55 CO 110/2022-31 — Městský soud v Praze

Citovaným rozsudkem pro zmeškání soud výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím a výrokem II. ji dále uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce. S ohledem na to, že ve věci samé bylo žalobě zcela vyhověno, o nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyni byly přiznány náklady za uhrazený soudní poplatek a náklady právního zastoupení dle advokátního tarifu ve výši dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky, a to za 3 úkony právní služby po [částka] a dále za 1 úkon po [částka], za 3 náhrady hotových výdajů po [částka], jednu náhradu hotových výdajů po [částka] a 21 % sazbu, vše v součtu [částka]. Obvodní soud své rozhodnutí vysvětlil tím, že se jedná o podání žalobkyně na ustáleném vzoru, když žaloba se od ostatních liší asi ve čtyřech větách, kde je popsána pojistná událost a byly kumulativně naplněny všechny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b advokátního tarifu. Proti výroku o nákladech řízení pro žalobkyně včas odvolání a namítla, že tato věc nelze podřadit pod režim ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu. V daném případě se jedná o nárok na náhradu škody, který vyžaduje náročnější přípravu na podání žaloby soudu. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl výrok o nákladech řízení změněn a žalobci přiznány náklady řízení ve výši [částka]. Odvolací soud přezkoumal nákladový výrok mající povahu usnesení dle § 212, § 212a odst. 6 o. s. ř. aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Na rozdíl od odvolatelky považuje odvolací soud za splněné všechny podmínky ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu (vyhláška č. 177/1996 Sb. v platném znění). O splnění podmínek, že tarifní hodnota věci nepřevyšuje [částka] a žalující straně byla přiznána náhrada nákladů řízení, nebylo pochyb. Sporováno je splnění podmínek uvedených v § 14b odst. 1 písm. a) advokátním tarifu, tedy použití ustáleného vzoru a jeho opakované užití týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech. Žaloba byla podána na formuláři pro elektronický platební rozkaz, který je po formální stránce ustáleným vzorem žaloby. Tento typ elektronického podání samozřejmě v sobě zahrnuje i to, že se v každém podání mění osoba žalovaného, výše žalované částky i stručné vylíčení rozhodných skutečností. Každá žaloba v tomto smyslu je svým způsobem jedinečná. Žalobkyně je privátní pojišťovnou, která prostřednictvím svého zástupce podává žaloby opakovaně a v obdobných věcech, jak je soudu I. stupně i soudu odvolacímu známo z úřední činnosti. Ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu je třeba vykládat zejména s přihlédnutím k povaze věci a smyslu vyhlášky. Spočívá v tom, aby ve skutkově zpravidla jednodušších věcech s nižší hodnotou při opakovaném podání žalob obdobné povahy i náročnosti nebyly náklady řízení v počáteční fázi nepřiměřeně vysoké v porovnání s náročností úkonů právní služby. V daném případě se jednalo o případ, kdy pes žalované vběhl na vozovku a srazil se s motorovým vozidlem, na němž vznikla hmotná škoda. Na základě pojistné smlouvy o havarijním pojištění žalobkyně uhradila v rámci řešení pojistné události pojistné plnění, které požadovala uhradit po škůdci. Z hlediska náročnosti úkonů právní služby v dané fázi řízení jde o případ jednoduchý. Nízká náročnost úkonu právní služby první fázi se tak spíše bližší činnosti administrativní. Vzhledem k tomu při splnění dalších podmínek soud nepochybil v aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky a výši nákladů řízení správně vyčíslil, odvolací soud rozhodnutí v nákladovém výroku potvrdil jako věcně správné postupem dle § 219 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšné žalované žádné náklady před odvolacím soudem nevznikly.