55 CO 372/2021-188 — Městský soud v Praze

1. Citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Předmětem řízení byl požadavek žalobce na úhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, za délku řízení vedeného u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 9 C 162/2013, jež se týkalo určení otcovství a úpravu výchovy a výživy k nezletilému [jméno] [příjmení], narozenému [datum]. 3. Soud I. stupně po provedeném dokazování vycházel ze zjištění, že posuzované řízení u Okresního soudu v Berouně trvalo celkem 7 let a 1 měsíc, jeho předmětem bylo určení otcovství a opatrovnická úprava nezletilého dítěte, přičemž toto řízení bylo úzce spjato s řízením vedeným u téhož soudu pod sp. zn. 18 C 77/2012, které řešilo popření otcovství k nezletilému [jméno] [příjmení]. Posuzované řízení bylo přerušeno do pravomocného skončení řízení o popření otcovství. Celkem bylo předmětné řízení přerušeno po dobu 3 let od 4 měsíců. Bez této doby trvalo posuzované řízení 3 roky a 9 měsíců. Řízení bylo složitější procesně, když soud opakovaně rozhodoval o odvoláních matky proti rozhodnutí o pokračování řízení, o jí uplatněné námitce nedostatku pravomoci českých soudů a podobně. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Opakovaně však bylo jednání soudu odročeno z důvodu kolize zástupkyně matky s jiným jednáním a z důvodu nepřítomnosti matky v České republice Tyto skutečnosti soud zhodnotil tak, že celková doba posuzovaného řízení 7 let a 1 měsíc je doba nepřiměřená, byla však ovlivněna zejména jednáním matky nezletilého dítěte, což nelze klást žalované k tíži. Žalobce vytýkal matce nezletilého, že nechala do rodného listu syna zapsat jiného muže, a že s nezletilým [jméno] odjela v roce 2014 do Anglie. Před zahájením řízení navíc matka nezletilého převedla majetek žalobce na třetí osoby a znemožnila mu následně vídat se se synem. Žalobce se psychicky zhroutil, byl i hospitalizovaný na psychiatrii a své potíže řešil pitím alkoholu. Tyto potíže však nelze stavět do příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem žalobce dle zákona 82/1998 Sb. Žalobci bylo ze strany žalované poskytnuto konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, což obvodní soud považoval za dostatečnou satisfakci. Neshledal žádnou okolnost, která by zvyšovala nemajetkovou újmu žalobce a odůvodňovala poskytnutí zadostiučinění v penězích. Žaloba byla proto zamítnuta a o nákladech řízení rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas dovolání, v němž vytkl soudu I. stupně, že chybně zhodnotil skutkový stav věci a vyvodil z něho nesprávné právní závěry. Jeho rozhodnutí se jevilo odvolateli jako formalistické a odtržené od reality. K nepřiznání zadostiučinění v penězích za nepřiměřenou délku řízení má docházet spíše výjimečně (dle judikatury ústavního soudu). Navrhl, aby v odvolacím řízení bylo napadené rozhodnutí změněno a jeho návrhu vyhověno. 5. K odvolání žalobce se žalovaná písemně vyjádřila. Poukázala na to, že žalobce má s matkou svého syna extrémně špatné vztahy. Matka dítěte všemi myslitelnými způsoby bránila tomu, aby bylo pravomocně určeno otcovství žalobce k nezletilému [jméno]. [příjmení] zamezila jakékoliv možnosti styku otce se synem, odstěhovala se do zahraničí v roce 2014. Tím celé řízení zkomplikovala a i délka řízení bylo tímto jednáním matky dítěte ovlivněna. V postupu soudů v posuzovaném řízení žalovaná neshledala žádné vady a za dostatečnou formu satisfakce považovala konstatování porušení práva. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 7. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, aniž shledal důvod pro opakování či doplnění dokazování. Skutkový stav byl zjištěn spolehlivě a byl mezi účastníky fakticky nesporný. 8. Odvolací soud nemá žádné závažné výhrady k odůvodnění obvodního soudu. Žalobkyně požadovala nemajetkovou újmu v peněžní formě za nepřiměřenou délku řízení v situaci, kdy se jí strany žalované dostalo satisfakce ve formě konstatování porušení práva ve smyslu § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Ve shodě s obvodním soudem odvolací soud vycházel z toho, že délka posuzovaného řízení, která sama o sobě v délce 7 let a 1 měsíce je nepřiměřená. Byla však podstatně ovlivněna tím, že řízení o určení otcovství bylo vázáno na předchozí rozhodnutí ve věci popření otcovství a bez tohoto řízení by v posuzované věci celková doba řízení trvala 3 roky a 9 měsíců, což lze považovat za dobu vcelku přiměřenou s ohledem na okolnosti případu a chování matky nezletilého dítěte, které bylo ve vztahu k žalobci nepochybně nepřátelské. Uvedené řízení o popření otcovství je však nutno od posuzovaného řízeních oddělit. Zákon vychází z toho, že stát odpovídá za to, co může ovlivnit, tedy za délku soudního řízení, nikoliv však za to, jaké psychické potíže způsobila žalobci svým jednáním jeho bývalá partnerka. Toto jednání však není přičitatelné státu, proto soud I. stupně nepochybil, když žalobu zamítl s odůvodněním, že poskytnutá satisfakce ze strany žalované žalující straně je dostatečná. 9. Lze připustit, že řízení mělo pro žalobce zvýšený význam a je pro něho nepochybně citlivé, nicméně jeho délka byla podstatně ovlivněna procesními aktivitami partnerky otce (opakovaná odvolání proti procesním rozhodnutím, námitka nedostatku pravomoci soudu, odjezd se synem do ciziny a podobně). V posuzovaném řízení však bylo jinak rozhodování Okresního soudu v Berouně v zásadě plynulé a bez větších průtahů. 10. Vzhledem ke všem těmto okolnostem odvolací soud považuje napadené rozhodnutí soudu I. stupně za věcně správné, proto bylo postupem dle § 219 o. s. ř. potvrzeno. 11. Procesně úspěšné žalované byly přiznány náklady odvolacího řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná vynaložila v odvolacím řízení tři úkony, za což jí náleží náhrada v paušální výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za každý úkon po [částka], celkem [částka].