55 CO 278/2022-75 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně podala včasné odvolání proti výroku II. rozsudku, kterým byla žaloba v rozsahu [částka] s příslušenstvím zamítnuta. Namítala, že soud vyšel ze základní částky zadostiučinění [částka] ročně, ačkoli se jednalo o extrémní délku řízení (skoro 13 let), což by odůvodňovalo základní sazbu na horní hranici rozpětí. Nemělo dojít ke snížení základní částky na polovinu za první 2 roky, jelikož zde nešlo o soudní řízení s neurčitou dobou trvání, nýbrž o správní řízení, v němž mělo být rozhodnuto do 30 dnů. Základní částka by navíc měla být valorizována, jelikož od doby přijetí stanoviska se cena i mzdy výrazně zvýšily (o 50%) a dalším faktorem je cca 15% inflace. 2. Nesprávný je závěr o složitosti řízení, neboť dokumenty byly opatřeny překlady a porovnávání studijních programů nebylo namístě. Podle Lisabonské úmluvy měl správní orgán posoudit existenci podstatných rozdílů a dle čl. 6 Protokolu o rovnocennosti dokumentů o vzdělání, vědeckých hodnostech a titulech mezi ČSSR a SSSR [číslo] Sb. Mělo být posouzeno jen to, zda vzdělání získala v zemi a době, kdy se na ně Protokol vztahoval, což řízení podstatně zjednodušuje. Stejně tak nebylo namístě snížení zadostiučinění z důvodu, že nevyužila procesní prostředky k nápravě. K tomu účastník není povinen. Její menší zájem o řízení (a menší újma) tu mohl být jen během roku 2008, poté újma naopak rostla. Tvrzená nečinnost žalobkyně se dle soudu týkala cca poloviny celé doby, avšak soud krátil zadostiučinění za celou dobu. Postup orgánů veřejné moci byl svévolný a systematicky nezákonný. Zvýšení zadostiučinění o 30% pro význam řízení není dostatečný, když žalobkyně fakticky ztratila možnost vrátit se k lékařskému povolání. 3. Navrhla rozsudek ve výroku II. změnit a žalobě vyhovět. 4. Žalovaná podala včasné odvolání proti vyhovujícímu výroku rozsudku. Argumentovala tím, že šlo o dvě řízení. První sice nebylo formálně ukončeno a případné zadostiučinění za nepřiměřenou délku by mohla žalobkyně požadovat, jen pokud využila možnosti zjednat nápravu po vyčerpání procesních prostředků k nápravě, což neučinila. Druhé řízení bylo zahájeno [datum], když správní orgány pohlížely na podání žádosti žalobkyně z [datum] jako na novou žádost., a toto nebylo nepřiměřeně dlouhé. Šlo o obzvlášť složitý případ z důvodu obtížného srovnávání studijních programů. 5. Pokud by soud shledal nepřiměřenou délku řízení, bylo namístě zásadně snížit základní částku zadostiučinění. Žalobkyně žádala uznání dosaženého vzdělání v zásadě pro obor všeobecné lékařství, ačkoli její studijní program oboru zdravotní prevence byl zaměřen na hygienu a epidemiologii, což je odlišný obor. Uznání žádala za účelem výkonu povolání, což vyžadoval postup dle zvláštních předpisů (které uvedla). Byla tu tedy skutková složitost ospravedlňující snížení základní částky o 20%. Dále tu byla složitost procesní (snížení o 10%). Význam řízení pro žalobkyni byl jen standardní a v letech [rok] - [rok] se o ně žalobkyně nezajímala. Základní částka proto neměla být navýšena o 30% ale snížena o 10%. Ve stejném rozsahu měla být základní částka snížena pro rozhodování správních orgánů a soudů na 2 stupních. Snížení o 30% pro smíření žalobkyně se situací bylo namístě. 6. Navrhla rozsudek ve vyhovujícím výroku změnit a žalobu zamítnout. 7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek dle §§ 212, 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/63 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále„ o. s. ř.“) aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.) a shledal, že důvodné je zčásti odvolání žalobkyně. 8. Vyšel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, který provedl ve věci dostatečné dokazování a zjistil z něj správně a v dostatečném rozsahu rozhodné skutečnosti. K dílčím odlišnostem došlo v rámci právního posouzení věci. 9. Především se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně v tom, že šlo o jediné řízení a jeho délka, tak jak ji vymezil, byla nepřiměřená. Tvrzení žalované, že šlo o 2 řízení, nemá žádnou oporu v skutkových zjištěních, žalovaná ani neuvádí, kdy a jak bylo tvrzené první řízení skončeno. To, že správní orgán se věcí po léta nezabýval a o žádosti nijak nerozhodl, neznamená, že řízení skončilo. 10. Stejně tak odvolací soud souhlasí s tím, že uvedené správní řízení spadalo pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy a vztahuje se něj stanovisko sp. zn. Cpjn 206/2010, což má ten význam, že vznik nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení netřeba prokazovat. 11. Odvolací soud se ztotožňuje s žalobkyní v tom, že taková doba řízení byla extrémně dlouhá a je namístě to zohlednit a stanovit základní částku zadostiučinění na [částka] ročně. Základní zadostiučinění nebylo namístě valorizovat vzhledem k odstupu času a inflaci, jak uvedl Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 3181/2018. 12. Stejně tak částku nebylo namístě krátit základní zadostiučinění na polovinu za první dva roky řízení, jelikož nešlo o řízení soudní s předpokládanou větší složitostí a procesní náročností, nýbrž o řízení správní se stanovenou lhůtou pro rozhodnutí, jež činila v případě složitějšího řízení 60 dní. Koneckonců, předmětné správní řízení po skončení řízení u správního soudu trvalo do vyhovění žádosti 2,5 měsíce. To lze považovat za dobu, po kterou objektivně řízení mohlo trvat a jedině po dobu 2,5 měsíce od podání žádosti, tj. od [datum] do [datum] je namístě krátit základní částku (její adekvátní část) na polovinu. Základní částka by pak činila [částka] (20tisíc: 12 x 154,5) minus (20tisíc: 12 x 2,5: 2). 13. Pokud jde o složitost řízení, odvolací soud shodně jako soud I. stupně neshledal, že by věc byla složitá důkazně či procesně. Nešlo na jednu stranu o věc triviální, jak uvádí žalobkyně, neboť skutečně bylo třeba porovnat shodu obsahu jí dosaženého vzdělání s požadovaným oborem a je zjevné, že správní orgány si nebyly právním řešením této otázky jisty. To plyne i z rozhodnutí správního soudu. Na druhou stranu nešlo o nějakou výraznou složitost. Řízení ovšem probíhalo na více stupních správních orgánů i správních soudů (s nutností každého dalšího orgánu seznámit se se spisem a zvážit další postup resp. rozhodnutí). Proto odvolací soud shledal, že základní částku bylo namístě o 20% snížit z důvodu této instanční složitosti. 14. Poněkud rozporuplné jsou závěry soudu I. stupně stran významu řízení pro žalobkyni, kde na jedné straně bylo zvažováno zvýšení základní částky o 30% z tohoto důvodu (dopady na možnost výkonu lékařského povolání v ČR), na straně druhé došlo k snížení ve stejné výši na základě závěru, že žalobkyně s v určitém období (cca ½ doby) o řízení nezajímala, nevyužila procesní prostředky k nápravě. 15. Soud neuvedl, a neučinila to ani žalovaná, jaké právní prostředky k nápravě měla žalobkyně použít. Správní řád žádné neobsahuje a v úvahu teoreticky mohla připadat snad jen žaloba na nečinnost dle soudního řádu správního. Pro věc podstatné ovšem je, že žalobkyně žádnou takovou povinnost neměla a nelze z tohoto dovodit nezájem o řízení či důvod ke snížení zadostiučinění pro chování žalobce. Odvolací soud se ovšem ztotožňuje se soudem I. stupně v tom, že míra újmy vzniklé žalobkyni nebyla po celou dobu stejná a odvíjela se mimo jiné právě od jejího aktivního zájmu o řízení. V souladu s tím se lze také usuzovat na různou míru významu řízení pro ni. 16. V období od [datum] do [datum] shledává odvolací soud význam věci pro žalobkyni jako standardní, když žalobkyně neprojevila aktivitu k dokončení řízení a byla na rodičovské dovolené. V období předchozím i následujícím až do skončení řízení pak měla pro žalobkyni věc zvýšený význam vzhledem k možnosti výkonu povolání, resp. k přípravě na něj. V tomto období, které zahrnuje 58% doby trvání řízení, proto bylo namístě zvýšit zadostiučinění o 30%, což činí [částka]. 17. Celková výše zadostiučinění by tedy podle odvolacího soudu měla činit [částka]. Proto, když správně bylo rozhodnuto i o úroku z prodlení, odvolací soud rozsudek ve vyhovujícím výroku dle § 219 o. s. ř. potvrdil, v zamítavém jej dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a přiznal žalobkyni ještě [částka] se stejným úrokem z prodlení, jinak i v tomto výroku rozsudek potvrdil. 18. Vzhledem k částečné změně rozsudku rozhodl odvolací soud znovu o nákladech řízení spolu s náklady řízení odvolacího. Sestávají ze správně stanovené částky soudem I. stupně a odměny po [částka] za 2 úkony v odvolacím řízení (odvolání a vyjádření k odvolání žalované).