55 CO 427/2021-238 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil zaplatit každému ze žalobců [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výroky I., II.). Výrokem III. zamítl žalobu v rozsahu, kterou se účastníci domáhali každý dalších [částka] s příslušenstvím. Výrokem IV. uložil žalobcům zaplatit žalované společně a nerozdílně náklady řízení ve výši [částka], výrokem V. přiznal opatrovnici žalobkyně b) odměnu za zastupování ve výši [částka]. 2. Podle odůvodnění se žalobci domáhali proti žalované zaplacení pro každého [částka] s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu dle zákona 82/1998 Sb. Žalobci dne [datum] u MÚ v [obec] podali návrh na obnovu kolaudačního řízení ve věci stavby oplocení a terénních úprav na pozemku p. č. 1963 a 1963 v k. ú. [obec]. Důvodem návrhu bylo, že měli být účastníky kolaudačního řízení, přesto s nimi stavební úřad jako s účastníky nejednal. Obnova řízení byla pravomocně povolena k [datum]. Nemajetková újma žalobců spočívá v tom, že sousedova stavba, která byla postavena v rozporu s projektovou dokumentací, zasahuje na jejich pozemek, a tak je přímo omezuje ve vlastnickém právu k předmětnému pozemku. Dne [datum] u žalované uplatnili nárok na zadostiučinění ve výši pro každého [částka] z titulu nepřiměřeně dlouhého řízení. 3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí, s tím, že v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení se nerozhoduje o soukromoprávních právech či závazcích, není zde možné aplikovat čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 4. Na základě sdělení předběžného právního názoru soudu ohledně otázky aplikace čl. 6 Úmluvy na danou věc žalobci vzali zpět částečně žalobu v rozsahu [částka] pro každého. Nadále požadovali odškodnění pouze za průtahy ve správním řízení, které trvalo celkovou dobu celkem 52 měsíců. Každý ze žalobců požadoval zaplacení částky [částka]. 5. Následně žalobci opět požadovali změnit žalobní petit zpět na částku [částka] s příslušenstvím pro každého z nich. S ohledem na ukončené dokazování, koncentraci řízení a již pravomocné částečné zastavení řízení ohledně tohoto nároku soud změnu žalobního petitu nepřipustil. 6. V průběhu řízení účastníci učinili nesporným průběh správního řízení o obnově kolaudačního řízení tak, jak je zachycen ve správních spisech. Soud rekapituloval průběh správního řízení a nárok žalobců posoudil dle § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 31a zák. č. 82/1998 Sb. Dospěl k závěru, že v řízení před správními orgány nebyly dodrženy lhůty pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 71 správního řádu, podle kterého je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu, a pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je povinen vydat ho nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba až 30 dnů, je-li třeba nařídit ústní jednání nebo místní šetření, dále doba nutná k provedení dožádání ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny. Bylo prokázáno, že žalobci projednání svého návrhu opakovaně urgovali, soud proto shledal ve věci vedené správním orgánem nedůvodné průtahy. V daném případě bylo právo žalobců na přiměřenou délku předmětného správního řízení porušeno již trváním nepřiměřeně dlouhé doby, přičemž není rozhodné, zda došlo ke konkrétním průtahům či nečinnosti správních orgánů. Na základě toho dospěl k závěru, že je třeba aplikovat čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech, neboť tento nelze interpretovat tak, že se týká výlučně průběhu řízení zahájeného před soudem. Odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 570/20, který dovodil existenci práva na projednání věci bez zbytečných průtahů ve vztahu ke správním řízením, jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda. Shodně pak uzavřel NS ČR rozhodnutím sp. zn. 31 Cdo 2402/20. 7. Při posuzování přiměřenosti délky správního řízení z hledisek okolností případu, tj. složitosti věci, chování žalobců a významu řízení pro žalobce soud shledal, že žalovanou poskytnuté zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva nelze považovat za dostatečné, a je namístě žalobcům poskytnout i přiměřené finanční zadostiučinění. Při stanovení výše vycházel ze stanoviska NS ČR sp. zn. Cpjn 206/2010. Základní odškodnění za dobu v trvání 53 měsíců činí [částka] ročně s tím, že částka odškodného za první dva roky činí [částka] ročně. Žalobcům tedy pro každého je přiměřená částka v základní výši [částka]. Z důvodu skutkové a procesní složitosti odškodnění snížil o 10 %. Z obsahu správního spisu nevyplynulo, že by žalobci činili účelová či obstrukční podání, čímž by mařili postup správních orgánů. Postup správních orgánů ohodnotil snížením o 10 %, neboť řízení probíhalo ve dvou stupních soustavy, když proběhnuvší soudní řízení nebylo započítáno s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby. Význam předmětu řízení pro žalobce soud hodnotil jako běžný, neboť v řízení nebyla prokázána hloubka zásahu či ovlivnění životní situace žalobců nepřiměřenou délkou daného řízení. Oba žalobci vystupovali v řízení ve shodě, soud proto zohlednil i tzv. sdílenou újmou a z tohoto důvodu snížil částku přiznaného zadostiučinění o 20 %. Výše přiznaného zadostiučinění, snížená o 40 %, tak pro každého z nich ze žalobců činí [částka]. Za oprávněný shledal i nárok na přiznání úroku z prodlení, když žalovaná se v prodlení ocitla uplynutím šestiměsíční lhůty ve smyslu § 15 odst. 1 zák. č. 82/1991 Sb., a tato počala běžet od [datum]. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na částečný úspěch žalobců, na původně požadovanou částku [částka] a přiznanou částku [částka], což činí úspěch žalobců v rozsahu 20 % a neúspěch 80 %. Podle poměrného úspěchu žalobců přiznal procesně úspěšnější žalované náhradu nákladů řízení dle vyhl. č. 254/2015 Sb. 9. Ustanovené opatrovnici [příjmení] [jméno] [příjmení] přiznal odměnu za zastupování žalobkyně b), když opatrovnice jí byla ustanovena dle § 29 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se nemohla ze zdravotních důvodů, nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení. 10. Proti rozsudku podali odvolání všichni účastníci. Žalobce a) v odvolání opakoval stručně průběh správního řízení s tím, že toto se řešilo od [datum] stavebním úřadem jako nepovolená stavba a žalobci byli v dobré víře a souhlasili s tím, že se tato nepovolená stavba nemusí zcela odstranit, pokud soused na svém pozemku postaví opěrnou zeď podle jimi odsouhlasené projektové dokumentace. O stavební povolení soused zažádal dne [datum], podmínky takto získaného stavebního povolení nedodržel ve více ukazatelích a kromě jiného se ukázalo, že stavba je nezanedbatelnou částí na jejich pozemku. [ulice] úřad bez jejich účasti dne [datum] stavbu zkolaudoval. Od té doby usilovně se snaží o zjednání nápravy a podstatou úsilí je odstranění neoprávněné stavby z jejich pozemku, což trvá v současné době přes dvacet let. V řízení postupně probíhala různá správní a soudní řízení. Zpočátku nebylo jasné, zda se celá věc může posuzovat jako jeden celek nebo bude nutné právně řešit samostatně jednotlivá řízení, o čemž neměl jasno ani soud v roce 2019. Proto nárok uplatnili tehdy, jakmile bylo pravomocně ukončeno každé dílčí související správní řízení. Soudu vytýkal, že každý ze žalobců poslal soudu samostatně závěrečný návrh, na jejichž obsah soud nereagoval, ani se nezmínil, že mu došly. Obsah zaslaných závěrečných návrhů je pro řízení zcela zásadní, a jejich ignorování představuje jasné a hrubé porušení ústavního práva na spravedlivý proces. Odvolací soud požádal, aby k obsahu ignorovaných závěrečných návrhů přihlédl. K přiznané výši zadostiučinění namítl, že zpětvzetí žaloby obou žalobců dne [datum] byl neúčinný procesní úkon, proto výpočet musí vycházet z celé délky řízení za období od [datum] do [datum]. Nelze odhlížet od toho, že ve správním řízení bylo rozhodováno o základním právu nebo svobodě žalobců, proto je povinnost obecných soudů zohlednit celkovou délku řízení, jež teprve ve svém souhrnu vedlo k realizaci základního práva (ÚS ČR sp. zn. II. ÚS 570/20). Projednávaná žaloba nepokrývá první dva roky, po které se věc ve správním řízení řešila, proto jim přiznaná náhrada není ve své sazbě úplná. Výpočet provedený soudem označil za chybný s tím, že trvá na výpočtu, který zaslal v závěrečném návrhu. Navrhl zrušení výroku III. a IV. napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně změnu napadeného rozsudku tak, aby závěreční návrhu obou žalobců bylo vyhověno. 11. Odvolání žalobkyně b) bylo obsahově prakticky totožné s obsahem odvolání žalobce a). Soudu především namítala nesprávnou výši zadostiučinění v penězích, resp. jeho neoprávněné zkrácení. Přiznané zadostiučinění označila za nepřiměřeně nízké, neboť soud nezohlednil dostatečně všechny posuzované věci a nevypořádal se s argumenty obou žalobců. Potvrdila, že skutkový stav a průběh předmětného správního řízení nebyl mezi účastníky sporný. Je skutečností, že žalobci v návaznosti na nesprávné poučení ze strany