55 CO 39/2022-193 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem na určení, že žalovaná porušila právo na spravedlivý proces tím, že nezajistila právo žalobce na spravedlivý proces v řízeních u Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 10 C 342/2016, 10 C 314/2016, 10 C 359/2016 a 10 C 285/2016 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 57/2016 a dále byla zamítnuta žaloba s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Výrokem II. byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalované náklady řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Žalobce požadoval podanou žalobou zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle zákona č. 82/1998 Sb., jež mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce shora uvedených řízení. 3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak že, jí nepovažuje za důvodnou, poukázala na to, že ve vztahu k řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 57/2016 poskytla žalobci satisfakci ve formě písemného konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. 4. Soud I. stupně ve věci provedl dokazování a vypořádal se s námitkou promlčení vznesenou žalovanou k nároku na nemajetkovou újmu ve vztahu k řízení vedeném pod sp. zn. 6 A 57/2016 a dospěl k závěru, že tato námitka není důvodná. Následně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že pokud jde o řízení pod sp. zn. 6 A 57/2016 tak dovodil, že vzhledem k délce řízení 3 roky a 8 měsíců se jeví jako přiměřené zadostiučinění konstatování porušení práva, když délka posuzovaného soudního řízení nebyla nijak extrémní a význam řízení pro žalobce byl zcela zanedbatelný (žalobce se dožadoval poskytnutí informací ohledně závěrečné kvalifikační práce Ing. [jméno] [příjmení], výsledku posouzení jeho práce systémem pro odhalování plagiátů a kopie diplomu tohoto absolventa). Poskytnutí zadostiučinění v penězích nenaplňovalo požadavek přiměřenosti odškodnění. 5. U ostatních řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 6 dospěl k závěru, že byť délky u jednotlivých řízení byly rozdílné, tak je lze považovat za přiměřené, vzhledem k okolnostem případu a procesnímu postupu žalobce v těchto řízeních, když ten se na délce řízení vždy v podstatné míře podílel (opakovaně žádal o odročení jednání, žádal, aby soud vyčkal na mimosoudní projednání nároku, opakovaně žaloby měnil, navrhoval řízení přerušit a podobně). V důsledku toho bylo možno pochybovat o opravdovém zájmu žalobce, aby v těchto řízeních bylo ve věci v rozumné době rozhodnuto. Soudy v zásadě v těchto řízeních postupovaly plynule, jejich úkony byly činěny v přiměřených lhůtách a postup soudu nebyl zatížen průtahy. Dále soud vyjádřil názor, že žalobní návrhy žalobce mají litigiózní povahu. Žaloba byla proto s ohledem na shora uvedenou argumentaci zamítnuta a s ohledem na zásadu úspěchu ve věci bylo rozhodnuto o nákladech řízení. 6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž zejména nesouhlasil se zmínkou soudu v tom směru, že se z jeho strany jednalo o sudičské jednání, kterému není třeba poskytovat právní ochranu. V těchto řízení byly předmětem sporu žádosti žalobce o poskytnutí informací a obecně soud nezjišťoval, v jakém poměru byl žalobce ve všech řízeních, kde se těchto informací domáhal úspěšný a z jakého důvodu, případně neúspěšný byl. Nesouhlasil ani v tom směru s rozhodnutím, že by význam jednotlivých informací byl pro něho zanedbatelný. Navrhl, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žalobě vyhověno. 7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 8. Vycházel přitom z úplně zjištěného skutkového stavu věci, aniž shledal důvody pro opakování či doplnění dokazování. Skutkový stav byl spolehlivě zjištěn, tak že bylo možno z něho dospět k adekvátním právním závěrům. 9. Soud I. stupně po právní stránce věc vyřešil v zásadě správně, odvolací soud se ztotožňuje jednak s posouzením námitky promlčení, jakož i se závěrem, že ohledně řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 6 nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany státu, když význam řízení pro žalobce lze shledat nepatrným a dále, že délka řízení byla v podstatné míře způsobena jednáním žalobce. 10. U řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 57/2016 se odvolací soud ztotožňuje se závěrem, že zde soudní přezkum byl nepřiměřeně dlouhý, nicméně zadostiučinění, které se žalobci od žalované dostalo ve formě konstatování porušení práva je dostatečné a není na místě poskytovat satisfakci v peněžní formě. Odvolací soud pouze na okraj konstatuje, že zmínka soudu v tom směru, že podání žalobce jsou spíše svým charakterem litigiózní (sudičské) nemá oporu v analýze provedené ve smyslu judikatury nejvyššího i ústavního soudu soudem I. stupně, když by bylo pro takový závěr nutno si opatřit přesné údaje v tom smyslu, kolik návrhů žalobce u soudu I. stupně za jakou dobu podal, jaké byly výsledky těchto řízení, a podobně. Závěr o sudičském charakteru jeho návrhu je proto předčasný, nicméně tento dílčí závěr neměl vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí. 11. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek jako věcně správných potvrdil, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení. 12. V odvolací fázi řízení žalované žádné náklady nevznikly, a proto bylo dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.