72 CO 126/2022-106 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl návrh žalobce na přerušení řízení do skončení řízení o dovolání [anonymizováno] věci Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, a by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka], a poskytnout žalobci zadostiučinění [anonymizováno] formě omluvy doručené žalobci [anonymizováno] znění:„ [stát. instituce], jednající za [anonymizována dvě slova] jakožto orgán spravující [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], se tímto omlouvá [jméno] [příjmení] za porušení jeho práva na ochranu soukromí, zaručeného čl. 7 a 10 Listiny [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna [anonymizováno], která [jméno] [příjmení] podal podle [ustanovení pr. předpisu], o střetu zájmů, [anonymizováno] znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoli přístupná.“, podepsané osobou oprávněnou jednat za žalovanou (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení [anonymizováno] výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění a zadostiučinění [anonymizováno] formě omluvy k odškodnění nemajetkové újmy, která mu jako veřejnému [anonymizováno] na pozici neuvolněného místostarosty v obci [obec] v Libereckém kraji vznikla postupem žalované, spočívajícím v plošném zveřejňování [anonymizováno] o jeho majetku v [anonymizována tři slova] dle [ustanovení pr. předpisu], o střetu zájmů (dále také jen„ zákon o střetu zájmů“). V průběhu řízení navrhl, aby řízení bylo přerušeno do pravomocného rozhodnutí řízení o dovolání [anonymizováno] věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka]. 3. Žalovaná navrhovala, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta [anonymizováno] absenci zákonných předpokladů odpovědnosti [anonymizováno] za tvrzenou nemajetkovou újmu. 4. Soud prvního stupně návrh žalobce na přerušení řízení zamítl, když neshledal přerušení řízení v souladu se zásadou procesní ekonomie řízení. Vzal přitom v úvahu předmět řízení v této věci i judikaturu prvostupňového i odvolacího soudu v obdobných [anonymizováno]. 5. Při rozhodování [anonymizováno] věci samé soud prvního stupně vyšel zejména ze zjištění, že dne [datum] byl vyhlášen nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], kterým byl zrušen § 14b odst. 1, písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, a to s odkladem vykonatelnosti uplynutím dne [datum]. Do [datum] byla majetková přiznání zveřejňována způsobem, který umožňoval neomezený anonymní přístup třetích osob k takto zveřejněným informacím. Dne [datum] pak byl přístup k oznámením limitován tím, že nadále jsou [anonymizováno] přístupná pouze na základě předchozí, individualizované žádosti, nicméně rozsah zpřístupňovaných údajů je nadále stejný. Nálezem Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] nedošlo k omezení rozsahu údajů, které jsou obsahem předmětných [anonymizováno]. Žalobce byl v rozhodném období od roku 2018 do listopadu 2020 politicky činným veřejným funkcionářem, jehož [anonymizováno] podle zákona o střetu zájmů byla v nelimitovaném rozsahu zveřejňována v [anonymizována tři slova]. Žalobce předžalobní výzvou ze dne [datum] požádal žalovanou o upuštění od plošného zveřejňování [anonymizováno] v [anonymizována tři slova]. Nárok na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu předběžně uplatnil u žalované dne [datum] Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum] žalovaná nárok žalobce odškodnit odmítla. 6. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“). Zrekapituloval zákonné předpoklady odpovědnosti [anonymizováno] škodu a vyšel z toho, že žalobce se domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem Ministerstva spravedlnosti při zveřejňování [anonymizováno] dle § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů v [anonymizována tři slova], a to jak v době před vyhlášením derogačního nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] dne [datum], tak v období po jeho vyhlášení do [datum]. Vzal v úvahu, že způsob zveřejňování informací nebyl Ústavním soudem shledán souladným s ústavními předpisy a dále, že účinnost derogačního nálezu byla odložena do [datum]. Zdůraznil, že žalovaná jako subjekt spravující [anonymizována tři slova] vystupuje v pozici orgánu moci výkonné a v době do vyhlášení derogačního nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] bez jakýkoliv pochybností postupovala dle platných a účinných právních předpisů, konkrétně podle § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů. Poukázal na to, že v uvedeném období ještě nebyla Ústavním soudem deklarována protiústavnost zákonné právní úpravy a žalovaná jako orgán moci výkonné nemá žádné zákonné zmocnění k tomu, aby ze své vůle nepostupovala podle zákonné právní úpravy v případě, že by dospěla k závěru o její protiústavnosti. Nesprávný úřední postup žalované pak neshledal ani v období po vyhlášení derogačního nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] od [datum] do [datum]. V tomto ohledu vzal v úvahu, že Ústavní soud zrušil § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmu až s účinky k [datum], a tudíž se žalovaná i v tomto období řídila platnou a účinnou právní úpravou. Na uvedeném závěru dle soudu prvního stupně nemění nic skutečnost, že žalovaná sama ještě před vykonatelností shora uvedeného nálezu Ústavního soudu systém přístupu k oznámením evidovaným v [anonymizována tři slova] změnila. Z uvedených důvodů shledal žalobu nedůvodnou a zamítl ji [anonymizováno] nedostatek odpovědnostního titulu. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle úspěchu [anonymizováno] sporu tak, že žalované přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v paušální náhradě hotových výdajů dle vyhl. 254/2015 Sb. za tři úkony po [částka]. 7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání. Namítal, že soud prvního stupně nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, neúplně zjistil skutkový stav, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zrekapituloval podstatu předmětu sporu a svou žalobní argumentaci. Citoval závěry Ústavního soudu vyjádřené v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], na jejichž základě Ústavní soud zrušil § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Zopakoval, že stát na základě novely zákona o střetu zájmů provedené zákonem č. 14/2017 Sb. zveřejňoval v [anonymizována tři slova] citlivé informace soukromého charakteru plošně a přímým způsobem. Vyjádřil názor, že [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] obsahuje ustanovení, která jsou přímo aplikovatelná s tím, že mezi ně nepochybně patří také články 7 a 10 odst. 3, které byly v tomto konkrétním případě žalovanou porušeny. Zdůraznil, že uvedeným postupem došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na ochranu soukromí v podobě práva na informační sebeurčení, a proto je opodstatněné, aby stát za uvedené nesl odpovědnost, neboť dle jeho přesvědčení stát stíhá odpovědnost jako kterýkoliv jiný subjekt [anonymizováno]. Poukazoval na to, že za situace, kdy žalovaná byla schopna učinit opatření k umožnění přístupu k podaným oznámením jen na základě individuální žádosti k datu [datum], není zřejmé, proč tak neučinila bez zbytečného prodlení již po vydání nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] v březnu či nejpozději v dubnu 2020. Za neakceptovatelné označil v projednávané věci odvolávání se na odloženou vykonatelnost uvedeného nálezu Ústavního soudu a vyjádřil názor, že tato byla stanovena [anonymizována dvě slova] [země], aby protiústavní úpravu nahradil [anonymizováno] stanovené lhůtě, a nikoliv [anonymizováno] úřady, aby mohly porušovat ústavně zaručená práva až do posledního dne odložené vykonatelnosti. Na podporu své argumentace odkázal na judikaturu Ústavního soudu, reprezentovanou nálezy ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] a ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], dle které derogační nález má bezprostřední aplikační dopad na jiné řešené případy, v nichž by měla být dotčená právní úprava aplikována. Vyjádřil přesvědčení, že pokud stát závažným způsobem porušil jeho osobnostní práva v podobě práva na informační sebeurčení, kdy po dobu tří let od účinnosti zákona č. 14/2017 Sb. až do [datum] zveřejňoval [anonymizováno] plošně, přímo, s přístupem k těmto dokumentům hromadným způsobem a anonymně, musí za takový postup přijmout odpovědnost. Za zcela neakceptovatelné pak označil zveřejňování [anonymizováno] po zveřejnění derogačního nálezu Ústavního soudu v březnu 2020, kdy [anonymizováno] měl dle žalobce učinit opatření na ochranu jeho ústavně zaručený