70 Co 223/2024-158 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 55 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12 250 Kč od 16. 7. 2022 do 18. 7. 2022 a od 1. 11. 2022 do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12 400,- Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12 400,- Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12 000,- Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 6 900,- Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení, do 31. 12. 2025 (výrok I.) a žalobu zamítl ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 12 250 Kč od 19. 7. 2022 do 31. 10. 2022, z částky 12 400 Kč od 16. 8. 2022 do 31. 10. 2022, z částky 12 400 Kč od 17. 9. 2022 do 31. 10. 2022, z částky 12 000 Kč od 18. 10. 2022 do 31. 10. 2022 a z částky 6 900 Kč od 27. 10. 2022 do 31. 10. 2022 (výrok II.). Žalované dále uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3 738 Kč do 31. 8. 2025 (výrok III.).2. Rozhodl takto o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované jako provozovateli vozidla tov. značky , podezřelý výraz, , RZ , SPZ, , náhrady nákladů ve výši 55 950 Kč s příslušenstvím vzniklých v souvislosti s odtažením uvedeného vozidla po nehodě dne , datum, a jeho umístěním na jeho střeženém parkovišti a následně do , datum, na parkovišti , Adresa orgánu veřejné moci, . Předmětný nárok tvoří částka 1 900 Kč za odtah, částka 2 900 Kč za odtah vozidla na parkoviště , adresa, a částka 51 500 Kč za uskladnění vozidla na parkovišti (250 Kč denně za 1. až 3. den, částka 400 Kč denně za 4. až 180. den, 50 Kč denně za 181. a následující den).3. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodnutí ze zjištění, že blíže nezjištěný řidič vozidla tov. značky , podezřelý výraz, , RZ , SPZ, , jehož vlastníkem byla zjištěna žalovaná, která je dne 28. 5. 2022 koupila od , jméno FO, , dne , datum, způsobil dopravní nehodu. Havarované vozidlo odtáhl žalobce téhož dne na své parkoviště a vyzval dne 16. 6. 2022 žalovanou k vyzvednutí vozidla. Když pracovníci parkoviště žalované oznámili, že vozidlo není hlášeno jako kradené, tedy bude muset zaplatit za odtah, dostavila se dne 21. 6. 2022 na policii, kde oznámila jeho krádež. Sama se dne 8. 7. 2022 stavila na parkovišti žalobce a z předmětného vozidla si vyzvedla osobní věci. Následně dne 18. 7. 2022 sdělila žalobci, že uzavřela kupní smlouvu na předmětné vozidlo s , jméno FO, , jehož ale nebylo možno ztotožnit s konkrétní osobou, neboť pas uvedeného čísla ani adresa, na které měl bydlet, neexistovaly. Vozidlo bylo umístěno na parkovišti žalobce až do 10. 10. 2022, kdy bylo předáno , Orgán veřejné moci, .4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalované jako vlastníkovi a provozovateli předmětného vozidla vznikla povinnost zaplatit odtah i parkovné, jejichž výše nebyla účastníky sporována. Kupní smlouvu, kterou měla žalovaná prodat dne 15. 7. 2022 předmětné vozidlo , jméno FO, , posoudil soud prvního stupně jako neplatnou, neboť kupující osobu se nepodařilo ztotožnit, tedy uzavřel, že žalovaná neprokázala, že vlastníkem předmětného vozidla je , jméno FO, . Skutečnost, že žalovaná oznámila žalobci přechod vlastnictví, zohlednil soud prvního stupně v rozhodnutí o prodlení, kterému dle jeho závěru od 18. 7. 2022, kdy žalovaná přechod oznámila, do doručení upomínky žalobce bránila dobrá víra žalované, že dluh zaplatí nový vlastník vozidla.5. Proti vyhovujícímu výroku I. a tím i proti výroku III. podala žalovaná včasné odvolání, v němž namítla, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil prodej předmětného vozidla třetí osobě. Poukázala na to, že byla aktivní, na parkovišti si vozidlo prohlédla a záležitost chtěla řešit. S ohledem na hodnotu vozidla se rozhodla k jeho převodu s tím, že nabyvatel uhradí parkovné, a prodej řádně oznámila, což žalobce vzal na vědomí. Žalobce pak začal požadovat úhradu po žalované až poté, co se mu nepodařilo nalézt kupujícího, a to až o tři měsíce později. Během té doby měla žalovaná za to, že věc je pro ni skončena, jinak by neponechávala vozidlo na parkovišti tak dlouho. Podle ní se měla její dobrá víra v řešení dané situace promítnout nejen v úrocích z prodlení, ale v samotné dlužné částce. Navrhla, aby odvolací soud napadený výrok změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl.6. Žalobce se ve svém vyjádření k odvolání žalované ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti kupní smlouvy ze dne 15. 7. 2022 z důvodu nemožnosti identifikovat kupujícího. Odbor azylové a migrační politiky MV ani oddělení občanských průkazů a cestovních dokladů občanů takovou osobu neevidují, číslo pasu neobsahuje dostatečný počet číslic a neexistuje ani adresa, na které se měl údajný , jméno FO, zdržovat. Dle žalobce taková osoba neexistuje. Poukázal také na to, že veškerá aktivita žalované vždy představovala pouze účelové vyhýbání se zaplacení předmětné pohledávky. Dle něj ani nemohla být žalovaná v dobré víře, že věc je vyřízena. Navrhl, aby byl rozsudek v napadeném rozsahu potvrzen.7. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. Nevyhověl žádosti žalované o její eskortu z věznice ve , adresa, , v níž je umístěna, na jeho jednání, a to z důvodu hospodárnosti řízení i problematičnosti provedení takové eskorty s ohledem na pracovní vytížení pracovníků věznice. Žalovaná byla před soudem prvního stupně vyslechnuta, tedy byla jí poskytnuta možnost osobního vyjádření se k věci, a nesouhlasila, aby byla zajištěna její přítomnost prostřednictvím videokonference. V odvolání nijak neavizovala jakékoliv doplnění jejích tvrzení, které by byly způsobilé změnit právní náhled odvolacího soudu na věc, a pro odvolací řízení byla řádně zastoupena ustanoveným advokátem, tedy všechna její práva byla dostatečně zajištěna osobní účastí její právně erudované zástupkyně při odvolacím jednání.8. Podle § 45 odst. 1, 4 zák. č. 361/2000 Sb. kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace. (4) Je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.9. Z dikce ustanovení § 45 odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, jednoznačně plyne, že provozovatel vozidla tvořícího překážku provozu na pozemní komunikaci je povinen uhradit náklady spojené s odstraněním tohoto vozidla vzniklé vlastníkovi pozemní komunikace nebo osobě, jež je na základě smluvního vztahu s vlastníkem pozemní komunikace oprávněna odstranit vozidlo tvořící překážku provozu na pozemní komunikaci. Tento závazkový vztah je založen vynaložením nákladů na odstranění vozidla za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci a vzniká mezi provozovatelem vozidla a osobou, která byla k nucenému odtahu oprávněna (srov. nález ÚS ČR ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03). Judikatura dále dovodila, že za odstranění vozidla z pozemní komunikace ve smyslu ustanovení § 45 zák. o silničním provozu nemůže být považováno pouze jeho prosté odtažení, ale i následné umístění tam, kde toto vozidlo nebude představovat překážku provozu. Je-li tedy odtažení vozidla spojeno s jeho uskladněním, jsou i s tím spojené náklady nákladem na odstranění vozidla ve smyslu ustanovení § 45 odst. 4 cit. zák. (usnesení NS ČR ze dne 26. 11. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4706/2009).10. Soud prvního stupně správně zjistil, že žalovaná byla provozovatelem vozidla, které způsobilo dne , datum, nehodu a následně tvořilo překážku na pozemní komunikaci ve smyslu § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, proto bylo vlastníkem komunikace na pokyn strážníka městské policie odtaženo a umístěno na odstavné parkoviště. Odvolací soud se taktéž ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti kupní smlouvy, kterou měla žalovaná tvrzeně převést vlastnictví vozidla na blíže neidentifikovatelnou osobu označenou jménem , jméno FO, , bytem na adrese, která neexistuje, jejíž údaje měly být ověřeny z dokladu, který nikdy ani nemohl být vydán, neboť nesplňuje náležitosti takového dokladu, tj. řádný počet číslic v jeho označení. Účelovost tohoto převodu s cílem vyhnout se hrazení nákladů za odtah a následné parkování potvrzuje nakonec i skutečnost, že žalovaná, která své vozidlo koupila za 5 000 Kč, je následně měla prodat za 15 000 Kč, ač bylo po nehodě, a lze si velmi těžko představit, že by na toto nějaký kupující přistoupil, navíc s tím, že se zaváže zaplatit náklady odtahu a parkovného. Takovýto závazek nakonec ani z textu písemného vyhotovení smlouvy z 15. 7. 2022 nijak nevyplý