55 CO 358/2021-295 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. žalobě vyhověl a uložil žalované a vedlejší účastnici povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. soud žalované a vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem III. žalované a vedlejší účastnici uložil povinnost nahradit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Soud I. stupně po provedeném dokazování vycházel ze zjištění, že žalovaná realizovala na [příjmení] [jméno] [jméno] zakázku - výtah pro vyřazená zavazadla v třídírně terminálu 2. Pro žalovanou jako dodavatele zakázky byly závazné standardy bezpečnosti práce a standardy letiště platné od [datum]. Na volném prostranství měla žalovaná oplocené zařízení staveniště přiléhající k terminálu 2. Toto oplocení bylo tvořeno plechovými dílci, které byly ukotveny do plastových podstavců. Ve vzdálenosti několika desítek metrů od staveniště měla žalobkyně umístěnou halu. Toto oplocení se nacházelo v oblasti s nejvyšším stupněm ochrany. Dne [datum] došlo k poškození střechy montážní haly žalobkyně kusy plechových dílců z oplocení stanoviště žalované. Vítr o síle 31,9 m/s foukal dle zprávy Českého hydrometeorologického ústavu v době od 14:10 do 14:20 hodin. Pořízenou fotodokumentací soud učinil závěr, že na střeše haly žalobkyně bylo viditelné poškození. Vítr dokázal odnést plechové oplocení do vzdálenosti několika desítek metrů a vrhl je na střechu haly žalobkyně. Žalující strana následně vynaložil částku [částka] na opravu střechy haly. 3. Po právní stránce byla věc posouzena dle ustanovení § 2924 obč. zák. z titulu odpovědnosti za škodu z provozní činnosti. Soud dovodil, že oplocení stanoviště lze považovat za věc sloužící k zajištění stanoviště, tedy za věc použitou při provozní činnosti ve smyslu ustanovení § 2924 občanského zákoníku v platném znění. Nešlo sice o důsledek provozní činnosti samotné, nicméně škoda byla vyvolána věcí použitou při provozní činnosti. Střecha haly žalobkyně byla poškozena věcí použitou v provozu, což založilo objektivní odpovědnost žalované za škodu. Okolnost, že škodu způsobil silný vítr, byla soudem posouzena z hlediska toho, zda žalovaná vynaložila veškerou potřebnou péči, kterou po ní bylo možné rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. 4. Posuzovaná událost souvisela se silným větrem, který se na území státu vyskytuje cca 3× za 20 let. Šlo o událost relativně výjimečnou, kterou však bylo možno očekávat zejména v situaci, kdy Český hydrometeorologický ústav předem zveřejnil výstrahu o riziku nárazového větru, a tato výstraha byla zveřejněna ve sdělovacích prostředcích, nešlo tedy o nečekanou událost. Žalovaná měla povinnost upozornění sledovat. U této události taky byl prvek neodvratitelnosti ve smyslu, že jí nemohlo být z objektivního hlediska nikdy zabráněno. Naopak charakter oplocení byl podstatnou okolností, která se projevila na škodlivém následku, když je zřejmé, že pletivový plot se do vzduchu nevznáší. Žalovaná se měla v návaznosti na výstrahu před silným větrem připravit a zvážit odstranění oplocení. Bezpečnostní standardy, které platí na prostorách letiště, představují závaznou normu pro dodavatele realizující stavební práce v areálu Letiště [obec] v [část obce]. Navíc soud neopominul skutečnost, že oplocení na staveništi žalované se nacházelo v bezprostřední blízkosti nástupních mostů terminálu 2, kde jsou umístěna letadla. 5. Na základě těchto skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaná nezachovala potřebnou míru obezřetnosti, kterou lze požadovat od odborníka v jeho postavení, proto žalobě vyhověl, včetně příslušenství pohledávky. Dále přiznal částku [částka] žalobkyni za náklady spojené s uplatněním pohledávky dle nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., a o nákladech řízení rozhodl dle zásady úspěchu ve věci. 6. Proti tomuto rozsudku podala vedlejší účastnice včas odvolání, když poukázala na to, že škodná událost vyplynula z extrémního počasí, kdy v den vzniku škody docházelo k prudkým výkyvům síly větru, což je závěr, k němuž došel i sám soud I. stupně. Nelze proto hovořit o tom, že by žalovaná mohla takovou situaci předvídat, když se jedná o skutečnost spíše výjimečnou. Odvolatelka dospěla k závěru, že se jednalo o neodvratitelnou událost, která objektivně neměla svůj původ uvnitř provozu a za těchto okolností nelze uvažovat o odpovědnosti žalované. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žaloba zamítnuta. 7. Žalovaná se k odvolání vedlejší účastnice vyjádřila, ztotožnila se s odvoláním vedlejší účastnice, poukázala na to, že při škodné události se jednalo o mimořádný silný vítr, který by prorazil jakýkoliv plot upevněný v přenosných podstavcích. Soud I. stupně tyto skutečnosti nevzal v úvahu a dostatečně nezvážil i judikaturu nejvyššího soudu, na kterou žalovaná ve svých stanoviscích odkázala. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žaloba zamítnuta. 8. Žalobkyně se k odvolání vedlejší účastnice písemně vyjádřila. Soud I. stupně ve smyslu ustanovení § 2924 obč. zák. správně zkoumal, zda žalovaná vynaložila veškerou odbornou péči, kterou po ní bylo rozumně možno požadovat, aby ke škodě nedošlo. Bylo zjištěno, že žalovaná se ani nesnažila žádným způsobem škodě zabránit, nebyla učiněna žádná opatření, aby žalovaná se na tuto mimořádnou situaci připravila a zamezila vzniku škody. Žalovaná měla přitom výslovnou smluvní povinnost s objednatelem díla - společností [právnická osoba] dodržet standardy bezpečnosti včetně oplocení staveniště, které musí být takové, aby nemohlo dojít k uvolnění a posunu vlivem meteorologických podmínek, zejména větru. Liberační důvod ze zákona, tak nebyl naplněn, když bylo možno rozumně očekávat, že mobilní oplocení s plnou výplní jako v daném případě mělo být opatřeno stabilizační vzpěrou, případně v době škodní události již oplocení na staveništi nemělo být vůbec. Za situace, kdy o hrozbě silného větru žalovaná věděla, bylo možno po ní rozumně požadovat provedení jiných než běžných opatření. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku odvolacím soudem. 9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 a dospěl k závěru, že odvolání vedlejší účastnice není důvodné. 10. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, aniž shledal důvody pro opakování či doplnění dokazování. 11. Po právní stránce se odvolací soud bez výhrad ztotožnil s hodnocením soudu I. stupně, které bylo provedeno velmi pečlivě a důkladně. Mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že jsou naplněny podmínky odpovědnosti žalované ve smyslu § 2924 obč. zák. za škodu z provozní činnosti. Sporné mezi nimi bylo pouze to, zda je dán liberační důvod pro zproštění povinnosti nahradit škodu. Ten spočíval v tom, pokud se prokáže, že žalovaná vynaložila veškerou péči, kterou bylo možno rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Tento liberační důvod se odlišuje od škody způsobené provozem zvlášť nebezpečným, neboť u provozní činnosti se předpokládá, že hrozbě škody lze čelit. Zákon vyžaduje vynaložení veškeré péče, tedy přijetí všech možných i dostupných opatření, aby škoda nevznikla. Tento požadavek je objektivní a představuje měřítko řádného provozovatele, a to z pohledu rozumného přístupu, jak k obvyklým postupům, tak i k individuálním poměrům každého konkrétního případu. Povinnost tvrzení a důkazní břemeno ohledně liberačního důvodu v soudním sporu tíží provozovatele. Odvolatelka i žalovaná argumentovaly rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 529/2006, která vycházela ze znění dříve platného ustanovení § 420a odst. 3 občanského zákoníku, platného [datum]. Vycházela z toho, že neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu je okolnost, která objektivně nemá původ uvnitř v provozu, může jít přitom o událost způsobenou zejména vnějšími přírodními silami. Jde v podstatě o tzv. kvalifikovanou (nikoliv prostou) náhodu, neboli vyšší moc (vis maior). 12. [ulice] soud v odůvodnění svého rozhodnutí, mající základ v provedeném dokazován, však dospěl správně k závěru, že se nejednalo o žádný zásah vyšší moci ve smyslu, že by bylo možno dojít k naplnění liberačního důvodu. Je zřejmé, že při poškození oploceného stanoviště žalované došlo v důsledku velmi silného větru, ten však byl avizován dopředu a nešlo o žádnou nečekanou situaci. Odvolací soud se ztotožňuje rovněž s názorem obvodního soudu v tom směru, že žalovaná podcenila bezpečnostní standardy, jež představují závaznou normu pro dovolatele realizující práce v areálu letiště, jimiž byla žalovaná vázána. Nepřijala přitom žádná opatření před hrozícím větrem, například tím, že by venkovní plechové oplocení odstranila, či ho nahradila oplocením pletivovým či učinila jiná vhodná opatření, aby zabr