55 CO 90/2022-119 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen žalobci jako osoby hlásící se k žalovanému umožnit účastnit se akcí a aktivit pořádaných žalovaným a využívat možnosti studia a praxe (například zapůjčení či prodej knih od buddhismu či meditačních praxí) zajišťovaných žalovaným ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního dokumentu [příjmení] [příjmení] cesty linie [příjmení] [jméno] z. s., eventuálně, aby žalovaný byl povinen žalobci umožnit se veřejných akcí a aktivit pořádaných žalovaným a v účasti na nich mu nebránit. Žalobci uložil zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení [částka]. 2. Podle odůvodnění se žalobce domáhal proti žalované splnění povinnosti specifikované ve výroku napadeného rozsudku. Tvrdil, že v roce [rok] opakovaně poukázal na chování některých osob zastupující žalovanou s tím, že tyto vystupovaly v rozporu s jeho přesvědčením o tom, že náboženská společnost není založena na náboženské hierarchii, a že buddhismus je znám svou nedogmatičností. Na základě toho [datum] obdržel e-mail od členky rady žalované, kterým mu bylo oznámeno zamezení přístupu do center žalobkyně (myšleno zřejmě žalované) z důvodu neustálého šíření nedůvěry a pomluv. Obvinění ze šíření nedůvěry a pomluv je nepodložené. 3. Žalovaná poukázala na čl. 13 základního dokumentu s tím, že v souladu s tímto článkem nepovažuje žalobce za osobu hlásící se k ní, neboť minimálně od léta 2020 nepraktikuje pod přímým vedením lamy a nechová se v souladu s cíli žalované. Pokud by ho za osobu hlásící se k ní považovala, mohl by stejně využívat služeb žalované jen za stanovených podmínek. Ke každé akci je možné určit jiné podmínky vycházející z podstaty užívaných metod, neboť každá meditace či učení není vhodné pro každého. Navrhovaný žalobní petit označila za nevykonatelný. 4. Soud ve věci rozhodl dle § 3 písm. b) zák. č. 3/2002 Sb. Dle tohoto ustanovení mezi pojmy osoba hlásící se k církvi a náboženské společnosti a člen církve a náboženské společnosti, nelze klást rovnítko. Na základě provedeného dokazování uzavřel, že osoba hlásící se k církvi a náboženské společnosti je především taková, která se k ní hlásí před její registrací podle § 10 odst. 2 písm. c) zák. č. 3/2002 Sb. Podle základního dokumentu žalovaného čl. 13 je podle stávajícího znění osobou hlásící se buddhismu každý, kdo používá a praktikuje metody [příjmení] [příjmení] cesty pod současným duchovním vedením j. s . 17. Gjalwy [jméno] [jméno] [příjmení] [příjmení] a pod přímým vedením lamy [příjmení] [příjmení] [jméno] a chová se v souladu s pokyny a instrukcemi revizora a s cíli BDC. Z e-mailové komunikace mezi žalobcem a lamou [příjmení] [jméno], zejména z e-mailu ze dne [datum] lamy [jméno] [příjmení] žalobci, nelze dovodit, že by se žalobce choval v souladu s pokyny a instrukcemi lama [jméno] [příjmení], který jemu a jeho ženě doporučil, aby si našli místo někde jinde. Rovněž dopis, který žalobce s manželkou zaslali přátelům, nedokumentuje, že by se žalobce choval v souladu s cíli BDC, když v tomto dopise vyzývali, že musí bojovat za svobodu a demokracii do posledního dechu. Musí to udělat, i kdyby je to mělo stát život. Žalovaná proto oprávněně žalobce nepovažuje za osobu hlásící se k církvi a náboženské [právnická osoba] [příjmení] cesty linie [příjmení] [jméno] n. s . 5. Soud další důkazy navrhované žalobcem neprováděl, zejména výslech členů žalovaného, kterým mělo být dočasně zakázáno účastnit se některých akcí, neboť sám žalobce uváděl, že se jednalo o členy žalované, a žalobce členem není a ani jím být nehodlá. Je dán jiný režim, jsou jiná práva a povinnosti v takovém případě. Rovněž soud neprovedl výslech [jméno] [příjmení] s ohledem na procesní ekonomii, kdy je nutno doručovat do zahraničí, a i s ohledem na jeho vytíženost. Jeho výslech soud hodnotil jako nadbytečný v situaci, kdy měl k dispozici listinné důkazy. Ztotožnil se se závěrem žalované, že prostory meditačních center jsou jejími soukromými prostorami, nejedná se o veřejný prostor. Je proto svébytným právem žalované určit, kdo bude vpuštěn do jejích prostor a za jejích podmínek. Žalobce se proto neoprávněně domáhá vstupu do soukromého prostoru žalované. Z toho důvodu soud žalobu zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle procesního úspěchu žalované dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jí náhradu nákladů řízení za právní zastoupení. 7. Proti rozsudku podal žalobce včas odvolání. Uvedl, že je praktikujícím [příjmení] [příjmení] cesty od prosince 2005, kdy přijal útočiště u lamy [jméno] v Budapešti. Dlouhodobě se účastnil aktivit brněnského centra, jehož byl členem, platil členské příspěvky a účastnil se aktivně také řady celostátních aktivit. Právě proto byl dokonce v období 2009 - 2014 nominován do orgánů nadačního fondu Nydahl. Také poměrně štědře každoročně přispíval na rozvoj buddhismu v ČR. Je přesvědčen, stejně jako jeho žena, že to, co se jim stalo, je pro ně zkouška, je to prostor pro jejich rychlý rozvoj díky metodám diamantové cesty a oba jsou za tuto zkoušku skutečně vděčni. [jméno] [jméno] se na svých přednáškách často vymezoval proti lži. Vždy upozorňoval, že pokud někdo jednou zalže, bude muset použít dvě další lži, aby svou lež zakryl. Takto vypadá řízení o podané žalobě. V žalobě nechtěl nikoho z ničeho obviňovat, pouze chtěl využít nástroj, který zná (právo), aby následoval učení svého lamy. Žalovaná uvádí v průběhu řízení další a další lži. Soud odkázal na to, že osoby hlásící se k církvi a náboženské společnosti jsou především osoby hlásící se k církvi a náboženské společnosti před její registrací podle § 10 odst. 2 písm. c) zák. č. 3/2002 Sb. Současně to ale nevysvětluje, proč by mezi takové osoby nepatřil žalobce, který byl aktivním členem brněnského centra a aktivním praktikujícím dokonce ještě před založením žalované. Je možné, že soud vycházel z výpovědi [jméno] [příjmení] ze dne [datum], která uvedla:„ Žalobce nikdy nebyl členem jejich společnosti.“. Jedná se o lživé tvrzení, které svědkyně uvedla zřejmě s cílem pomoci žalované, aby žaloba byla zamítnuta. Soud považoval otázku, zda žalobce byl nebo nebyl členem za podstatnou, neboť sám bodu 10. rozsudku uvádí, že žalobce členem nebyl a ani jím být nehodlá. Toto z dokazování nevyplynulo. Soud měl poskytnout žalobci poučení dle § 118s (myšleno zřejmě § 118a) o. s. ř., což ale neučinil. Přitom žalobce doložil e-mailem„ podklady pro [příjmení] za NFN ze dne [datum] a jeho přílohou“, v roce 2009 byl nominován do nadačního fondu [příjmení], který spravuje veškerý majetek [příjmení] [příjmení] cesty v ČR. U jeho jména je uvedeno: právník, aktivní člen brněnského centra, podpora a příprava právních podkladů pro realizaci stavebního projektu Dům diamantové cesty [obec], aktivní pomoc i při řešení dalších otázek v rámci elektronické konference právníků BDC. Dále odkázal na výpis ze svého bankovního účtu ze září 2019, ze kterého je zřejmé, že platil členský příspěvek na fungování brněnského centra žalované ve výši [částka] a dar ve výši dalších [částka] E-mailem z [datum] dokládá, že byl členem e-mailové skupiny„ Gompa [obec]“, odebíral tyto e-maily, stejně tak jako novinky z celostátní emailové konference. 8. Soud přisvědčil tvrzením žalované, že se žalobce nechová podle pokynů lamy [příjmení]. Podstatou dopisů žalobce a jeho ženy, ale bylo, že nevěří, že by předmětné e-maily napsal jejich lama, což uvedl ve svém vyjádření ze dne [datum]. Žalobce i jeho žena si opakovaně přečetli knihy [jméno] [příjmení] a zejména pak jím často doporučovanou knihu Darebáci v rouchu, která pojednává o intrikách a politice v buddhistických centrech a o tom, jak [jméno] [příjmení] byl nucen vystoupit dokonce i proti svým učitelům, aby uchránil čistotu odkazu [příjmení] [příjmení] cesty. Dokonce se obracel i na soudy. Žalobce je přesvědčen, že vzhledem k tomu, že je právník a advokát, je právě jeho úkolem se v této věci obrátit na soud a poukázat na intriky, ke kterým v buddhistické organizaci dochází. Dne [datum] se se svojí ženou obrátili na lamu e-mailem, nedostal sice psanou odpověď, ale je přesvědčen, že odpověď se dostavila, jinak. Nemá jinou možnost, než následovat učení, které dostal. Pokud by na jednání soudu nebo jiným průkazným způsobem [jméno] [příjmení] potvrdil, že je autorem e-mailů, u kterých žalobce toto autorství zpochybňuje, žalobce by neměl důvod v tomto sporu pokračovat. Než mu ale dá jeho učitel výslovný a nezpochybnitelný pokyn, ve sporu musí pokračovat. [příjmení] toto bylo postaveno najisto, navrhoval jeho výslechu u soudu. Soud neprováděl dokazování k tomu, zda byl [jméno] [příjmení] autorem předmětných e-mailů. Z obsahu e-mailu současně soud dovodil, že žalobce nejedná v souladu s pokyny svého učitele a není tak osobou hlásící se k BDC. Soud samozřejmě nezná učení [jméno] [příjmení] ani buddhistickou nauku. Jen proto mohl uvést v napadeném rozhodnutí toto:„ Rovněž dopis, který žalobce s manželkou zaslali přátelům, nedokumentuje, že by se choval v souladu s cíli BDC, když v tomto dopise vyzývali, že musí bojovat za svobo