55 CO 252/2022-107 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozhodl napadeným rozsudkem tak, že výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení 11,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. žalobu zamítl ohledně částky [částka] s příslušenstvím a výrokem III. uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku. 2. Žalobce se v tomto řízení domáhal zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 20 C 63/2015, jehož předmětem bylo určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. 3. Soud vyšel ze zjištění, že celková doba shora uvedeného posuzovaného řízení činila 6 let, když řízení začalo běžet [datum] podáním žaloby a bylo ukončeno právní mocí rozhodnutí odvolacího soudu [datum]. Řízení nebylo skutkově ani právně složité a proběhlo na dvou stupních soudní soustavy. Celková doba řízení bylo umocněna častým odročováním jednání na poměrně dlouhé termíny. Navíc od [datum] do [datum] ve věci nebyl učiněn žádný relevantní úkon a neproběhlo žádné jednání. K odročování docházelo proto, že došlo k rezignaci přísedících a z důvodu stáže předsedkyně senátu na jiném soudě. 4. Tyto skutečnosti soud hodnotil, tak, že celková doba řízení je nepřiměřeně dlouhá, a to i vzhledem ke shora uvedeným průtahům. Dále podotkl, že celková doba řízení 6 let je dlouhá nepřiměřeně, nikoliv však extrémně dlouhá. Za této situace přiznal odškodnění nemajetkové újmy ve výši [částka] za 1 rok trvání řízení, z toho první 2 roky v poloviční výši. Soud tuto částku navýšil o 30 % z důvodu významu řízení pro žalobce, což je přiměřený rozsah s ohledem na to, že účastník řízení byl delší dobu udržován v nejistotě ohledně výsledku řízení. Oproti tomu nenavýšil základní výměru zadostiučinění o nedůvodné průtahy na straně soudu, neboť by tím fakticky odškodnil průtahy dvojím způsobem. Vzal v úvahu i to, že několikrát sám žalobce žádal o odročení jednání a na celkové době řízení se tak zčásti podílel. Těmto úvahám odpovídá vypočtená výše náhrady za nemajetkovou újmu v částce [částka]. Co do zbytku soud žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. 5. Proti vyhovujícímu výroku a výroku o nákladech řízení podala žalovaná včas odvolání, v němž zpochybnila způsob výpočtu výsledného zadostiučinění. Namístě dle odvolatelky bylo vycházet ze základní roční částky [částka] s ohledem na charakter sporu, řízení vykazovalo určitou dávku složitosti, kterou bylo možno zohlednit. Výši zadostiučinění by pak bylo možno z tohoto důvodu snížit nejméně v rozsahu 15 %. Jestliže soud zvýšil základní výměru o hledisko významu řízení v rozsahu 30 %, tak pro takový postup odvolatelka neshledala důvod, když by stačilo maximálně z tohoto důvodu výměru zvýšit o 15 %. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl rozsudek změněn a ve výroku I. žaloba zamítnuta a žalované přiznány náklady řízení. 6. Proti zamítavému výroku podal rovněž včasné odvolání žalobce. V něm namítal, že soud dospěl k chybnému závěru, že celková doba řízení 6 let nebyla extrémně nepřiměřená. Dle názoru žalobce šlo o skutkově i právně jednoduchý spor, který mohl trvat maximálně 1 rok a nikoliv 6 let. Navrhl, aby základní výměra zadostiučinění bylo zvýšena o 50 % z důvodu významu řízení. Výsledek tohoto sporu měl dopad na další pedagogické působení žalobce na [obec] škole ekonomické. S řízením byla spojena otázka i další profesní kariéry a reputace žalobce. Nesouhlasil rovněž se závěrem, že by se žalobce jakkoliv podílel na celkové době řízení. Navrhl, aby v zamítavém výroku II. byl rozsudek změněn a žalobě zcela vyhověno. 7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že není důvodné odvolání ani žalobce ani žalované. 8. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, aniž shledal důvod pro opakování či doplnění dokazování. Skutkový stav byl zjištěn v takovém rozsahu, který umožňoval věc právně posoudit, aniž by bylo nutno přistoupit k doplnění či opakování některého z důkazů. 9. Po právní stránce se jeví jako absurdní odvolání žalované, která v průběhu řízení u obvodního soudu navrhla žalobu zamítnout a sporovala existenci nesprávného úředního postupu a z toho plynoucí vznik nemajetkové újmy, když dobu řízení hodnotila jako přiměřenou. Zároveň v odvolání proti vyhovujícímu výroku - aniž by toto stanovisko změnila - navrhla jiný způsob výpočtu náhrady nemajetkové újmy s procesním závěrem, aby byl rozsudek změněn a žaloba v celém rozsahu zamítnuta. S takovým přístupem však odvolací soud nemůže souhlasit, neboť je zcela evidentní, že zjištěná šestiletá doba posuzovaného řízení je nepřiměřeně dlouhá a vedla obvodní soud ke správnému závěru o vzniku odpovědnostního titulu státu dle zákona č. 82/1998 Sb. ve formě nesprávného úředního postupu. 10. Odvolání žalobce zpochybňovalo rovněž způsob výpočtu náhrady nemajetkové újmy, když žalobce setrval na celém požadovaném žalobním požadavku v rozsahu [částka]. Tento požadavek však odvolací soud nehodnotí jako důvodný. Sám dospěl vlastním výpočtem k téměř totožné částce jako soud I. stupně, když při posuzování výše zadostiučinění vyšel ze základní výměry [částka] za 1 rok řízení, z toho první 2 roky v poloviční výši a tuto částku zvýšil o 15 % za postup státu v posuzovaném řízení, neboť zde byly zjištěny skutečně značné jednotlivé průtahy a dále základní výměru zadostiučinění v rozsahu [částka] by odvolací soud navýšil o 20 % z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobce, neboť pracovněprávní spor je dle judikatury Nejvyššího soudu ČR typově řízením s předpokládaným vyšším významem pro účastníka. Tímto způsobem výpočtu dospěl odvolací soud k částce, která se však pouze nepatrně odlišuje od částky [částka] s příslušenstvím, k níž dospěl obdobným početním způsobem obvodní soud. 11. Stanovení výše zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu dle úvahy nalézacího soudu shledal odvolací soud přiměřeným, když byly vzaty v úvahu všechny relevantní zjištěné okolnosti věci. Proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a ve výrocích I., II. napadený rozsudek potvrdil, když rozhodnutí soudu I. stupně považuje za věcně správné a řádně odůvodněné. Současně s tím byl potvrzen i akcesorický výrok III. o nákladech řízení, když byla rovněž vypočtena správně i výše nákladů řízení u zástupce žalobce. 12. Ten měl co do základu věci úspěch, a proto i v odvolacím řízení byly žalobci přiznány náklady odvolacího řízení za použití § 142 odst. 3 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zastoupen advokátem a náleží mu náhrada ve výši dle advokátního tarifu za 3 úkony právní služby po [částka] za podání odvolání, písemné vyjádření a účast u odvolacího jednání, 3 paušální náhrady hotových výloh po [částka] a 21 % sazba DPH [částka], celkem [částka].