55 CO 386/2021-77 — Městský soud v Praze

1. Citovaným usnesením obvodní soud výrokem I. zamítl návrh žalované o prodloužení lhůty k vyjádření k žalobě, výrokem II. uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni osobní automobily značky KIA CEE´D, [registrační značka] do tří dnů od právní moci usnesení, výrokem III. žalobu zamítl v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zdržet se rušení držby žalobkyně k osobnímu automobilu shora uvedenému a obnovit původní stav a o nákladech řízení rozhodl výrokem IV. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Žalobkyně v návrhu tvrdila, že si u žalované v březnu [rok] koupila osobní automobil značky KIA CEE´D, registrační značka 5 AM [číslo] za kupní cenu [částka], která měla být uhrazena v hotovosti na základě vystavené faktury. Žalobkyně byla jako vlastník vozidla zapsána v registru vozidel v [obec] od [datum] do [datum], zajistila pro vůz povinné ručení, uhradila dálniční poplatek a nechala vůz zapsat do evidence vozidel taxislužby, přičemž ho dala do pronájmu třetí osobě. Vůz byl následně vydán Policií České republiky dle § 78 trestního řádu žalované. Žalobkyně se však cítí být vlastníkem věci, proto podala žalobu na ochranu rušené držby a požadovala od žalované vrácení vozidla. 3. Obvodní soud na základě listin, jež byly přílohou návrhu, vzal za osvědčené, že žalobkyně je vlastníkem uvedeného motorového vozidla. Žalovaná na kupní cenu vystavila fakturu, opatřenou jejím razítkem a udělila plnou moc k registraci vozidla - změně vlastníka, když podpis jednatele žalované na listině byl úředně ověřen. Ověřovací doložka je přitom úřední listinou. Soud tak neměl pochybnosti o tom, že plnou moc podepsal jednatel žalované. Žalobkyně pak s vozidlem nakládala jako s vlastní věcí a soud vzal za osvědčené, že žalobkyně je poctivým držitelem vozidla. Z těchto důvodů návrhu na vrácení vozidla vyhověl, zčásti výrokem III. návrh zamítl pro nadbytečnost, neboť ve zbývající části žalobního požadavku se jedná pouze o obecné, nijak nekonkretizované a nevykonatelné nároky. Podstatou žaloby bylo vrácení věci. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle poměrného úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. 4. Proti zamítavému výroku a výroku o nákladech řízení podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítala, že fakticky nejde o dva žalobní nároky a zejména nesouhlasila se závěrem, že by šlo o poměrný úspěch obou účastníků. Žalobkyně byla v podstatné části svého požadavku úspěšná a náleží jí proto náhrada nákladů řízení. V tomto smyslu navrhla, aby bylo napadené usnesení v odvolacím řízení změněno. 5. Proti vyhovujícímu výroku, jakož i proti výroku o nákladech řízení, podala rovněž včasné odvolání žalovaná. Namítala, že žalobkyně není vlastníkem ani poctivým držitelem vozidla. Dne [datum] vydal Magistrát hlavního města Prahy usnesení, jímž s účinky od [datum] zrušil evidenční úkon spočívající v zápisu změny vlastníka a provozovatele vozidla, kterým byla jako nový vlastník a provozovatel zapsána žalobkyně, namísto dosavadního vlastníka, jímž byla žalovaná. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že se žalobkyně u zápisu změny vlastnictví prokazovala padělaným dokladem. Faktura, která byla součástí příloh žaloby, nebyla nikdy žalovanou vystavena. Tyto skutečnosti vyvrací závěr soudu I. stupně o poctivé držbě a vlastnictví žalobkyně k vozidlu. Žalované bylo vozidlo vráceno zpět do držby pravomocným usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], tedy na základě úředního rozhodnutí. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl změněn vyhovující výrok II. a žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta a žalované přiznány náklady řízení. 6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu výroků II. – IV., když výrok I. nabyl samostatně právní moci a nebyl proto v odvolacím řízení přezkoumáván a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela nedůvodné, oproti tomu shledal důvodným odvolání žalované. 7. Odvolací soud, doplnil dokazování čtením obsahu usnesení Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravně-správních činností, oddělení evidence motorových a přípojných vozidel a odbavování občanů (správního orgánu) ze [datum], sp. zn. S-MHMP [číslo] 2021, které s účinky od [datum] zrušilo evidenční úkon z [datum] spočívající v zápisu změny vlastníka provozovatele silničního vozidla KIA CEE´D, registrační značka 5 AM [číslo] v registru silničních vozidel, kterým byla jako jeho nový vlastník a provozovatel zapsána společnost [právnická osoba], namísto dosavadního vlastníka [právnická osoba] V odůvodnění tohoto rozhodnutí se uvádí, že správní orgán vycházel z usnesení Policie ČR z [datum], z jehož obsahu je zřejmé, že ověřovací doložka pro legalizaci datovaná [datum] je zřejmě zfalšovaná, neboť příslušný poštovní úřad sdělil, že osoba, která měla podpis ověřit ([jméno] Sterková) na této poště nikdy nepracovala a je evidentní, že v případě dané ověřovací doložky a tedy i předložené plné moci se jedná o falzifikát. Navíc na ověřovací doložce textu plné moci je řada písařských i věcných chyb. Ke změně registrace tak došlo na základě padělané plné moci, která nebyla opatřena úředně ověřeným podpisem zmocnitele, čímž nebyla splněna zákonná podmínka spočívající v prokázání zmocnění k zastoupení při podání žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla. S ohledem na to, že k předmětnému evidenčnímu úkonu došlo v rozporu s právními předpisy, rozhodl správní orgán dle správního řádu a předmětný evidenční úkon zrušil. 8. Na základě takto doplněného dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že návrh žalobkyně na ochranu o rušené držby je zcela nedůvodný. 9. Podle § 1007 odst. 1 občanského zákoníku v platném znění, byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu, nebo že ho z držby vypudil. 10. V konkrétní posuzované věci je zřejmé, že návrh žalobkyně je nedůvodný. Žalobkyně nebyla schopna navrženými listinami ani osvědčit, že uzavřela kupní smlouvu s žalovanou o prodeji předmětného osobního motorového vozidla a stala se jeho vlastníkem a oprávněným držitelem. Žádná písemná kupní smlouva ohledně této tvrzené transakce neexistuje, k převodu vlastnictví věci mělo dojít ústně, což měla doložit plná moc ze [datum] určená k „ registraci vozidla (změně vlastníka)“ obsahující ověřovací doložku České pošty, s. p. ohledně podpisu jednatele [příjmení] [jméno]. Z doplněného dokazování přitom zjevně vyplynulo, že listina ve formě plné moci byla žalovanou zpochybněna ve správním řízení. Registrační úkon spočívající v zápisu změny vlastníka provozovatele vozu byl zrušen, když došlo ke zpochybnění ověřovací doložky podpisu jednatele žalované. Žalovaná rovněž zpochybnila i fakturu, dle níž měla fakturovat za prodané shora uvedené vozidlo částku [částka], když tvrdila, že uvedenou fakturu nikdy nevyhotovila a žalobkyni nedoručila. Státní zastupitelství proto předmětné vozidlo vrátilo žalované s argumentací, že dle zjištění Policie ČR vozidlo nemohlo být prodáno žalobkyni. Na základě uvedených skutečností odvolací soud dospěl k závěru, že k předmětnému motorovému vozidlu ve smyslu § 992 občanského zákoníku nesvědčí žalobkyni poctivá držba v tom smyslu, že by jí náleželo právo založené na platném právním důvodu, když ve skutečnosti nedoložila žádný právní důvod, který by k tvrzenému vzniku práva vedl. 11. Ve smyslu § 993 občanského zákoníku žalobkyni tak nesvědčí ani řádná držba, o níž jde především tehdy, zakládá-li se na platném právním důvodu. Titul není platný, pokud se držba opírá o právní jednání, které je neplatné (pro nezpůsobilost stran, rozpor s dobrými mravy, počáteční nemožnost plnění a podobně). Žalobce tak nebyl legitimován v řízení o ochrano rušené držby ve smyslu § 1007 občanského zákoníku a odvolací soud postupoval dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a v napadeném výroku II. změnil usnesení soudu I. stupně tak, že se návrh na vrácení předmětného osobního automobilu zamítá, a v zamítavém výroku III. toto usnesení postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správné, neboť ani ohledně tohoto požadavku nesvědčí žalobkyni aktivní věcná legitimace z důvodů shora uvedených. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1, 2 o. s. ř., když žalovaná byla v řízení zcela úspěšná a náleží jí proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Před soudem I. stupně jí žádné nevznikly, v odvolacím řízení jí náleží náhrada za uhrazený soudní poplatek [částka] a za právní zastoupení advokátem za dva úkony právní služby (převzetí právního zastoupení a sepis odvolání) po [částka] (§ 9 odst. 1 advokátního tarifu), dvě paušální náhrady hotových výloh po [částka] a 21 % sazba DPH ve výši [částka], v součtu [částka].