55 CO 20/2022-345 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že výlučným vlastníkem budovy bez č. p. nebo evidenčního, jiná stavba, postavená na pozemku parc. [číslo] [číslo] v k. ú. [část obce], která je zapsaná v katastrálním území Dubeč, obec Praha, okr. hlavní město Praha, na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, je Hlavní město Praha, [ulice a číslo], [obec a číslo], svěřená správa nemovitostí ve vlastnictví obce Městská část [obec] – [část obce], se sídlem [adresa], a že žalovaný je povinen stavbu vyklidit do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení [částka]. 2. Žalobkyně se domáhala určení vlastnictví věci specifikované ve výroku napadeného rozsudku s tvrzením, že žalovanému dlouhodobě pronajímá nemovité věci na základě nájemních smluv za účelem provozu mysliveckého spolku. Areál tvoří pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 73 m², jehož součástí je budova [adresa], pozemek parc. [číslo] zahrada, pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha, nádvoří, na němž se nachází myslivecká chata, vše v k. ú. [část obce], obec Praha, zapsané na [list vlastnictví], vedené Katastrálním úřadem pro hl. m. [část Prahy]. K těmto nemovitostem je evidováno vlastnické právo pro obec hl. m. [obec], správa nemovitostí je svěřena žalobci. Na pozemku žalobce parc. [číslo] se nachází myslivecká chata vybudovaná na základě souhlasu žalobce a za jeho finanční prostředky jako součást objektu chaty při její rekonstrukci. Protiprávním jednáním žalovaného, který byl pověřen rekonstrukcí a následnou kolaudací provedené rekonstrukce, byla myslivecká chata zkolaudována jako samostatná stavba a žalovaný se nechal zapsat do katastru nemovitostí jako její vlastník. Žádným právním titulem nedisponuje. 3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Namítl, že zápis v katastru nemovitostí je správný, neboť předmětnou nemovitost postavil na základě stavebního povolení, řádně jí kolaudoval, a následně tato byla zapsána do katastru nemovitostí jako vlastníka. 4. Po provedeném dokazování listinami a výslechy svědků soud vzal za prokázaný následný skutkový stav. Rozsudkem téhož soudu sp. zn. 8 C 8/92 bylo rozhodnuto o nevydání pozemku [jméno] [příjmení], když tento pozemek původně jako trest propadnutí majetku za tehdy trestný čin opuštění republiky, se stal vlastnictvím státu. Na předmětném pozemku hospodařil místní národní výbor. Když původní vlastník byl v roce 1991 rehabilitován, požádal o restituci majetku, které nebylo vyhověno. [příjmení] smlouvou ze dne [datum] převedl právní předchůdce žalobkyně právo hospodaření na žalovaného, nemohly tedy nastat okolnosti § 1 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb., tedy majetek nemohl přejít do vlastnictví obce. Pravděpodobně z důvodu personálního propojení došlo mezi mysliveckým sdružením a místním národním výborem k dohodě, že místní národní výbor zakoupí a zaplatí tesko stavbu, myslivecké sdružení dodá„ práci“. V řízení bylo prokázáno, že tesko stavbu zaplatil a zakoupil právní předchůdci žalobkyně. Místní národní výbory fungovaly jako složky státu, takže hospodařily se státním majetkem, a po vzniku obcí přecházel tento majetek na jednotlivé obce, nejprve zákonem č. 172/1991 Sb. za předpokladu, že tento majetek splnil všechny zákonné podmínky, tj. fakticky mimo jiné s ním hospodařila daná obec. V tomto případě se tak nestalo, neboť právo hospodaření právní předchůdce Městské části [obec a číslo] – [část obce] převedl na žalovaného, tudíž majetek do vlastnictví obce nepřešel. Novelizací tohoto zákona zákonem č. 173/2012 Sb. (§ 8), byla stanovena obcím povinnost, pokud vlastnické právo, které na obce přešlo podle § 1, 2, 2a nebo 2b tohoto zákona, a není dosud zapsáno v katastru nemovitostí, nejpozději do [datum] uplatnit návrh vůči katastrálnímu úřadu, nebo podat žalobu na určení vlastnického práva u soudu. V daném případě se tak v uvedené lhůtě nestalo. Pokud by obec nesplnila tuto povinnost dnem [datum], takový majetek přešel zpět na stát. V projednávané věci žalobce ani netvrdil ani neprokazoval splnění této podmínky. V řízení bylo prokázáno, že návrh katastrálnímu úřadu byl podán až dne [datum]. Vzhledem k tomu, že se jednalo o prekluzivní lhůtu, i pokud by tyto pozemky přešly do vlastnictví žalobkyně, což však v řízení nebylo prokázáno, nedodržením této lhůty přešly zpět na stát. Žalovaný následně s tímto majetkem hospodařil, užíval jej, investoval do něj, staral se a platil údržbu. [ulice] chata byla postavena na základě hospodářské smlouvy ze dne [datum], ve které je uváděn místní národní výbor jako investor, a ve které bylo dohodnuto, že dodavatelem stavby bude žalovaný. Žalovaný po celou dobu působil jako dodavatel stavby. Z důvodu restitučního sporu vedeného do roku 1995, kdy bylo rozhodnuto, že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] nebude vydán restituentovi, nebylo možné podat návrh na vydání kolaudačního rozhodnutí, které bylo proto vydáno až posléze. Ani tato skutečnost neprokazuje, že žalobkyně s majetkem k rozhodnému datu hospodařila. Žaloba je žalobou na určení vlastnického práva, že žalobkyně je vlastníkem předmětné nemovitostí. V projednávané věci bylo prokázáno, že vlastníkem předmětné nemovitosti není, soud tedy neřešil otázku, zda je jejím vlastníkem žalovaný, neboť toto nebylo předmětem sporu. S ohledem na tento závěr se soud nezabýval okolnostmi podstatnými pro posouzení běhu vydržecí lhůty na straně žalovaného. Soud proto žalobu zamítl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle procesního úspěchu žalovaného dle § 142 odst. 1 o. s. ř., a tuto mu přiznal za právní zastoupení. 6. Proti rozsudku podala žalobkyně včas odvolání. V jeho následném odůvodnění namítla, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť soud používá v odůvodnění rozsudku pojmy jako nemovitosti, pozemky, myslivecká chata, chata, a to aniž by specifikoval, o jaké nemovitosti či stavby se jedná. Není tak jasné, zda se soud vůbec zabýval předmětem řízení. Dále soud nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, ačkoliv nebyly splněné předpoklady podle § 118b o. s. ř. Soud se nezabýval tím, že budova bez čísla popisného a evidenčního, jiná stavba, nacházející se na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce], která je předmětem sporu, nikdy nebyla odevzdána do trvalého užívání žalovanému, a to ani hospodářskou smlouvou ze dne [datum], ani žádnou jinou smlouvou. Celý areál, tj. pozemky parc. [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] v k. ú. [část obce], včetně budovy [adresa], nacházející se na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], přešel na základě zákona č. 172/1991 Sb. do vlastnictví obce - Hlavní město Praha, se svěřenou správou těchto nemovitostí ve vlastnictví obce pro žalobkyni. Od roku 1991 je zapsána žalobkyně v katastru nemovitostí jako vlastník těchto nemovitostí. Stavba, která je předmětem tohoto řízení, nebyla zapsána v katastru nemovitostí a jako nemovitost neexistovala. Soud na str. 12 rozsudku jako skutkové zjištění uvedl, že hospodářskou smlouvou ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně právo hospodaření (trvalého užívání) převedl na žalovaného, a dovozuje z toho, že nemovitosti nepřešly do vlastnictví obce. Přitom nerespektuje skutečnosti žalobkyní uváděné, že předmětem tohoto řízení je pouze stavba bez čísla popisného nebo evidenčního, jiná stavba, postavená na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] a pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], a že tato stavba nikdy nebyla v trvalém užívání žalovaného. Na tuto skutečnost žalobkyně opakovaně poukazovala. Z hospodářské smlouvy ze dne [datum] naopak vyplynulo, že předmětná stavba byla realizována místním národním výborem za účelem uspokojování veřejných potřeb občanů obce, tzn., že tuto stavbu realizovala pro obecní účely v rámci plnění svých úkolů. Opakovala, že celý areál přešel na základě zák. č. 172/1991 Sb. do vlastnictví obce Hlavní město Praha, se svěřenou správou těchto nemovitostí ve vlastnictví obce pro žalobkyni. Ta je od roku 1991 zapsána jako vlastník nemovitostí. Dále namítla, že i pokud by nebyly splněné podmínky přechodu vlastnictví uvedeného areálu na ní, jak žalovaný namítal, tyto nemovitosti (předmětné pozemky) k okamžiku vydání rozhodnutí vydržel, a odkázala na § 1095 zák. č. 89/2012 Sb. V rozporu s těmito skutečnostmi soud na str. 6 rozsudku uvedl, že zjistil z výpisu katastru nemovitostí, že k předmětným nemovitostem je zapsán jako vlastník žalovaný. V tomto opakovala, že v rozhodnutí nejsou identifikovány konkrétní nemovitosti a stavby, o kterých se soud zmiňuje. Dále soud nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem, že v době přechodu majetku státu na obec, sporná stavba byla pouze souborem movitých věcí zakoupených MNV pro realizaci stavby (tesko domek) a investovaných peněžních prostředků na výstavbu, a jako nemovitost vznikla až dokončením stavby kolaudací v roce 1995 a následně zápisem do katastru nemovitostí v roce 1997. Při přechodu majetku ze státu na obce dle zák. č. 172/1991 Sb. byla předmětná chata s