. Žalobkyně dále poukázala na to, že její právní předchůdce (bytové družstvo) byl stavebníkem nejen Budovy (objektu [anonymizováno]), ale i sousedícího bytového domu (objektu B) na pozemku původní parc. [číslo] nacházejícího se v bezprostřední blízkosti Pozemku, přičemž pozemek parc. [číslo] byl (stejně jako Pozemek o původní výměře) rozdělen geometrickým plánem na dva pozemky parc. [číslo] které oba byly převedeny s odkazem na § 60a a násl. ZoMajČR bezúplatně do vlastnictví vlastníků jednotek uvedeného bytového domu (pův. objekt B); přitom pozemek parc. [číslo] plnil stejnou funkci jako Pozemek a jediný rozdíl mezi nimi spočíval v tom, že pozemek parc. [číslo] byl v KN veden jako ostatní plocha se způsobem využití zeleň. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Argumentovala, že Státní pozemkový úřad (dále jen„ SPÚ“) byl zřízen zákonem č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon č. 503/2012 Sb.“ nebo též„ ZoSPÚ“), který působí jako lex specialis k zákonu č. 219/2000 Sb., a že tímto zákonem se musí řídit přednostně ve věcech, jež jsou jím upraveny. Odkázala na zásady lex specialis derogat legi generali a lex posterior derogat legi priori. Zdůraznila, že základem samotné žaloby je tedy posouzení otázky, zda lze převést Pozemek, resp. Podíl na něm bezúplatně či úplatně za podmínek § 10 ZoSPÚ, přičemž dle jejího názoru je nutné žalobní nárok posuzovat dle speciálního a později přijatého zákon č. 503/2012 Sb. oproti zákonu č. 219/2000 Sb. Zdůraznila, že SPÚ hospodaří s nemovitým majetkem, jenž byl ke dni předcházejícímu dni účinnosti zákona č. 503/2012 Sb. ve správě Pozemkového fondu České republiky a dále hospodaří s majetkem nabytým v souladu se zákonem č. 219/2000 Sb., kdy ustanovení tohoto zákona se na nemovitý majetek, s nimiž hospodaří SPÚ, vztahují pouze tehdy, pokud tento zákon nebo jiný právní předpis nestanoví jinak. A právě zákon č. 503/2012 Sb. stanoví jinak v § 10 a následujících ustanoveních. Režim převodu Pozemku se tedy neřídí úpravou zákona [číslo] Sb., ale zákonem č. 503/2012 Sb. Poukázala na to, že Společenství pro dům [adresa], jehož je žalobkyně členkou (dále jen„ Společenství“ nebo též jen„ SVJ“), jakož ani žalobkyně samotná, nejsou jeho oprávněnými nájemci, a proto není možné jakýkoli převod realizovat, kdy dle zákona č. 503/2012 Sb. by se navíc muselo jednat o převod výhradně úplatný. Akcentovala, že je povinna postupovat výlučně podle tohoto zákona, který se žalobkyně podanou žalobou snaží obcházet. Pro případ, že by soud postupoval dle zákona č. 219/2000 Sb. odkázala na jeho § 59 odst. 1 a 3 a vznesla námitku prekluze žalobou uplatňovaného nároku. Dále odkázala na postup dle § 60c odst. 1 ZoMajČR s tím, že neeviduje žádost právního předchůdce žalobkyně o úplatný převod Pozemku ve lhůtě do [datum], v důsledku čehož tak došlo k zániku výpůjčky, a s [příjmení] se tedy naloží podle tohoto zákona. Dle žalované se i z tohoto důvodu prekludoval nárok žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, na bezúplatný převod Podílu. 4. Vzhledem k argumentaci žalované a doloženému výpisu z KN – [list vlastnictví] ze dne [datum], evidujícímu vlastnické právo České republiky k Pozemku s příslušností hospodařit s tímto majetkem státu ve prospěch SPÚ, soud prvního stupně pak nadále ve věci jednal se SPÚ jako organizační složkou státu příslušnou jednat za stát v této věci. Odvolací soud tento postup považuje za správný, neboť je třeba vycházet z faktického oprávnění organizační složky hospodařit s majetkem státu, byť by byl dotčený pozemek do ZPF nesprávně zařazen. 5. Soud prvního stupně činil svá skutková zjištění z nesporných skutečností a listinných důkazů, tato podrobně popsal v bodech 5. až 21. napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na tato skutková zjištění soudu prvního stupně zcela odkazuje a konstatuje zde výslovně jen skutkový závěr shrnutý v bodě 24. napadeného rozsudku, dle kterého žalobkyně nabyla dle smlouvy o převodu družstevního bytu, uzavřené s bytovým družstvem (dne [datum]) jako výlučným vlastníkem Budovy do svého vlastnictví Bytovou jednotku (již dříve družstvem vymezenou dle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů) současně s Podílem na společných částech Budovy, a následně dle smlouvy uzavřené s Ministerstvem financí (dne [datum]) Podíl na pozemku parc. [číslo] zastavěném [příjmení]. Předmětný Pozemek, který je ve vlastnictví žalované a ve správě SPÚ, je aktuálně veden v KN jako zahrada, fakticky však plní funkci relaxační a oddechové zóny s okrasnou zelení, popř. obslužného zázemí pro vlastníky bytových jednotek v Budově. Od sousedních pozemků je oddělen oplocením a vzrostlými stromy, od hlavní komunikace jej oddělují stavby garáží vystavěné na sousedních pozemcích, jejichž vjezdy směřují na hlavní komunikaci. Vstup na Pozemek je možný jen z Bytového domu, s nímž je Pozemek pod jedním oplocením a tvoří tak jeden funkční celek. Od 70. let 20. století, kdy byl státem odkoupen výlučně z důvodu družstevní výstavby bytových jednotek, nebyl a ani neměl být v budoucnosti zemědělsky obhospodařován a sloužit k zemědělským účelům. 6. Po právní stránce odkázal na § 60a odst. 1, 5 ZoMajČR. Konstatoval, že sporný Pozemek tvoří ve smyslu § 60a odst. 1 ZoMajČR funkční celek s Bytovým domem, v němž žalobkyně nabyla vlastnictví k Bytové jednotce od svého právního předchůdce postupem, který jí zakládá postavení osoby oprávněné k bezúplatnému nabytí Podílu k Pozemku dle § 60a odst. 5 písm. a) ZoMajČR. Byť je Pozemek v současné době formálně zapsán v KN s druhovým vymezením zahrada, tedy v kategorii zemědělské půdy (původně veden jako ostatní plocha), nenaplňuje od 70. let minulého století, kdy byl vykoupen za účelem družstevní výstavby, až dosud materiální znak zemědělské půdy, neboť od uvedené doby nebyl a neměl být ani nadále zemědělsky obhospodařován. Neměl být tedy evidován jako zahrada, respektive tento evidovaný druh kultury k jeho začlenění do ZPF nepostačoval a nepostačuje, a tudíž se na něj ani nemůže vztahovat zákon o půdě, neboť dle jeho § 1 není zemědělskou půdou. K datu vydání tohoto rozsudku, které je dle § 154 odst. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodné pro posouzení charakteru Pozemku, je v režimu § 60a o