53 CO 427/2021-82 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení před finančním arbitrem pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2018. Žalovaná odmítla žalobní požadavek s tím, že konstatování porušení práva žalovanou a omluva jsou dostačující a délka řízení se jeví přiměřenou. 3. Soud prvního stupně na podkladě provedených důkazů, zejména obsahem spisu finančního arbitra a nesporných tvrzení účastníků, dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v bodu 5. až 10. odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud pouze stručně shrnuje stěžejní skutková zjištění. 4. Řízení bylo k návrhu žalobce zahájeno dne [datum], přičemž žalobce se ve správním řízení domáhal proti instituci ([právnická osoba]) uložení povinnosti zaplatit žalobci částku [částka]. Žalobce byl v návaznosti na vady návrhu vyzván k odstranění nedostatků návrhu dne [datum], přičemž vytýkané vady žalobce odstranil dne [datum]. Finanční arbitr nerozhodl nálezem ve lhůtě 90 dnů ode dne, kdy vyzval účastníky správního řízení k seznámení s podklady pro vydání nálezu ani nevyrozuměl účastníky správního řízení o prodloužení lhůty pro vydání nálezu. Žalobce se podáním ze dne [datum] podrobně vyjádřil k nashromážděným podkladům, upozornil na skutečnost, že nadále platí pojistné a požaduje proto, aby finanční arbitr uložil instituci povinnost zaplatit žalobci„ veškeré zaplacené pojistné po odečtení mimořádného výběru“, přičemž podrobněji nerozvedl ani nedoložil, kolik na pojistném v mezidobí zaplatil. Finanční arbitr v návaznosti na sdělení žalobce přistoupil dne [datum] k prověřování výše zaplaceného pojistného, a to dotazem na instituci. Finanční arbitr nashromáždil vyjádření a podklady od účastníků nejpozději dne [datum], do [datum] nezpravil účastníky o postupu v řízení, aktualizovaná vyjádření a podklady od účastníků správního řízení nashromáždil nejpozději dne [datum]. Dne [datum] vydal a vypravil nález, který byl doručen žalobci i instituci dne [datum]. Dne [datum] došly finančnímu arbitrovi námitky instituce. Žalobce se k námitkám instituce nevyjádřil ve lhůtě k tomu poskytnuté (do [datum]), vyjádřil se až [datum]. Žalobce podal námitky proti nálezu dne [datum], tedy poslední den lhůty k podání námitek. V průběhu správního řízení, v době mezi vydáním nálezu a rozhodnutím o námitkách proti nálezu, došlo k zániku pojistného vztahu (ukončení pojistné smlouvy výpovědí žalobce), o čemž byl finanční arbitr zpraven institucí dne [datum]. Nejpozději ke dni [datum] měl finanční arbitr nashromážděné podklady pro vydání rozhodnutí o námitkách. Dne [datum] vyzval žalobce finančního arbitra k odstranění nečinnosti. Dne [datum] finanční arbitr vydal a vypravil rozhodnutí o námitkách. Instituce vyplatila žalobci, na základě žádosti žalobce ze dne [datum], odkupné ve výši [částka]. Žalobce výzvou ze dne [datum] uplatnil u žalované nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem finančního arbitra v částce [částka]. Žalovaná dopisem ze dne [datum] konstatovala porušení práva žalobce a vyslovila omluvu za nesprávný úřední postup finančního arbitra. 5. Soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), zejména podle § 1, § 13 odst. 1, 2 a § 31a odst. 1, 2, 3 OdpŠk, podle čl. 6 odst. věty první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále jen„ Úmluva“) a zákona č. 229/2002 Sb., zejména § 1 odst. 1 písm. e), § 8 odst. 1, 2, § 12 odst. 1, 3, § 15 odst. 1 a § 16 odst. 1 tohoto zákona (dále jen „zákon [číslo]“). 6. Na základě zjištěného skutkového stavu, citovaných zákonných ustanovení a stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud prvního stupně uzavřel, že řízení před finančním arbitrem spadá pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy, když vyšel z toho, že předmětem řízení před finančním arbitrem bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vypořádání bezdůvodného obohacení žalobce a instituce. Jednalo se o spor o právo, který byl opravdový a vážný, rozhodnutí ve sporu mělo přímý vliv na existenci, rozsah a způsob výkonu daného práva. Toto právo má svůj základ ve vnitrostátním právu, a to v zákoně o finančním arbitrovi. Právo má přitom civilní povahu, řízení před finančním arbitrem je plnohodnotnou alternativou k soudnímu řízení, jeho zavedení bylo prosazeno s poukazem na nahrazení soudního řízení. Správní řízení podmínky aplikace čl. 6 Úmluvy splňuje, jedná se tak o nárok podle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk na odškodnění nesprávného úředního postupu, tj. nepřiměřenou délku řízení. 7. Přistoupil proto k posouzení, zda v průběhu správního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu záležejícího v nepřiměřené délce celého řízení, tedy zda bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené době. Vyšel z délky posuzovaného správního řízení, která převýšila 18 měsíců (od zahájení řízení návrhem žalobce ze dne [datum] do vydání konečného rozhodnutí, tj. rozhodnutí o námitkách, proběhlo 553 dnů). Takovou délku řízení, vzhledem k předmětu řízení, a od toho odvislé složitosti věci i z hlediska shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí, pak hodnotil jako přiměřenou. K tomuto závěru přistoupil v souladu s § 13 o. z., s ohledem na závěry rozhodovací praxe odvolacího Městského soudu v Praze (sp. zn. 13 Co 140/2021 či sp. zn. 62 Co 213/2020), když odvolací soud dovodil, že ani délka řízení 24 měsíců není nepřiměřená. 8. Prvostupňový soud zdůraznil, že délka řízení před finančním arbitrem byla zcela zřejmě a zásadně ovlivněna hmotněprávní složitostí případu. Rozcházející se názory a představy žalobce a instituce, oba podrobně argumentující ve vlastní prospěch (ať už ve prospěch závěru o (ne) platnosti smlouvy o životním pojištění, či ve prospěch„ správného“ postupu při vypořádání bezdůvodného obohacení), za situace, kdy řízení před finančním arbitrem je, oproti civilnímu řízení spornému, ovládáno zásadou vyšetřovací (nikoliv projednací), bez možnosti řízení zkoncentrovat, to vše z povahy věci musí mít dopad na celkovou délku řízení. V řízení opakovaně nastávaly situace, které objektivně bránily finančnímu arbitrovi v dalším postupu, nicméně příčiny lze v mnoha případech shledat na straně žalobce (nikoliv na straně instituce). Žalobce podal vadný návrh na zahájení řízení, z vůle žalobce bylo v průběhu řízení nakládáno se smlouvou o životním pojištění způsobem, který si následně vyžádal nutnost aktualizovat přehled vzájemného plnění, které si účastníci správního řízení poskytli, což v posuzované věci vedlo k tomu, že v období od [datum] do [datum] nemohl finanční arbitr ve věci rozhodnout. Žalobce rovněž plně využil délky lhůty pro podání námitek proti nálezu (podal námitky až poslední den lhůty). To bylo samozřejmě právem žalobce a vzhledem k tomu, že proti nálezu už před tím podala námitky instituce, to ani samo o sobě nezpůsobilo prodloužení řízení, ale nelze od této skutečnosti zcela odhlédnout, ať už žalobce takový postup zvolil z jakéhokoliv důvodu. Lhůta k podání námitek by žalobci samozřejmě byla k dispozici, i pokud by nakonec nevyužil svého práva proti nálezu brojit námitkami, nicméně prvostupňový soud na uvedené poukázal i v tom kontextu, že finanční arbitr činil úkony ve věci i v mezidobí (vyzval žalobce k vyjádření k námitkám instituce). Lze přisvědčit žalobci, že to, že se žalobce nevyjádřil k námitkám instituce ve lhůtě, která mu byla poskytnuta, je nutné vnímat v kontextu toho, že se jedná o právo, nikoliv povinnost žalobce. Žalobce však evidentně hodlal podat vyjádření k námitkám instituce, když tak později učinil (až po uplynutí poskytnuté lhůty). Ať již žalobce i tento postup zvolil z jakéhokoliv důvodu, takové chování žalobce nepřispívá tomu, aby prvostupňový soud uzavřel, že žalobce v průběhu správního řízení dostupnými prostředky přispíval k plynulému postupu v řízení či že by žalobce negativně zasahovalo, že v řízení není postupováno rychleji. I nakládání se smlouvou o životním pojištění bylo samozřejmě nezpochybnitelným právem žalobce, ale i to je okolnost, která se zcela zjevně negativně podepsala na plynulosti správního řízení. 9. Soud prvního stupně dále zkoumal, zda se postup některého z účastníků negativně nepromítal do možností postupu finančního arbitra, přičemž se zaměřil i na to, zda postup finančního arbitra nevykazoval znaky nečinnosti. Ač finanční arbitr nashromáždil vyjádření a podklady od účastníků správního řízení nejpozději dne [datum], do 90 dnů (tj. do [datum]) nevydal a nevypravil nález, účastníky řízení o postupu v řízení neinformoval a úkon učinil a