55 CO 297/2022-92 — Městský soud v Praze

1. Žalovaná podala včasné odvolání proti rozsudku, kterým jí soud I. stupně uložil zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení a náklady řízení. Namítala, že rozsudek je překvapivý, když při prvním a druhém jednání soud uvedl, že žalobce neunesl důkazní břemeno a soud po celou dobu konstatoval, že dílo bylo řádně a včas dokončeno. 2. Prodlení s realizací díla bylo zaviněno nečinností žalobce, když jeho zastupitelstvo schválilo změnu rozsahu díla s čímž, souvisela i změna dopravního značení. Žalobce od záměru realizace ustoupil a nedošlo k uzavření dodatku plánovací smlouvy. Dílo bylo skončeno již k [datum]. Žalobci nevznikla žádná škoda. Pokud soud měl za to, že vznikl nárok na smluvní pokutu, měl se zabývat její moderací a přihlédnout k rozsahu nedokončeného díla. Celkové náklady díla přesáhly [částka] a hodnota nerealizovaného dopravního značení byla [částka]. 3. Navrhla proto rozsudek změnit a žalobu zamítnout. 4. Žalobce navrhl rozsudek jako správný potvrdit. Soud řádně zjistil skutkový stav se závěrem, že žalovaná nesplnila včas závazek z plánovací smlouvy. Rozhodnutí nebylo překvapivé, soud žalobce vyzval k doplnění tvrzení a poté byl nárok prokázán. Dodatek smlouvy nebyl uzavřen vinou žalované. Stavba nebyla k [datum] způsobilá k řádnému užívání, jelikož chybělo dopravní značení. To žalovaná realizovala až na přelomu března/dubna [rok]. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle §§ 212, 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a shledal, že odvolání je zčásti důvodné. 6. Neshledal, že by šlo o rozsudek překvapivý (neumožňující stranám či některé z nich reagovat na vývoj řízení). Soud správně při prvních jednáních poučoval žalobce o zatímním neunesení důkazního břemene, zatímco při jednání posledním, po doplnění dokazování, již tak nečinil. Bylo tedy možno dovodit, že tento deficit na straně žalující již tu nebyl. Subjektivní pocit účastníka, že měl ve sporu vyhrát a nestalo se tak, překvapivost rozsudku ve smyslu shora uvedeném nezakládá. 7. Vyšel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, jež odpovídají provedenému dokazování a pro právní posouzení věci jsou dostačující. Pro věc podstatné jsou závěry o tom, že smluvní pokuta zajišťovala včasné splnění závazku podle plánovací smlouvy, v němž cena plnění poskytnutého žalovanou byla kalkulována na [částka], smluvní pokuta na 1 milion Kč a doba ke splnění závazku uplynula [datum], přičemž ve sjednané lhůtě došlo k provedení stavby infrastruktury podle projektové dokumentace, s výjimkou vodorovného dopravního značení a drobných úprav. Ztotožnil se se závěrem, že zajištění kolaudace nebylo součástí závazku žalované a že strany spolu v průběhu smluvního vztahu jednaly o rozšíření předmětu smlouvy, což mělo vliv na dobu dokončení stavby, aniž by došlo k dohodě o změně smlouvy. 8. Soud I. stupně správně vyšel z ust. §§ 269 odst. 2, 261 odst. 2, 266 a 301 obchodního zákoníku a náležitě vyložil, podmínky pro možnost moderace výše smluvní pokuty. V tomto směru lze plně odkázat na body 38. a 39. odůvodnění rozsudku, čerpající z judikatury Nejvyššího soudu ČR. 9. Odvolací soud však shledal, že tuto judikaturu soud I. stupně na věc nesprávně aplikoval. Jestliže smluvní pokutou byl zajištěn závazek v hodnotě [částka] (čl. IV. smlouvy), odpovídala výše smluvní pokuty 1 milion Kč 13,6 % ceny plnění (poskytovaného z prostředků žalované). Takto sjednaná výše smluvní pokuty byla již na počátku nepřiměřeně vysoká. Odvolacímu soudu je známo z úřední činnosti, že zpravidla činí sjednaná jednorázová smluvní pokuta za včasnou realizací stavebních prací do 5% z celkové ceny. Častěji je ovšem sjednává smluvní pokuta závislá na době prodlení, odpovídající určité částce či podílu z hodnoty díla/zpožděného plnění nabíhající za každý den prodlení. 10. Tím, v situaci, kdy práce dle smlouvy byly v převážné míře k sjednanému datu řádně provedeny, přičemž smluvní pokuta je požadována v plné výši (jako by např. nebylo provedeno vůbec nic anebo jen zanedbatelná část) vznikají pochybnosti o přiměřenosti takového požadavku. Odvolací soud zde přihlédl jednak k možné obvyklé výši smluvní pokuty (5% ze [částka]), jednak k rozsahu v jakém nebylo dílo ve lhůtě provedeno a tento odhaduje na 3%, což činí [částka]. 11. Nezabýval se blíže tvrzením žalované, že zpoždění bylo způsobeno žalobcem, jelikož i při takové situaci bylo věcí žalované, aby buď od smlouvy včas odstoupila, anebo vyjednala prodloužení doby provedení díla (pakliže tvrzené okolnosti by skutečně objektivně již v době, kdy se vyskytly, ovlivnily termín pro původně sjednané skončení prací) a pokud by k dohodě nedošlo, aby práce provedla podle původního zadání a tak termín stihla. 12. Proto odvolací soud rozsudek potvrdil jako správný dle § 219 o. s. ř. ohledně [částka] s příslušenstvím, ve zbytku jej dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobu zamítl. 13. Vzhledem k částečné změně rozsudku rozhodl odvolací soud znovu o nákladech řízení před soudem I. stupně spolu s náklady řízení odvolacího. Vyšel z toho, že obě strany dosáhly jen částečného úspěchu (žalovaná byla úspěšnější), přičemž však výše plnění v důsledku splnění podmínek pro moderaci závisela na úvaze soudu. Neshledal vhodným aplikovat ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. právě vzhledem k tomu, že žalobce požadoval celou smluvní pokutu a v tomto směru, co do základu, jeho požadavek převážně nebyl oprávněný. Proto aplikoval ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.