55 CO 353/2021-229 — Městský soud v Praze

1. Žalovaná podala včasné odvolání proti rozsudku, kterým jí soud I. stupně uložil zaplatit žalobci [částka] s 8,05% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a náklady řízení, jakož i náklady státu. Navrhla rozsudek změnit, žalobu zamítnout a dle toho rozhodnout též o nákladech řízení. 2. Namítala, že předmětem žaloby bylo vydání bezdůvodného obohacení, avšak soud rozhodl o náhradě za věcné břemeno – aniž došlo ke změně žaloby. To je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3258/2020. Dále, že se soud nezabýval otázkou, zda žalobci vůbec vzniklo omezení, které je třeba kompenzovat, když ochranné pásmo jej nijak neomezuje a tudíž nejde o takovou intenzitu, která by vyžadovala náhradu za omezení vlastnického práva. K tomu poukázala na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1022/2014 a 22 Cdo 367/2012 a další. Tyto rozsudky se sice týkaly ochranného pásma letiště, avšak ve věci sp. zn. 28 Cdo 5820/2016 tyto závěry aplikoval Nejvyšší soud i v případě náhrady dle § 59a vodního zákona. Dále poukázala na rozhodnutí ve věci sp. zn. 28 Cdo 729/2019. 3. Náhrada byla také stanovena nesprávně jen na základě závěrů znalce. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5820/2016 však otázka výše náhrady nepřísluší znalci, nýbrž soudu. Znalecký posudek může být jen podkladem k určení hodnoty pozemku či výši obvyklého nájmu. Náhradu musí stanovit soud na základě úvahy zohledňující všechny konkrétní okolnosti případu, kupříkladu intenzitu restrikce, délku jejího trvání, podmínky nabytí zatíženého pozemku, skutečnost, zda restrikce existovala již v době převodu vlastnického práva, jakož i předpokládaný vliv omezení na tržní cenu nemovitosti. Tím se soud I. stupně nezabýval. Znalec namísto omezení práva žalobce (jež mu nevzniklo) počítal s užitkem žalovaného. Pozemky nabyl žalobce již v době, kdy se v nich nacházely vodovodní řady. Pozemek [číslo] v k. ú. [část obce] znalec ocenil na [částka], ačkoli jej žalobce prodal za cenu [částka] Vodovodní řad neovlivnil cenu při prodeji tohoto pozemku. 4. Žalobce poukázal na to, že znalecký posudek stanovil ocenění k datu [datum], avšak podle judikatury Nejvyššího soudu (sp. zn. 22 Cdo 2125/2020 a další) by mělo být ocenění stanoveno k okamžiku rozhodování soudu, alespoň k r. 2020. V tomto by měl být revizní znalecký posudek doplněn. Nesprávný je závěr, že žalobci žádná ztráta při využití pozemku nevzniká. V rozsahu ochranného pásma vodovodního řadu žalobce nemůže pozemek užívat, neboť při jakékoli poruše či havárii vodovodu hrozí výkopové práce. Žalovaná přitom požívá výhod z omezení vlastnického práva žalobce, aniž by za to cokoli hradila. Výše náhrady by proto měla být spíše vyšší, než stanovil znalecký posudek. K tomu poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3581/2020. 5. Je pravdou, že judikatura uvádí, že stanovení přiměřené kompenzace za omezení vlastnického práva je otázkou právní. Nepřísluší proto znalci, ale soudu. Soud však přitom mimo jiné vychází z posouzení obvyklé ceny za zřízení služebnosti. Soud I. stupně pak hodnotil nejen znalecké posudky, ale v rámci toho též další kriteria pro stanovení výše náhrady, zejména intenzitu omezení práva, okolnosti nabytí vlastnictví. Výši náhrady chápal zejména jako hodnotu služebnosti - užitek oprávněné korespondující s povinností vlastníka strpět na svém pozemku vodní dílo. To zohlednil též revizní znalecký posudek a rozhodnutí soudu, které z něj vychází, je v souladu s judikaturou. Soud zohlednil i kriteria uváděná příkladmo v rozsudku 28 Cdo 5820/2016 včetně okolností nabytí pozemku a možného rozporu požadavku s dobrými mravy. Navrhl rozsudek potvrdit. 6. Žalovaná navrhla doplnit dokazování o ocenění náhrady k [datum], jelikož věcné břemeno vzniklo ze zákona k tomuto datu. Nesouhlasila se názorem žalobce, že soud čerpaje z posudku tak zohlednil i další kriteria výše náhrady podle judikatury. Poukázala na rozsudek nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 213/2021, podle něhož primárně soud vychází ze skutkových okolností případu a posuzuje intenzitu naplnění jednotlivých kriterií. K těm se dále vyjádřila. Omezení vlastnického práva měl tvrdit a prokazovat žalobce a měl o tom být také soudem poučen, k čemuž ovšem nedošlo. 7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., přičemž dokazování ještě doplnil. 8. Nejprve se však z důvodu hospodárnosti řízení zabýval námitkou žalované, že soud rozhodl o jiném nároku, než jaký žalobce uplatňoval (vydání bezdůvodného obohacení x náhrada za umístěné vodní dílo na pozemku). Odvolatelce lze dát za pravdu v tom, že jde o rozdílné nároky a jí citovaná judikatura vyžaduje mezi nimi rozlišovat, a to zejména s ohledem na různý skutkový základ těchto nároků. Dovodila také v některých citovaných případech, že jestliže se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení, nebylo možno bez změny žaloby a skutkových tvrzení mu přiznat požadovaný nárok jako náhradu za omezení vlastnického práva. Lze také souhlasit s tím, že žalobce původně v žalobě užil termín vydání bezdůvodného obohacení. 9. Soud není vázán účastníkovým právním náhledem na uplatněný nárok. Může jej tedy posoudit jinak, než účastník. Je ovšem vázán účastníkovými skutkovými tvrzeními (nedojde-li v tomto směru ke změně žaloby) a posuzuje, pokud budou tvrzení prokázána, zda, popř. z jakého právního důvodu má účastník na plnění právo. V tomto případě žalobce od počátku z hlediska skutkového tvrdil, že v jeho pozemcích v uvedeném rozsahu je veden vodovodní řad žalované a je omezen jak tím, tak ochranným pásmem tohoto vodního díla, pročež požaduje náhradu za toto. Vymezil tedy skutkově svůj nárok tak, že je podřaditelný právě pod ust. § 59a zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon, [účinnost]. Stejně posoudil tuto otázku též soud I. stupně. Případy, na které poukazuje odvolatelka, řešené judikaturou, se týkaly odlišné situace, kdy z hlediska skutkového žalobce nepožadoval jednorázovou náhradu za omezení vlastnického práva, nýbrž podíl na výsledcích hospodaření na vodním díle umístěném na jeho pozemku. Žalobce sice zde původně náhradu požadoval za vymezené období, to ovšem není na překážku vyhovění nároku, má-li náhrada povahu plnění jednorázového. 10. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, vůči kterým v zásadě nebylo námitek, tyto odpovídají provedenému dokazování a jeví se jako dostačující k právnímu posouzení věci. Výjimkou a v odvolacím řízení sporovanou byla otázka úplnosti revizního znaleckého posudku z hlediska okamžiku ocenění výše náhrady a následně - to již ovšem v rámci právního posouzení věci – též otázky jeho použitelnosti jako takové pro rozhodnutí. 11. Z hlediska data, k němuž měl být ocenění provedeno, by odvolací soud považoval za optimální a odpovídající, stejně jako žalovaná, okamžik vzniku věcného břemene a nároku na náhradu za tím způsobené omezení vlastnického práva, tedy [datum]. Judikatura Nejvyššího soudu ČR, na kterou poukazuje žalobce, však se kloní k tomu, že ocenění by mělo být provedeno v cenách účinných k okamžiku rozhodnutí soudu. Jakkoli zde přebírá metodu používanou typicky při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, uvádí, že tyto závěry se uplatní i na nároky jako je tento. Zároveň ovšem judikatura požaduje zohlednění řady okolností konkrétního případu, mezi nimiž jmenuje na jednom z předních míst též délku trvání restrikce. Oba tyto závěry plynou z rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2125/2020, kde ovšem Nejvyšší soud kromě obecného požadavku na aktuální ocenění výslovně uvádí, že náhrada má být stanovena vzhledem k době, kdy omezení vlastnického práva trvalo. To proto, že i v uvedeném případě došlo k tomu, že žalobce v průběhu řízení jeden z pozemků prodal. 12. Daný případ je skutkově komplikovanější, neboť žalobce pozemek v [část obce] prodal v prosinci 2019, zatímco pozemek na [část obce] vlastní nadále. Revizní znalecký posudek stanovil náhradu za zatížení části pozemku věcným břemenem k okamžiku výzvy žalobce k plnění, tedy k prosinci 2016. Jak již uvedeno výše, je referenčním kritériem cena pozemku resp. výše nájemného (jak uvádí judikát výše uvedený) a stejně uvádí i judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5280/2016. Má-li pak náhrada být stanovena vzhledem k době, kdy omezení trvalo (přičemž náhrada má povahu závazkového vztahu, tzn., nepřechází na nového vlastníka pozemku – judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 95/2021), nelze jako referenční kritérium vzít ocenění k tomuto datu. 13. U pozemku na Černém [obec] ovšem bylo třeba provést ocenění jakožto referenční hledisko ve světle uvedené judikatury k okamžiku rozhodování soudu, tedy prosinci 2021. Proto odvolací soud doplnil dokazování výslechem zpracovatele revizního posudku, který uvedl, že v dalších letech by výše cena pozemku byla vždy o 2,4% vyšší (v letech 2017, 2018) a v dalších letech by došlo k nárůstu vždy o 2- 4 % ročně. Odvolací soud proto vychází z toho, že výše ocenění tohoto pozemku (v rozsahu dotčeném věcným břemenem) by se takto zvyšovala, tzn. o 2 x 2,4% (2017, 2018) a poté o 3 x 3% (2019, 2020, 2021)