54 CO 234/2022-108 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení neexistence předkupního právo vyznačeného ve prospěch [anonymizována dvě slova] dle článku V. Smlouvy označené ve [anonymizována dvě slova] jako [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] ke stavbě budova [adresa], která je součástí pozemku parc. [číslo] to vše v [katastrální uzemí], obec hl. m. [obec], přičemž toto předkupní právo je zapsáno v části C na listu vlastnictví [číslo] (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení [částka] (výrok II). 2. Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tak, že po skutkové stránce vzal za prokázané, že žalobce, jako veřejnoprávní korporace založená dle § 1 zákona č. 484/1991 Sb., o [anonymizována dvě slova], je vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], to vše v [katastrální uzemí], obec hlavní město Praha, zapsaných v katastru nemovitostí na [list vlastnictví]. Předmětné nemovitosti jsou zatíženy předkupním právem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], adresa neznámá, a to na základě Smlouvy o zřízení věcného předkupního práva [anonymizováno] [číslo] Smlouvou o rozdělení a převodu majetku a vypořádání jiných právních poměrů majetkové povahy (delimitační smlouva) ze dne [datum], byl bezplatně převeden majetek ve vlastnictví [anonymizováno] s právem hospodaření [anonymizována dvě slova] do vlastnictví [anonymizována dvě slova] ke dni [datum] Součástí smlouvy je i příloha [číslo] v nímž je seznam nemovitostí, kde pod písm. a) je celkem 13 nemovitostí přecházejících do vlastnictví [anonymizována dvě slova], kde u šesti z nich se sjednává předkupní právo [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Právním základem delimitační smlouvy bylo ustanovení § 4 zákona Federálního shromáždění ČSFR č. 136/1991 Sb. ze dne [datum] o rozdělení působnosti mezi [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [země] ve věcech tisku a jiných informačních prostředků a § 1 odst. 2 zákona České národní rady č. 484/1991 Sb. ze dne [datum] o [anonymizována dvě slova]. Dále soud prvního stupně konstatoval, že z dokazování vyplynulo, že dne [datum] byla mezi [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] uzavřena smlouva o bezplatném převodu vlastnického právo k budově [anonymizováno] na [příjmení] třídě (zkráceně) a smluvní strany se dohodly, že předávající má předkupní právo jako věcné právo ve smyslu ustanovení § 603 obč. zák., které působí i vůči nástupcům nabyvatele. Cena nemovitostí při zpětné koupi nepřevýší cenu, určenou znaleckým posudkem dle [ustanovení pr. předpisu], ve znění dle platnosti této smlouvy. Dne [datum] byla uzavřena smlouva o zániku předkupního práva mezi [anonymizována dvě slova] – Ministerstvem financí ČR jako oprávněným a [anonymizována dvě slova] jako povinným, strany v čl. II. konstatovaly, že bylo k nemovitostem specifikovaným v čl. I. smlouvy na základě smlouvy specifikované v čl. I. smlouvy sjednáno ve prospěch předávajícího věcné předkupní právo k převáděným nemovitostem. V čl. III. strany konstatovaly, že [anonymizována dvě slova] byl zrušen k [datum] zákonem č. 597/1992 Sb., o zrušení [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] tiskové kanceláře. Podle § 2 odst. 1 tohoto zákona přešlo dnem [datum] předkupní právo uvedené v článku II. na [anonymizováno] republiku. Ministerstvo financí ČR je oprávněno nakládat s předkupním právem uvedeným v čl. II. podle § 761 odst. 1 obchodního zákoníku ve spojení s § 72 odst. 3 a § 73a hospodářského zákoníku. V čl. IV. strany zrušily předkupní právo sjednané ve smlouvě uvedené v čl. I. (smlouva se týkala nemovitostí v [obec]). 3. Po právní stránce soud prvního stupně nejprve shledal, že je dán naléhavý právní zájem žalobce na určení neexistence daného předkupního práva, když předkupní právo zatěžuje vlastnictví žalobce. Při posouzení důvodnosti žaloby nalézací soud vyšel z toho, že na základě [ustanovení pr. předpisu], o zrušení [anonymizována čtyři slova] a [anonymizováno] tiskové kanceláře, nemovité a movité věci ve vlastnictví [obec] a [anonymizována tři slova], k nimž příslušelo právo hospodaření [anonymizováno] rozsahu, [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] tiskové kanceláři, majetková a jiná práva [obec] a [anonymizována tři slova], k nimž příslušelo právo hospodaření [anonymizována čtyři slova] a [anonymizováno] tiskové kanceláři, dále práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, majetková práva s výjimkou majetkových práv nehmotné povahy a jiná práva a závazky [anonymizována čtyři slova] a [anonymizováno] tiskové kanceláře na území [země] přešly dnem [datum] na [anonymizováno] republiku, pokud zákon [obec] národní rady nestanovil jinak. Dle soudu prvního stupně předkupní právo zatěžující specifikované nemovitosti přešlo na základě tohoto zákona z [anonymizována dvě slova] na žalovanou. 4. Soud prvního stupně tak neshledal důvodnou námitku žalobce, že dané předkupní právo bylo nepřevoditelné s odkazem na ustanovení § 604 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v posledním platném znění, a to zejména z důvodu, že přechod předkupního práva z [anonymizována dvě slova] na [anonymizováno] republiku byl stanoven zákonem č. 571/1992 Sb. Dle tohoto zákona přešla veškerá majetková a jiná práva (s výjimkou majetkových práv nehmotné povahy), tj. včetně předkupního práva, na [anonymizováno] republiku. Soud zhodnotil vztah mezi zákonem č. 597⁄1992 Sb. a občanským zákoníkem jako vztah mezi zákonem speciálním a zákonem obecným, kdy je dána přednost zákona speciálního v souladu se zásadou lex specialis derogat legi generali. Zároveň soud prvního stupně neshledal rozpor přechodu předkupního práva se zákonem. Podle § 2 odst. 1 zákona České národní rady č. 484⁄1991 Sb., o [anonymizována dvě slova], ve znění pozdějších předpisů, je [anonymizována dvě slova] právnickou osobou, která hospodaří s vlastním majetkem, jehož základem je majetek převedený z [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] vlastními úkony nabývá práv a zavazuje se. Tímto majetkem převedeným z [anonymizována dvě slova] je pak míněn ten, který byl vymezen v § 4 zákona č. 136/1991 Sb., o rozdělení působnosti mezi [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] a [země] ve věcech tisku a jiných informačních prostředků. Podle § 4 odst. 1 zákona České národní rady č. 36⁄1993 Sb., o některých opatřeních v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, do vlastnictví [anonymizována dvě slova] se dnem zániku [anonymizována dvě slova] převádějí nemovité věci uvedené v příloze [číslo] tohoto zákona, movité věci, které k nim patří, a movité věci, které se ke dni účinnosti tohoto zákona nalézají v nemovitých věcech ve vlastnictví [anonymizována dvě slova]. Soud neshledal, že by z textů i důvodové zprávy a jejich výkladu vyplýval úmysl zákonodárce o úplnou majetkovou emancipaci žalobce od státu, jak tvrdí žalobce. 5. Jako nedůvodnou soud prvního stupně shledal námitku, že by z dovětku obsaženého v § 2 odst. 1 zákona č. 597/1992 Sb. „pokud zákon [obec] národní rady nestanoví jinak“, byl dán zákaz převodu předkupního práv, neboť žádný zákon [obec] národní rady, existující předkupní práva ve prospěch [anonymizována dvě slova] z převodu stanoveného v § 2 odst. 1 zákona č. 597⁄1992 Sb., výslovně nevyjmul. Soud prvního stupně tak uzavřel, že na žalovanou přešlo předkupní právo sjednané ve prospěch [anonymizována dvě slova] k předmětným nemovitostem a proto shledal žalobu nedůvodnou. 6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované přiznal právo na jejich náhradu. 7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž namítal nesprávnost závěrů soudu prvního stupně. Pokud jde o nepřípustnost přechodu práva, zde soud prvního stupně vyšel z předpokladu, že zákon č. 597/1992 Sb., byl normou speciální, která tento přechod umožnila. Žalobce s tím nesouhlasí, neboť tento zákon nestanovil žádné obecné pravidlo (normu), které by se lišilo od občanského zákoníku. Tento zákon nemá ambici jakkoliv normovat občanskoprávní vztahy a do pravidel občanského práva vůbec nezasahuje, neupravuje normy chování, ale způsob vypořádání majetkové podstaty právnické osoby, kterou zároveň zrušuje. Nelze tedy v materiálním slova smyslu hovořit o zákonu (žalobce odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, například stanovisko pléna sp. zn. Pl ÚS-st [číslo], či nález PL. ÚS 27/09). Ústavní soud tak zákony, které nahrazují exekutivní rozhodnutí nebo plní podobnou roli nehodnotí jako obecné normy, které by bylo možné posuzovat jako normy, které vstupují do vztahů obecnosti a speciality. Pak nemůže dle žalobce obstát úvaha soudu prvního stupně, že zákon č. 597/1992 Sb. je normou speciální. Občanský zákoník přechod předkupního práva na prvního nástupce zakazoval, a proto předkupní právo nepřešlo. 8. K otázce rozporu s principem zvláštního zákona žalobce v odvolání uvedl, že již z